BURŠÍK Vilém 19.3.1915-6.6.1983

Z Personal
Vilém BURŠÍK
Narození 19.3.1915
Místo narození Höhal (z. l. u Prášil na Šumavě)
Úmrtí 6.6.1983
Místo úmrtí San Francisco
Povolání 45- Voják nebo partyzán
Citace Biografický slovník českých zemí 8, Praha 2007, s. 355

BURŠÍK, Vilém, * 19. 3. 1915 Höhal (z. l. u Prášil na Šumavě), † 6. 6. 1983 San Francisco (USA), důstojník, účastník 2. odboje

Po maturitě na českobudějovické reálce studoval 1933–37 architekturu na pražské technice. Poté nastoupil vojenskou prezenční službu u ženijního pluku 5 v Praze a absolvoval důstojnickou školu pro ženisty v Litoměřicích. V březnu 1939 odjel s transportem ženistů na Slovensko, kde se zúčastnil bojů s maďarskou armádou.

Po německé okupaci a likvidaci československé branné moci se rozhodl odejít do exilu. V červnu 1939 přešel hranice do Polska a v Krakově vstoupil do československé vojenské skupiny. 25. 7. 1939 byl převezen spolu s dalšími 189 československými vojáky do Francie, kde musel s ostatními vstoupit do francouzské cizinecké legie a prošel jejími posádkami v Sidi bel Abbes, Saida a Bossuet. Vypuknutí druhé světové války a vznik československé armády ve Francii jej zbavily závazku služby v legii. Stal se příslušníkem 7. ženijního praporu v Avignonu a posléze byl odvelen na frontu v oblasti Bar-sur-Ourse. Po pádu Francie se evakuoval v červnu 1940 s dalšími československými vojáky přes Gibraltar do Velké Británie.

Odtud byl na jaře 1944 převelen do Sovětského svazu, kde byl nejprve v hodnosti poručíka jmenován velitelem ženijního praporu 2, s nímž se zúčastnil bojů v Karpatsko-dukelské operaci, u Jasla a dalších při osvobozování Československa. Poté byl jmenován ženijním důstojníkem 1. československé samostatné tankové brigády v SSSR a dosáhl hodnosti kapitána. Po osvobození byl 1. 1. 1946 aktivován v hodnosti štábního kapitána a působil nejprve jako velitel ženistů u armádního sboru v Ostravě, poté u tankového praporu v Pardubicích. 1947 začal studovat na Vysoké škole válečné v Praze, avšak po únoru 1948 z ní byl vyloučen a přeložen k vojenské posádce do Písku.

Již krátce po komunistickém převratu se rozhodl odejít znovu do exilu. 20. 3. 1948 uprchl do západního Německa, odkud v červenci téhož roku odjel do Velké Británie. Komunistický režim jej za emigraci 17. 6. 1948 degradoval. Začátkem listopadu se B. přestěhoval do Francie, kde zůstal tři roky. Po zahájení vysílání rozhlasové stanice Svobodná Evropa v Mnichově byl přijat do jejího studijního a dokumentačního oddělení. 1954 odjel se svou ženou Eliškou do Spojených států amerických a usadil se v San Francisku, kde pracoval v deníku San Francisco Chronicle až do smrti. Působil tam také v řadách krajanského hnutí, zejména sokolského, kde mj. redigoval sokolský Věstník.

L: Pejskar 2, s. 277n.; Vojenské dějiny Československa 4, 1988.

Jan Němeček