BURDA Vladimír 25.1.1934-23.10.1970

Z Personal
Vladimír BURDA
Narození 25.1.1934
Místo narození Praha
Úmrtí 23.10.1970
Místo úmrtí Praha
Povolání

63- Spisovatel

48- Politický publicista

BURDA, Vladimír, * 25. 1. 1934 Praha, † 23. 10. 1970 Praha, básník, publicista, teoretik

Řada pramenů uvádí chybné (29. 5. 1934) datum narození. Za vysokoškolských studií, která započal 1954 na pražské filozofické fakultě, bydlel v Úvalech. Obor filozofie absolvoval u Josefa Beneše 1959 diplomovou prací Lockovy politické názory. V době studií navštívil 1957 Polsko, kde na něho zapůsobila především dramata Tennessee Williamse. Po návratu z vojenské služby v Ostrovci u Písku žil se svou manželkou Marií, roz. Musilovou, asi od 1965 na hradě Křivoklát, kde pracoval jako kustod a ona jako správkyně objektu. S rozpadem manželství 1966 se zvětšila B. distance od světa. Přestěhoval se do Prahy a znovu se oženil. Koncem 60. let nastoupil místo redaktora ve čtrnáctideníku Výtvarná práce. Stal se členem Svazu československých výtvarných umělců a doma i v cizině (Amsterdam) vystavoval od 1964 skupinově i samostatně svá díla. Současně publikoval v Sešitech pro mladou literaturu, v Dialogu a ve francouzském Approches. Často podléhal alkoholu. Poté, co s ním byl ukončen pracovní poměr v redakci Výtvarné práce, trávil poslední léta svého života jako pomocný dělník, nedlouho před smrtí jako dělník ve výkopu. Ze života odešel dobrovolně (otrava svítiplynem).

Jeho dílo zásadně ovlivnil Jiří Kolář, s nímž a se skupinou kolem něho se B. v kavárně Slavia stýkal již za studií. Zajímal se zejména o vizuální poezii. Na fakultu přišel s hotovým rukopisem básnické prvotiny Úzkost pod maskou, verši nesoucími zřetelné vlivy autorů, jimž se obdivoval (Ch. Baudelaire, A. Rimbaud, K. Hlaváček, A. Breisky, S. Jesenin). Až do 60. let psal B. tradiční poezii. Z počáteční symbolisticko- dekadentní orientace přecházel k avantgardě a její objevy postupně do své tvorby asimiloval. K 60. letům se datuje B. první sbírka volných veršů Apollonova smrt na elektrické trávě (1962, jinde sám uvádí 1963) a první sbírka vizuální poezie Typografy. V ní rozvinul jednu z hlavních složek své práce: metodu vizualizace psaného projevu. Z typograficky pojaté strany strojopisu rozšířil chápání pojmu své poezie na poezii aleatorickou, mluvenou, na poezii předmětů (ready-made) a zejména na poezii událostí (events). Z roku 1965 pocházejí B. závěsné básně Slovobrazy, obsahující výtvarně řešená mikrosdělení. Na závěsné verše navázal B. sérií básní-výzev, básní-doplňovaček a obálkových básní-předmětů a básní- -událostí, jimiž osobitě přetvořil poezii psaného happeningu. Druhou výraznou složku B. poezie představovala redukce výrazu (mini-poezie). B. umělecká činnost byla souběžná s aktivitou americké skupiny Fluxus. Stal se jedním ze spolutvůrců a teoretiků lettrismu, již zmíněného Fluxu a psaného happeningu, do češtiny překládal zahraniční experimentální poezii (např. Slovo písmo akce hlas. K estetice kultury technického věku, 1967; Experimentální poezie, 1967).

B. tvorbu, která obsáhla vývoj progresivního umění celých šedesátých let, poznamenaly postupně všechny směry nové avantgardy. Usiloval o sémantické poselství textů, objevil enigmatickou lyriku psacího stroje, stal se autorem vizuální poezie, teoretikem i publicistou, a především tvůrcem české experimentální poezie. První reprezentativní výbor z jeho, dosud převážně nepublikované, tvorby vydalo 2004 (2005) pod souhrnným názvem Lyrické minimum nakladatelství Torst.

D: Vrh kostek, 1993 (antologie); Lyrické minimum (výbor, ed. M. Jareš; též bibliografie básní a překladů B.), 2004; Galerie Emila Filly, Louny (kde vystaveny B. artefakty).

L: J. Hlaváček, Optická poesie, in: Estetika, 1966, č. 3; Dialog, 1968, č. 2; Literární noviny 1, 1990, č. 29, 18. 10. 1990, s. 10; V. Smitka, Před třiceti lety odešel V. B., in: Dokořán, 2000, s. 52n.; D. Hochová, Konec chleba, počátek kamení, 2001, s. 28n. (kde B. fotografie); J. Hlaváček, B. pře s řečí, in: Lyrické minimum (ed. M. Jareš), 2004, s. 529n.; O. Stehlíková, Ty má paradoxní lyriko!, in: Mladá fronta Dnes 30. 9. 2005, s. C/8.

P: Biografický archiv ÚČL Praha.

Marcella Husová