BURIÁNEK František 17.1.1917-11.7.1995

Z Personal
František BURIÁNEK
Narození 17.1.1917
Místo narození Rokycany
Úmrtí 11.7.1995
Místo úmrtí Praha
Povolání 65- Literární historik, kritik nebo teoretik
Citace Biografický slovník českých zemí 8, Praha 2007, s. 349-350

BURIÁNEK, František, * 17. 1. 1917 Rokycany, † 11. 7. 1995 Praha, literární historik, kritik, editor, pedagog

Rodiče B. žili již v době jeho narození v Blovicích. Otec Josef B. (1871–1956), který pocházel z chalupnické rodiny na Chodsku, pracoval na stavbách, pak jako státní zaměstnanec a kancelářský úředník u soudu v Blovicích a od 1928 v Klatovech, kam se téhož roku přestěhoval. B. vychodil obecnou školu v Blovicích, reálné gymnázium studoval 1928–36 v Klatovech. Po maturitě odešel do Prahy a 1936 až 1939 studoval na filozofické fakultě bohemistiku a francouzštinu. Patřil k posledním posluchačům F. X. Šaldy. Před válkou debutoval v Studentském časopise rozborem Obyčejného života K. Čapka, politicky se orientoval na agrární mládež, byl členem levicového Spolku posluchačů filozofie. 17. 11. 1939 byl zatčen a do 20. 1. 1942 vězněn v koncentračním táboře Sachsenhausen-Oranienburg. Po propuštění se léčil z následků (plicní choroba), od 1943 pracoval v Klatovech jako dělník, 1944 absolvoval Státní knihovnickou školu a další rok působil jako knihovník. 1944–45 spolupracoval s komunistickou ilegalitou, 1946 obdržel Československý válečný kříž a pamětní medaili druhého odboje. Po osvobození studia uzavřel u prof. M. Hýska 1946 (PhDr. 1948 na základě disertace Literární historie Klatovska, knižně pod názvem Literární tradice Klatov, 1949, Literární Klatovy, 1962). Roku 1948 se oženil s Annou Babkovou z Klatov, členkou Československého státního souboru písní a tanců. 1946–50 byl B. zaměstnán jako knihovník Úřadu předsednictva vlády, 1950–53 Kanceláře prezidenta republiky, 1953–56 vedoucí jejího kulturního odboru. 1947 se stal členem KSČ. Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy externě učil od 1950 dějiny české literatury 20. století, 1956–72 tam byl vedoucím katedry české a slovenské literatury, 1960–63 zastával funkci proděkana fakulty. 1966–69 byl šéfredaktorem časopisu Impuls. 1955 se habilitoval spisem Bezruč – Toman – Gellner – Šrámek, 1957 se stal kandidátem věd na základě disertace Petr Bezruč, 1961 řádným profesorem, 1969 doktorem věd na základě spisu Generace buřičů. Po zásahu V. Rzounka, svého nástupce ve vedení katedry, byl nucen 1981 odejít do důchodu, schválené členství v ČSAV neobdržel. S výjimkou doktorské disertace a prvního syntetického medailonu o P. Bezručovi (1952) měla B. tvorba do konce 50. let ideologický charakter. Jako pedagog razil o dokumenty opřený výklad vývoje české literatury od 90. let 19. století do své současnosti. I když vyústění tohoto vývoje spatřoval v socialistickém realismu, interpretačními dominantami pro něho od počátku byli představitelé České moderny a anarchističtí buřiči přelomu 19. a 20. století i K. Čapek a F. X. Šalda. Pozornost, již k nim B. soustřeďoval, mu dávala možnost vidět literární vývoj v širších kontextech. Nejcennější částí B. vědeckého odkazu jsou monografie Generace buřičů (1969), profi ly K. Tomana, P. Bezruče, F. Šrámka, edice R. Mayera, F. Gellnera, V. Dyka a J. Hory, poslední z jeho výkladů díla K. Čapka (1988) a monografie Kritik F. X. Šalda. Jako kritik B. nevybočoval z marxistické linie české literární kritiky své doby, od 60. let se ovšem systematicky snažil prosazovat literární tendence, které neodpovídaly stranicko-ideologickému pojetí (L. Fuks, J. Nesvadba, B. Hrabal, pozdní J. Marek, V. Páral, L. Stehlík a další). Z tohoto hlediska se přínosem stala jeho kniha Ohlédnutí (1978). Soudobým autorům se B. věnoval monograficky (J. Glazarová, J. Marek) i editorsky (L. Stehlík, J. Šnobr, J. Pilař). Jako pedagog pracoval po celý život na přehledech dějin české literatury 20. století, které vydával v řadě aktuálně podmíněných modifikací knižně i formou skript. Nejdále došel v závěrečné dvojici podobných publikací (1981, 1988), kde rehabilitoval ruralismus a do jisté míry katolickou poezii. Vydal rovněž regionalistické práce, několik souborů svých časopiseckých statí a studií a čítanky české literární kritiky a českého myšlení o literatuře.

Jeho tělesné ostatky byly zpopelněny v pražském strašnickém krematoriu.

D: SČS 1, s. 86n. (kde bibliografie).

L: ČS, s. 61n.; SČS 1, s. 85n.; MČE 1, s. 623; PSN 1, s. 298; bj, Jubilující historik, in: Západočeská Pravda 20. 1. 1987; Z. Heřman, Vědec, kritik, učitel, in: Mladá fronta 17. 1. 1987; nekrolog: Mladá fronta Dnes 12. 7. 1995, s. 13; Tomeš 1, s. 163; Kalendárium osobností Západních Čech, 2000, s. 97.

P: LA PNP Praha; Biografický archiv ÚČL Praha; osobní archiv autora hesla.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Martin Kučera