BURIAN Josef 21.7.1873-5.10.1942

Z Personal
Josef BURIAN
Narození 21.7.1873
Místo narození Lužany u Přeštic
Úmrtí 5.10.1942
Místo úmrtí Lužany u Přeštic
Povolání 35- Odborník sklářství nebo keramiky
3- Chemik nebo alchymista
Citace Biografický slovník českých zemí 8, Praha 2007, s. 343-344

BURIAN, Josef, * 21. 7. 1873 Lužany u Přeštic, † 5. 10. 1942 Lužany u Přeštic, chemik, účastník 1. odboje

Maturoval na reálném gymnáziu v Plzni a vystudoval stavební a chemické inženýrství na České vysoké škole technické v Praze. Po druhé státní zkoušce 1898 byl krátce zaměstnán v cukrovaru v Kouřimi. Pak se na školu vrátil a pracoval v ústavu profesora Štolby, kde se zaměřil na technologii výroby stavebního materiálu, skla, keramiky, cihel a cementu. Byl na několika zahraničních praxích v Evropě. 1901 se habilitoval pro chemickou technologii a zkoušení stavebních hmot, 1905 dosáhl doktorátu technických věd, 1909 se stal mimořádným a 1919 řádným profesorem sklářství na katedře silikátů Vysoké školy chemicko-technologické v Praze, byl zakladatelem silikátové chemie u nás. Později vybudoval samostatný Ústav sklářství, keramiky a technologie a zkoušení staviv. Politicky se angažoval v mladočeské straně. V létě 1914 narukoval z kárných důvodů k 224. domobraneckému praporu. V hodnosti poručíka se dostal u Stryje v Haliči 29. 10. 1914 do ruského zajetí. V zajateckém táboře v Ťumeni byl jedním z důvěrníků samosprávy, 1916–18 pracoval v ruské válečné stavební výrobě jako technolog staviv, na počátku 1918 vedl jednu ze sibiřských cementáren. Na sběrné stanici v Omsku byl na vlastní žádost 28. 4. 1918 zařazen v hodnosti technického praporčíka do Československého armádního sboru. Velel ženijnímu oddílu 9. roty 7. střeleckého pluku, na podzim pak technickým jednotkám pluku. V únoru 1919 byl jako zástupce náčelníka muničního parku Československého vojska na Rusi přidělen do Vladivostoku, od dubna do května 1919 zastupoval (v hodnosti poručíka) náčelníka stavebního oddělení Technického odboru vojska. Koncem května byl převelen jako pomocník do kuchyně a pro údajný lékařský nález rozedmy plic – kterou netrpěl – evakuován 24. 6. 1919 lodí Archer do vlasti. V říjnu 1919 zahájil znovu výuku na ČVUT jako první český profesor technologie silikátů. Systematicky rozpracovával základy silikátové chemie především s ohledem na analýzu chemických vlastností cihlářských výrobků, malty a betonu. Napsal monografii Moderní výroba cementu a řadu časopiseckých studií. Podílel se na založení Jednoty pro zvelebení průmyslu keramického, stal se členem Masarykovy akademie práce. 1938 odešel na odpočinek.

L: OSND 1/2, s. 810; Naše věda 23, 1944, s. 35; MČE 1, s. 623; ČBS 1, s. 77; J. Preller, Prof. dr. inž. J. B., in: Chemické listy 17, 1923, č. 7, 187n.; K šedesátému výročí narozenin prof. Dra. Ing. J. B., in: tamtéž 27, 1933, č. 13–14, s. 289n.; Tomeš 1, s. 162; M. Schätz, Historie výuky chemie, 2002, s. 118.

Martin Kučera, Miloslava Žďárská