BURIAN Josef 24.2.1854-23.5.1922

Z Personal
Josef BURIAN
Narození 24.2.1854
Místo narození Malé Chrášťany u Českých Budějovic
Úmrtí 23.5.1922
Místo úmrtí Praha
Povolání

49- Náboženský nebo církevní činitel

42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ

BURIAN, Josef, * 24. 2. 1854 Malé Chrášťany u Českých Budějovic, † 23. 5. 1922 Praha, katolický kněz, politik, publicista

Narodil se v rolnické rodině. Gymnázium navštěvoval v Písku. Bohosloví vystudoval v budějovickém semináři, na kněze byl vysvěcen 21. 7. 1878. Jako kaplan působil 1879–81 v Dolní Cerekvici, 1881–84 byl kooperátorem, 1884–85 administrátorem na Kladně, 1886 vojenským kaplanem a 1887–91 duchovním správcem ženské trestnice v Řepích (nyní Praha). 1890 byl promován ThDr. na pražské univerzitě. Od 1891 působil jako sídelní kanovník vyšehradský, od 1904 jako děkan kolegiátní kapituly, od 1913 probošt a od 1911 Monsignore. Počínaje 1894 předsedal Jednotě katolických tovaryšů v Čechách, od 1895 Svatojosefské jednotě křesťanských mužů a hochů, od 1904 byl duchovním rádcem Jednoty křesťanských žen a dívek, od 1911 konzistorním radou pro záležitosti katolických spolků. Podpořil litomyšlský sjezd katolického dělnictva 1894 a křesťanskosociální politickou orientaci českých katolíků. Od druhé poloviny 90. let 19. století v důsledku diferenciace katolického tábora hájil proti radikálnímu pojetí právo církve na pozemkové vlastnictví (názory na sociální hnutí shrnul spisek Socialismus na rubu a líci, 1892). Byl zastáncem katolického modernismu papeže Lva XIII. i sociálních aktivit duchovenstva, obával se však masových vystoupení. Patřil k přátelům uměleckého sdružení Katolické moderny a k organizátorům solidarity s postiženými dělníky (např. při mostecké stávce 1900), oponoval sociální, politické a národnostní perzekuci pracujících. Od 1901 byl zemským poslancem za český konzervativní velkostatek, zvolený ve velkostatkářské kurii; v čele katolických tovaryšů 1906 spoluzaložil Stranu katolického lidu v Čechách, která dočasně sjednotila roztříštěné katolické frakce, po jejím rozpadu 1911 vytvořil Katolicko- -národní konzervativní stranu, jež se na rozdíl od národních katolíků opírala převážně o řemeslníky a dělníky. Jako její předseda dal 1916 podnět ke vzniku Spojené strany katolické v Čechách, byl zvolen jejím místopředsedou. Za války nesouhlasil s prorakouským stanoviskem většiny vyššího duchovenstva a soustředil kolem sebe intelektuálně podnětnou skupinu tzv. křesťanských komunistů, kteří si vytkli za cíl pracovat pro nastolení ráje na Zemi (např. A. Macek, A. E. Mužík, R. I. Malý, F. Pelikán, J. Kratochvil aj.). 1914–18 inicioval rozsáhlé akce křesťanské humanitární a charitativní pomoci, 1919 po váhání vyslovil souhlas s jednotnou Československou stranou lidovou, na její činnosti se ale nepodílel. Byl zakládajícím členem Národní rady české a Zemské rady katolické, 1895–99 členem pražské městské rady, 1911–18 sboru obecních starších, 1902–04 náhradníkem a 1904 přísedícím Zemského výboru, 1904–13 delegován v Zemské školní radě, dále vrchním dozorcem pražských útulků, inspektorem říčanské Olivovny a libeňské vychovatelny, 1914–16 účastníkem politických porad u A. Švehly. Rozsáhlá byla jeho činnost publicistická. Podněcoval krátkodobá periodika katolických tovaryšů, 1893–1904 redigoval Slova pravdy, 1894–1904 časopis Rádce duchovní, vydával časopis Česká žena, řídil Bibliotéku her a výstupů na jevištích katolických jednot a Lidovou knihovnu. Pohřben je v proboštské hrobce na Vyšehradě.

D: soupis in: A. Podlaha – J. Tumpach, Bibliografie české literatury náboženské…, 1923.

L: J. B., 1852–1902. Jubilejní pamětní spis o činnosti Jednot katolických tovaryšů, 1902; M. Navrátil, Nový český sněm (1901–1907), 1902; BOS 1, s. 602; J. B. zesnulý, in: Časopis katolického duchovenstva, 1922, s. 196; T. J. Jiroušek, J. B. a hnutí katolické v Čechách, in: Vlast, 1923–24, s. 1n., 82n., 97n., 145n.

Martin Kučera