BUZEK Ignaz Alois 31.1.1788-21.6.1839

Z Personal
Ignaz Alois BUZEK
Narození 31.1.1788
Místo narození Příbor
Úmrtí 21.6.1839
Místo úmrtí Brno
Povolání

49- Náboženský nebo církevní činitel 61- Pedagog

56- Filozof

BUZEK, Ignaz Alois, * 31. 1. 1788 Příbor, † 21. 6. 1839 Brno, piarista, pedagog, filozof

Po studiích na příborském gymnáziu vstoupil 1805 do piaristického řádu a přijal řeholní jméno Bonifacius. 1809 složil řeholní sliby a 1811 byl vysvěcen na kněze. 1812 odešel do Vídně na Theresianum, kde učil klasické jazyky a dějepis, na univerzitě se věnoval studiu filozofie. 1819 se stal profesorem filozofie na vídeňském filozofickém ústavu. Odtud byl kvůli podezření z volnomyšlenkářství přeložen do Litomyšle, kde 1822–26 učil na filozofickém ústavu. Tam si vysloužil označení litomyšlský Bolzano. Mezi jeho žáky patřili F. M. Klácel, A. V. Šembera a F. A. Brauner. Ohlas B. působení byl tak mimořádný, že vzbudil podezření ve vyšších církevních i světských kruzích. Důsledkem toho bylo přeložení na gymnázium v Příboře (1826–29). Odchod z Litomyšle znamenal pro B. otřes, který napomohl vzniku jeho duševní choroby. Působil potom v Kroměříži (1829–32), Strážnici (1832–36) a Mikulově (1836–39). Zemřel v pokročilém stadiu duševní nemoci v brněnské Nemocnici milosrdných bratří.

F. M. Klácel vydal 1842 v Olomouci spis nazvaný Mostek aneb sestavení skromných myšlének o tom, na čem každému záležeti má. Jednalo se o soustavný výklad B. filozofických idejí z pera jeho nejoddanějšího žáka a první filozofický spis napsaný v českém jazyce. Zůstal dosud jediným známým pramenem vypovídajícím o B. myšlení. B. sepsal své myšlenky v německém jazyce v pojednání zahrnujícím soustavu dušesloví, logiku, metafyziku, mravovědu, filozofii práva i náboženství, které zůstalo v rukopise. Zabýval se ontologií, noetikou, antropologií, filozofií dějin, estetikou, avšak těžištěm jeho zájmu byla etika. Přestože v ostatních filozofických disciplínách vycházel z tradice novověkého metafyzického racionalismu, v oblasti etiky následoval ideje I. Kanta, jehož kategorický imperativ a přesvědčení o apriorním charakteru mravního zákona rozvinul. Učil o svobodě svědomí, rovnosti všech lidí před zákonem a odmítal rasové i sociální předsudky. Filozofii považoval za božskou vědu, která lidem může pomoci stát se lepšími. B. nebyl autentickým myslitelem, jako pedagog však dosahoval vynikajících výsledků.

L: M. Bayerová, Filozof a pedagog B. B., in: Vlastivědný sborník okresu Nový Jičín, 1988, s. 34n.; táž, B. B. – filozofický odkaz, in: Studie Muzea Kroměřížska 89, 1989, s. 100n.; M. Boštík, Filozofické myšlení piaristického profesora B. B., in: Východočeské listy historické, 2003–2004, č. 21–22, s. 59n.; týž, Profesor B. B. a jeho českotřebovští žáci František Matouš Klácel, Emanuel Müller a František Rybička, in: I. ročenka Městského muzea Česká Třebová 2004, 2005, s. 11n.; SČF, s. 63; F. M. Klácel, Mostek aneb sestavení skromných myšlének o tom, na čem každému záležeti má, 1842, passim; J. Svátek, Dopisy pedagoga B. B. z let 1831–1837, in: Slezský sborník 62, 1964, s. 92n.; týž, K učitelské činnosti B. B. na Moravě, in: Zprávy Vlastivědného ústavu v Olomouci, 1965, č. 123, s. 12n.; týž, Filozof B. B. jako profesor na gymnáziu v Příboře v letech 1826–1829, in: Sborník k dějinám moravského školství 2, 1971, s. 37n.; týž, Prof. B. B. a jeho filozofický odkaz, in: Věstník Okresního muzea v Kroměříži, 1972, č. 1, s. 20n.; M. Trapl, B. B. a jeho žáci, in: Pocta Zdeňku Nejedlému. Sborník Univerzity Palackého v Olomouci, 1959, s. 53n.; OSN 4, s. 992; MSN 1, s. 698; BL 1, s. 175; Slezsko 3, s. 26.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Martin Boštík