BYSTŘINA Otakar 23.5.1861-18.7.1931

Z Personal
Otakar BYSTŘINA
Narození 23.5.1861
Místo narození Věrovany u Tovačova
Úmrtí 18.7.1931
Místo úmrtí Ostravice
Povolání 63- Spisovatel
Citace Biografický slovník českých zemí 8, Praha 2007, s. 367-368
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=43519

BYSTŘINA, Otakar (vl. jm. Dostál, Ferdinand), * 23. 5. 1861 Věrovany u Tovačova, † 18. 7. 1931 Ostravice, prozaik

Pocházel z početné rodiny hostinského na hanáckém venkově. Obecnou školu navštěvoval v rodišti. 1878 byl vyloučen ze Slovanského klasického gymnázia v Olomouci pro konflikt se strážníkem a 1879 maturoval v Chrudimi. Po otcově smrti se rozešel s rodinou a živil se jako písař, tiskárenský korektor, železniční zřízenec, tajemník J. V. Friče, přitom 1879–81 a 1882–85 studoval právnickou fakultu pražské univerzity (JUDr. 1890). V Mladé Boleslavi absolvoval 1881–82 vojenskou službu u zeměbrany. Po návratu na práva žil u svého přítele, spisovatele a řídícího učitele M. Béni v Súchově na Slovácku, studoval jako externista a soustředil kolem sebe skupinu moravských regionalistů. Po soudní a advokátní praxi v Praze, Plumlově, Prostějově a Vyškově pracoval 1890–93 jako koncipient advokátní kanceláře A. Stránského v Brně, tehdy se stal zakládajícím členem Moravské strany lidové. 1893–1921 a 1927–31 působil jako advokát v Novém Jičíně, kde vykonával záslužnou národně uvědomovací práci při zakládání české školy, Národního domu, České besedy atd. Podepsal Manifest českých spisovatelů 1917, aktivně se účastnil moravského převratu, od 1918 byl členem státoprávní (národní) demokracie. 1920 zakoupil společně s P. Bezručem, s nímž se důvěrně spřátelil, chalupu v beskydské Ostravici. 1921–26 pracoval jako advokát v Brně. Tam byl také místopředsedou (1912–21) a 1921–23 předsedou Moravského kola spisovatelů.

B. literární dílo s výjimkou knižního debutu Na vsi (1889) v duchu vesnického realismu má výrazně humoristický, lidový, vypravěčský a přitom dokumentárně cenný charakter. Odmítal kapitalistickou industrializaci venkova (cyklické řady kratších prozaických útvarů: Hanácké figurky, Jak se naši škádlívají, dvousvazkový soubor Bystřinův smích). Povídková sbírka Pápení (1912) inspirovala B. Hrabala k pojmu „pábení“, „pábitel“. Vysokou hodnotu má B. memoárové vyprávění o studentském mládí Súchovská republika (1926). Svými knihami pozvedl humor moravského venkova a dal mu nosný umělecký výraz, uchoval tradici lidového vypravěčství, zejména hanáckého i slováckého, poskytl množství etnografického i lingvistického materiálu (hojně např. užíval dialektu). V meziválečném období přispíval podobně jako A. Novák do Lidových novin. Psal také pod pseudonymem Piger Germanicus (zejména překlady svých prací do němčiny) a šifrou O. B. Torzem zůstaly paměti, které diktoval F. Kožíkovi. Některé prameny uvádějí místo úmrtí Staré Hamry nebo Nový Jičín.

D: korespondence: Dopisy O. B. Petru Bezručovi, 1967 (ed. A. Sivek); bibliografie in: LČL 1, s. 346.

L: M. Hýsek, Literární Morava v letech 1849–1885, 1911; AČP, s. 77; Nový život 10, 1905, s. 114; Nové ilustrované listy 12, 1905, s. 361n.; Naše kniha 2, 1920, s. 87, 12, 1931, s. 211; J. Komárek, Naši rodáci a krajané, 1934, s. 5; A. Götz, O. B., 1938; J. Staněk, Vývoj literatury české na střední a severní Moravě, 1939; B. Slavík, Hanácké písemnictví, 1940, s. 175n.; týž, Písemnictví na moravském Valašsku, 1947, s. 342; Vlastivěda střední a severní Moravy 2, 1942, s. 190; J. Springer, Co dala Haná české literatuře, 1947, passim; A. Sivek, Dvojí jubileum O. B., in: Nová svoboda 23. 7. 1961; J. Vopravil, Slovník pseudonymů české a slovenské literatury, 1973, s. 507 (heslo Dostál, Ferdinand); J. Skalička, Doslov, in: O. B., Úsměvná Morava, 1979; KSN 2, s. 223; ISN 3, s. 229; LČL 1, s. 345n.

P: Biografický archiv ÚČL Praha; MZA, Brno.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Martin Kučera