CÍSLER Josef 15.1.1870-13.6.1948

Z Personal
Josef CÍSLER
Narození 15.1.1870
Místo narození Trhanov u Domažlic
Úmrtí 13.6.1948
Místo úmrtí Praha
Povolání

15- Lékaři

63- Spisovatel

CÍSLER, Josef, * 15. 1. 1870 Trhanov u Domažlic, † 13. 6. 1948 Praha, lékař-otorinolaryngolog, pedagog

Pocházel z chodského selského rodu, původně potomků belgických cizelérů, usazených na Lamingenově panství. 3. 7. 1890 maturoval na gymnáziu v Domažlicích. Studia na lékařské fakultě české Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze zakončil 5. 6. 1896, kdy mu byl udělen titul MUDr. Po promoci pobýval studijně v Německu, 1898 si otevřel soukromou praxi v Praze. Od 1902 byl vedoucím otorinolaryngologické ambulance na II. lékařské klinice české lékařské fakulty profesora Josefa Thomayera. Habilitoval se 17. 5. 1906 pro choroby nosu a hrtanu, titul mimořádného profesora obdržel 29. 5. 1911. Skutečným mimořádným profesorem byl jmenován 23. 5. 1919 a v témž roce se stal přednostou fakultního laryngologického ústavu. Byl současně divadelním lékařem Národního divadla. Řádným profesorem ušního, nosního a krčního lékařství byl jmenován 31. 12. 1927 (s účinností od 1. 1. 1927). Na odpočinek odešel v únoru 1939, a to v souvislosti se zrušením ústavu. Patřil mezi zakladatele otorinolaryngologie v českých zemích. Zvláštní pozornost věnoval neurologickým otázkám v laryngologii. Napsal první českou učebnici rinolaryngologie ve dvou svazcích (1908–09). Po 1918 se zasloužil o organizaci boje proti skleromu. Podílel se na založení Československé otolaryngologické společnosti, stal se jejím místopředsedou, od 1929 ji vedl.

Předsedal Společnosti J. Vrchlického, ve spisovatelském spolku Máj byl pověřen řízením divadelní agendy. Kromě odborných studií publikoval povídky a črty, romány a divadelní hry vesměs hodnotnější než jeho prózy. Vycházely tematicky z rodného Chodska a ze Šumavy, podtrhovaly autorovo přesvědčení o významu vlastenectví. Od debutu hry Dřevorubci (1898, knižně 1900) v nich převládalo realistické směřování s tendencemi sociální kritiky a děje situované do prostředí venkovského lidu (Na haltravské stoupě a jiné vážné i žertovné kresby a črty z Podčerchoví, 1912 ad.). Jako základ mravného života oslavoval především práci. Z lékařské profese vytěžil námět pro hru Ošetřovatelka (1912), přepracovanou verzi veselohry Aeronautka (knižně spolu s hrou Stříbrná svatba, 1911). C. veselohry uvedly pražské scény, např. Intimní divadlo na Smíchově 1913 selanku z českého pohraničí z doby francouzských vpádů do Čech Na staré poště či Národní divadlo 1915 Soucit. Většinu próz, i svůj první román Dvojí život (1902), situoval na Chodsko, humorné vesnické příběhy shrnul do posledního beletristického díla, osmi povídek, novelek o groteskních a rázovitých krajových postavičkách Baldachýnové kvarteto (1927). Koncem 20. let 20. století se literárně odmlčel. Užíval pseudonym Mir. Kmenský (zejména ve studentském hektografovaném časopise První vzlety vycházejícím v Domažlicích 1887) a šifru J. C. Pohřben byl v Praze na Olšanech.

D: medicínské publikace: Choroby hrtanu a průdušnice, 1908; Choroby nosu, hltanu a dutiny ústní, 1909; O hlasu, jeho onemocnění a šetření, 1912; soupis literárních prací in: LČL 1, s. 362.

L: AČL, s. 30; OSN 28, s. 167n.; OSND 1/2, s. 898; Dr. D. P., Intimní divadlo, in: Topičův sborník 1, 1913–14, s. 157; -c-, Divadlo, in: tamtéž 2, 1914–15, s. 548; V. Bittnar, Literární počátky Baarovy, 1926, s. 111n.; Literární atlas československý (ed. B. Vavroušek) 2, 1932–38, s. 341; J. C., in: ČLČ 69, 1930, s. 49n.; tamtéž 79, 1940, s. 57n., 76; tamtéž 87, 1948, s. 787; Chodsko. Věstník Baarovy společnosti 3 (1940), č. 3–4, s. 2n.; BSPLF 1, s. 165n.; J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 454; LČL 1, s. 362.

P: Biografický archiv ÚČL Praha; dokumentace Divadelního ústavu Praha (kde uloženo mj. 10 her).

Petr Svobodný, Marcella Husová