CAIS Oldřich 12.5.1921-9.9.1982

Z Personal
Oldřich CAIS
Narození 12.5.1921
Místo narození Poděbrady
Úmrtí 9.9.1982
Místo úmrtí Praha
Povolání 2- Fyzik

CAIS, Oldřich, * 12. 5. 1921 Poděbrady, † 9. 9. 1982 Praha, strojní inženýr, pedagog

Po absolvování Vyšší průmyslové školy v Pardubicích, obor letecká specializace, nastoupil 1940 do firmy Letov v Letňanech, kde pracoval v experimentálním oddělení. To bylo 1944 převedeno k firmě Junkers v Praze-Dejvicích, v dubnu 1945 se opět vrátilo do letňanského podniku. Od října 1945 do května 1946 absolvoval C. povinnou vojenskou prezenční službu. 1946–47 pracoval jako konstruktér plynových spotřebičů u firmy Karma v Praze. Od 1948 působil v továrně Aero, n. p., v pevnostní zkušebně (1954 převedena v rámci reorganizace do Výzkumného leteckého ústavu v Letňanech). Při zaměstnání vystudoval 1951–56 Strojní fakultu ČVUT v Praze, specializaci přesná mechanika, kterou ukončil II. státní zkouškou s výborným prospěchem. Až do 1959 se intenzivně zabýval rozvojem pevnostních zkoušek draků letadel na zemi a rozvojem moderních tenzometrických metod, zkušebních zařízení a vytvářením základů pro dynamické draky letadel. Pak byl jmenován výzkumným pracovníkem a 1960 navržen na aspirantské studium v oboru mechanika tuhých a poddajných těles a prostředí. Disertační práci na téma Předběžné rozbory únavové životnosti draků letadel obhájil 1966. O rok později byl jmenován samostatným vědeckým pracovníkem a byly mu svěřeny nejobtížnější úkoly odboru při prokazování životnosti letounů L-29. Přispěl k řešení vážných závad draku letounu, nejen L-29, ale i jiných typů. Na základě mimořádného požadavku exportu zpracoval 1962 původní metodu průkazu únavové životnosti kovových kluzáků. Vypracoval konkrétní podklady a směrnice a zasloužil se o to, že kluzák L-13 Blaník byl první na světě s objektivně prokázanou bezpečnou únavovou životností. Významně se podílel na prokazování únavové životnosti letounů Ae 45 a L 200. Aplikace této metody byla kladně hodnocena i britským Královským zkušebním leteckým ústavem (RAE). Externě přednášel na katedře stavby letadel předmět pevnost a zkoušky leteckých konstrukcí na Vojenské akademii Antonína Zápotockého (VAAZ) v Brně. 1968 nastoupil jako odborný asistent na katedru nauky o pružnosti a pevnosti Strojní fakulty ČVUT, o rok později se v oboru habilitoval. V základním studiu přednášel metodiku a analýzu pevnostních výpočtů strojních součástí v elastickém a plastickém stavu při statickém, dynamickém i rázovém namáhání, specializoval se na experimentální metody (tenzometrické, optické a analogové) pro zjišťování napjatosti strojních součástí. Ve vyšších ročnících učil teorii pružnosti, plasticity a další speciální aplikace. Ve vědeckovýzkumné práci se zabýval problémy napjatosti za vysokých teplot, dále výpočtovými metodami v oblasti trvalých přetvoření a otázkami životnosti strojních součástí. Byl vynikajícím pedagogem, vedl aspiranty a přijal členství v komisi pro obhajoby kandidátských disertačních prací. Spolupracoval na státním výzkumném úkolu Výzkum životnosti leteckých částí při kmitavém zatížení s proměnlivou amplitudou. Působil jako expert pro otázky životnosti a spolehlivosti letadel, strojních částí a zařízení. Navázal kontakty s domácími i zahraničními závody a výzkumnými ústavy, pracoval v několika komisích RVHP. 1968 mu bylo propůjčeno vyznamenání Za zásluhy o výstavbu. Od 1954 byl držitelem Stříbrného plachtařského odznaku FAI (Féderation Aéronautique Internationale) a členem Aeroklubu republiky Československé.

D: Předběžné rozbory únavové životnosti draků letadel, 1965; Únavová pevnost strojních částí a konstrukcí, 1974.

L: Strojní fakulta ČVUT 1976–77, 1976, s. 29; Z. Kuliš, Vzpomínka na naše předchůdce: Doc. Ing. O. C., CSc., in: Bulletin of Applied Mechanics 7, 2006, s. 139n.

P: Archiv ČVUT, fond Vysoká škola strojního a elektrotechnického inženýrství (VŠSEL) 1879–1951, fond Fakulta strojní ČVUT (FS) 1951 – současnost.

Jiřina Masnerová