CANEVALLE Giacomo Antonio ?1660-28.11.1731

Z Personal
Giacomo Antonio CANEVALLE
Narození 1660
Úmrtí 28.11.1731
Místo úmrtí Praha
Povolání 74- Architekt

CANEVALLE, Giacomo Antonio (též CANEVALE, CANEVALLI, Jakob Anton), * před 1660?, † 28. 11. 1731 Praha, stavitel

Pocházel ze třetí generace v Praze usedlých Vlachů, již jeho otec Giovanni Domenico C. (?1637–1685) byl pražským rodákem. Měšťanem na Starém Městě v Praze se stal (zároveň s otcem) 1673, ale teprve následujícího roku byl propuštěn z učení (tovaryšské jméno Poslušnej). Později sám vyučil několik zedníků, včetně 1691 Johanna Baptisty Cavalla (Canavalla). Oženil se na Starém Městě v Týnském chrámu 23. 5. 1682 s Dorotou Heroltovou († 1720). Roku 1707 získal místo správce v domě dvorní komory (1685–1727 byl dvorním stavitelem Pražského hradu). Podle vizitace z 20. let 18. století vlastnil dům v Řetězové ulici a ročně vydělával 100 zlatých.

Jeho tvorbu známe jen zčásti, byl zřejmě převážně výkonným, i když velmi oblíbeným a tedy zaměstnaným stavitelem, který pracoval pro významné šlechtice (Vratislava z Mitrovic, od 1711 Jana Josefa z Valdštejna) a současně pro dvorskou komoru. Po 1685 dokončoval dostavbu kláštera augustiniánů poustevníků v Svaté Dobrotivé (Zaječov) a takřka ve stejné době (1685–93) provedl první přestavbu Gallasovského domu (čp. 158/I) na Starém Městě v Praze, než jej zcela přestavěl Johann Bernard Fischer z Erlachu. 1686–89 budoval zámek v Malešicích (Praha) a zřejmě podle návrhu Jeana Baptisty Matheye vytvořil letohrádek v Královské oboře (1689) a rovněž i novou hradní jízdárnu (1694–1700), dále Thunovský (nyní Toskánský) palác na Hradčanech, k němuž se zachovaly jím signované plány. C. navržené stavby uskutečněné na Hradě se nezachovaly (kanovnická rezidence, rekonstrukce Španělského sálu, opravy zbrojnic). Obnovoval dále chrám sv. Víta (1704–14) a realizoval tu podle cizího návrhu stavbu náhrobku hraběte Leopolda Šlika (1723–25). Podle projektu Marca Antonia Canevalla stavěl (1711–15) kostel Navštívení P. Marie a faru v Petrovicích u Rakovníka, přestavěl kostel sv. Michaela ve Skryjích (1712–13) a ve Hvozdu (1712–13). Připisuje se mu výstavba valdštejnského panského domu (před 1714) v Litvínově, na Hradčanech (asi 1719–27) stavěl nové stáje u Císařského špitálu. 1725–26 se podílel na renovaci Královského letohrádku u Pražského hradu.

L: Dlabač 1, s. 263n.; Toman 1, s. 123; J. Morávek, Jean Baptiste Mathey a Pražský hrad, in: Umění 6, 1958, s. 168, 174; V. Naňková, Drobná zjištění z českého barokního umění, in: tamtéž 17, 1969, s. 624n., 628; E. Poche a kol., Umělecké památky Čech 4, 1982, s. 327; V. Ryšavý, Barokní přestavba kostela sv. Jana Křtitele v Čížkově, in: Sborník Muzea Dr. Bohuslava Horáka 9, 1997, s. 7n.; P. Vlček (ed.), Umělecké památky Prahy. Staré Město a Josefov, 1996, s. 186, 232; Saur 16, s. 139; P. Vlček – E. Havlová, Praha 1610–1700, 1998; s. 108, 224, 250, 274, 276, 282; P. Vlček (ed.), Umělecké památky Prahy. Malá Strana, 1999, s. 125; týž, Umělecké památky Prahy. Pražský hrad a Hradčany, 2000, s. 73, 180, 199, 246, 251, 253, 280, 283, 302, 413; KSN 2, s. 245; Architekti, s. 98.

P: Archiv hl. m. Prahy, Zedníci 9, Registra pořádku kamenického a zednického, fol. 242, 283, 289, 321, 336, 340; NA Praha, Stará magistrátní spisovna 21 4/5.

Pavel Vlček