CANEVALLE Giovanni Domenico st. ?1637-27.8.1685

Z Personal
Giovanni Domenico st. CANEVALLE
Narození 1637
Místo narození Praha
Úmrtí 27.8.1685
Místo úmrtí Praha
Povolání 74- Architekt

CANEVALLE, Giovanni Domenico st. (též CANEVALE, CANEVALLI, CANEVALLY, KAMAWALY, KONEWAL), * kolem 1637 Praha, † 27. 8. 1685 Praha, stavitel

Pocházel z rozvětvené rodiny italských stavitelů a architektů usedlé po generace v Praze. Patrně se 1665 dal zapsat do staroměstského zednického cechu, ale měšťanství získal na Hradčanech o dva roky později. Pak pracoval v Klatovech, nakonec přesídlil na Staré Město pražské, kde se 1673 stal měšťanem. Podle svědectví při různých příležitostech lze předpokládat, že byl v přátelském poměru s Giovannim Domenikem Orsim, po jeho smrti s Jeanem Baptistou Matheyem, pro které pracoval. Patrně tedy sám nebyl tvůrčím architektem. Nejpozději od 1676 až do 1685 byl dvorním zednickým mistrem Pražského hradu.

Dohlížel na stavbu jezuitského kostela v Klatovech v nepřítomnosti Orsiho (1666–70), obdobné postavení zaujímal v Zákupech (1671–72), a domu bosých karmelitánek u kostela sv. Josefa na Malé Straně. 1676–82 uskutečnil přestavbu kostela Zvěstování P. Marii augustiniánů poustevníků ve Svaté Dobrotivé (Zaječov). Po Orsiho smrti (1679) byl spolu s Martinem Alliem pověřen výstavbou opevnění na Novém Městě pražském. Patrně od 1680 vedl stavbu křižovnického kostela sv. Františka Serafinského v Praze podle Matheyiho projektu. Zmiňován byl rovněž v souvislosti s Gallasovským domem na Starém Městě pražském před jeho velkou přestavbou. Vytvořil návrhy na změnu štítu na Kolowratské kapli na Svaté Hoře u Příbrami.

Jeho vnukem byl rovněž stavitel totožného jména (1688–1727), který pracoval pro hraběte Bredu a Jana Josefa Valdštejna, jeho práce dnes nejsou známy.

L: Dlabač 1, s. 263; Thieme – Becker 5, s. 5; M. Mrázová-Schusterová, K otázce projektanta jesuitského kostela v Klatovech, in: Umění 12, 1964, s. 84; E. Poche a kol., Umělecké památky Čech 3, 1980, s. 182, 4, 1982, s. 327; P. Preiss, Italští umělci v Praze, 1986, s. 160n.; P. Vlček – P. Sommer – D. Foltýn, Encyklopedie českých klášterů, 1997, s. 305, 520, 692; R. Baťková (ed.), Umělecké památky Prahy. Nové Město, 1998, s. 179; E. Maur, Česká barokní sýpka, in: Ars baculum vitae, NG Praha, 1996, s. 158n.; P. Macek – P. Zahradník, Zámecký areál v Zákupech, in: Průzkumy památek 3, 1996, č. 2, s. 11; P. Vlček, (ed.) Umělecké památky Prahy. Staré Město a Josefov, 1996, s. 501; Saur 16, s. 138n.; P. Vlček – E. Havlová, Praha 1610–1700, 1998, s. 224; P. Vlček (ed.), Umělecké památky Prahy. Malá Strana, 1999, s. 185; KSN 2, s. 245; Architekti, s. 99n.; Toman 1, s. 123; PSN 1, s. 310; ISN 3, s. 257; I. Ebelová (ed.), Zápisná kniha pražských stavitelů, 1639–1903, in: Fontes historiae artium 4, 1996; P. Macek – P. Vlček – P. Zahradník, František Maximilián Kaňka, „in regno Bohemiae aedilis famosissimus“, in: Umění 40, 1992, s. 206, 222.

P: Archiv hl. m. Prahy, Knihy měšťanů, Hradčany, č. 573, 69a; Staré Město, č. 537, 190a; NA Praha, SM S 21 3/5 a 4/4; SOA Třeboň, pracoviště Jindřichův Hradec, Rodinný archiv Černínů, Pražské domy, VIII F a; SOA Zámrsk, Rodinný archiv Kolowratů, 1084, kart. 45.

Pavel Vlček