CARATTI Francesco ?1615-1677

Z Personal
Francesco CARATTI
Narození mezi 1615–20
Místo narození Bissone (Švýcarsko)
Úmrtí ? 1.1677
Místo úmrtí Praha ?
Povolání 74- Architekt

CARATTI, Francesco (též CARATE, CARRATI, CARRATA), * mezi 1615–20 Bissone (Švýcarsko), † ? 1. 1677 Praha ?, architekt

Pocházel z nevelké obce na jihu Luganského jezera ve Švýcarsku, ze stejné lokality, kde se narodil i slavnější architekt Francesco Borromini. V Bissone se C. asi vyučil kamenickému řemeslu a 1642 se oženil s Veronikou, dcerou dvorního kameníka Pietra Maderny; se svým tchánem pak odešel za prací do Vídně. Od 1652 působil na panství Václava Eusebia Lobkowicze v Roudnici, které opustil po třech letech a usadil se v Praze jako architekt Václava Michny z Vacínova. Smlouvu však uzavřel až v květnu 1657 a zůstal tu dalších deset let až do smrti stavebníka. Jeho služné dosahovalo ne- obvyklé výše 400 zlatých ročně a 4 sudů piva. Během tohoto desetiletí pracoval i pro českou komoru i jiné šlechtice (patrně pro Nostice a pro Bleylebeny). Po smrti Michnově se ucházel o práci u Černínů, kde s ním byla až téměř po dvou letech (12. 5. 1669) uzavřena smlouva, podle níž se stal vrchním stavebním ředitelem a dohlížitelem nad stavbami na všech černínských panstvích. Ale to se již rok stavělo podle jeho plánů. Během služby u Černínů pracoval i pro jiné šlechtice (Ferdinanda Slavatu, 1669–73, Michaela Osvalda Thuna, 1670, Morziny, 1670, Gundakara z Dietrichsteina, 1671). Od 60. let byl C. vážně nemocen, často byl upoután dlouho na lůžko. 1675 již pozvolna přebíral všechny povinnosti na venkovských černínských stavbách jeho příbuzný Giovanni Battista Maderna. Nakonec se C. svého postavení stavitele vzdal a 13. 10. 1676 s ním bylo provedeno závěrečné vyúčtování, shrnující celou dobu služby u Černínů. Nejpozději koncem ledna zemřel, protože již 1. 2. 1677 došlo k ustavení poručníků tří jeho nezaopatřených dcer, jimiž se stali známí architekti – Giovanni Domenico Orsi a Giacomo Tencalla.

První známou práci, dvě kašny do parku, provedenou s tchánem, uskutečnil pro Lichtenštejny v Lednici. V Roudnici u Lobkowiczů vypracoval plány na stavbu tamního zámku, které posuzoval architekt Giovanni Pieroni, který se o nich vyjádřil velmi pochvalně. Tvrdil, že tak velkolepý projekt nebyl ještě v Království českém proveden, také zadavatel shledal návrhy vynikajícími. V Roudnici dále navrhoval zahradní besídku, vinopalnu, připravoval plány pro stavbu rezidence ve slezské Zaháni. U Michnů dělal drobné úpravy v jejich malostranském paláci (čp. 450/III) a řešil podobu zahrady na Kampě, kde s největší pravděpodobností vystavěl nové casino. Nejdůležitější stavbou tohoto michnovského období ale bylo budování dominikánského kostela sv. Maří Magdalény (dnes čp. 388/III), jehož financování slíbil již 1637 Karel Alexandr Michna. Stavba jednolodního kostela s kopulí (klášterní klenbou) nad křížením pokračovala po položení základního kamene 19. 6. 1656 a měla být dokončena 1673, práce vedl Giovanni de Capauli a podíleli se na nich kameníci Giovanni Battista Pozzi a Domenico Semprizzi. Ve skutečnosti se první bohoslužba v kostele odbývala až 1677. Během služby u Michnů navrhl C. novou kašnu u sochy sv. Jiří na Pražském hradě, vytvořenou 1662–63 kameníkem Giovannim Battistou Spinettim. Kašna zůstala na svém místě až do 1761, pak byla částečně přenesena na nové místo a nakonec odstraněna 1928, kdy ji nahradil novotvar Josipa Plečnika. Znovu pak byla instalována do prostoru před chrámem sv. Jiří v nedávné době. Nejdůležitější prací v celé tvorbě C. byla stavba pražského Černínského paláce (čp. 101/ IV) na Hradčanech, jež patří k největším a nejvýznamnějším stavbám raného monumentálního baroka. Odpovídají tomu především tříčtvrteční sloupy vysokého řádu, objevující se na průčelní fasádě, která má běžnou raně barokní aditivní kompozici. Stavba se rozeběhla nejpozději 23. 8. 1668, kdy byla podepsána smlouva se staviteli G. de Capaulim a Abrahamem Leuthnerem, trvala podle dochovaných účtů do 1676 a je dokumentována řadou zachovaných variantních i uskutečněných návrhů. Doložena je činnost kameníka Giovanniho Battisty Pozza, 1674 byla uzavřena smlouva se štukatéry Franceskem Perim a Antoniem Travellim. Drobné úpravy navrhoval C. i na venkovských černínských panstvích, na zámku v Nejdku, Stružné, později na Kosti, Humprechtu u Sobotky, v Kostomlatech pod Milešovkou a nejvýrazněji v Kosmonosech, kde byla jeho činnost obsáhlejší. Stavěl tu jak kostel sv. Kříže, k němuž 1669 vypracoval plány, tak 1672 zvonici v areálu pozdější lorety. V Kosmonosech ve stejné době vznikala sýpka, špitál a obora u zámku. V létě 1670 byla podle C. projektu budována fara (děkanství) v Jesenici. 1671 vypracoval plány na opravu zámku (či spíše hradu) Andělská Hora u Karlových Varů, ale také řady objektů v té době požárem postižených Kostomlatech. 1672 pracoval na plánech nového hostince ve Stružné. O rok později navrhoval profesní dům jezuitů (čp. 2/III) na Malé Straně, ale jeho projekt nebyl realizován. Současně pracoval na plánech tzv. rybářské chaty v Dolním Bousově pro hraběte Černína, pro kterého provedl menší úpravy na zámečku Humprecht u Sobotky (1673). Pro Dietrichsteiny asi v těchto letech narýsoval (zachovaný, ale neuskutečněný) návrh na nový palác, jenž měl stát na Hradčanech.

Jen připsána (ale s velkou pravděpodobností) byla C. stavba Nostického paláce čp. 471/III na Malé Straně (po 1662). Nelze vyloučit, že ve službách Michnů se podílel i na výstavbě kaple P. Marie Einsiedelnské v Radíči, která byla úplně dokončena 1676. Stejně tak mohl na Pražském hradě navrhnout vedle kašny i nové průčelí kostela sv. Jiří.

L: Dlabač 1, s. 265; M. Dvořák st., Geschichte des Raudnitzer Schlossbaues 1652–1684, in: Roudnice 68, 1873, s. 96n.; J. J. Morper, Das Czerninpalais in Prag, 1940, passim; K. Tříska, Černínský palác v Praze, 1940, passim; Toman 1, s. 124; L. Lancinger – M. Pavlík, Kostel sv. Maří Magdalény na Malé Straně v Praze a F. C., in: Umění 14, 1966, s. 109n.; M. Korecký, C. projekt hostince ve Vinoři a rybářské chaty v Dolním Bousově, in: tamtéž 19, 1971, s. 422, 426; P. Vlček, F. C., netištěná disertace UK Praha, 1974; V. Naňková, Ke stavební činnosti F. C. v Roudnici, in: Kulturní měsíčník Roudnicko 12, 1976, s. 74n.; E. Poche a kol., Umělecké památky Čech 1, 1977, s. 619, 2, 1978, s. 102, 104; V. Naňková, Nové poznatky o původu a rodině architekta F. C., in: Kulturní měsíčník Roudnicko 14, 1978, s. 92n.; K. Tříska – V. Lorenc, Černínský palác v Praze, 1980, passim; P. Vlček, F. C., in: Umění 32, 1984, s. 1n.; NEČVU 1, s. 100; Saur 16, s. 307n.; P. Vlček – E. Havlová, Praha 1610–1700, 1998, s. 151n.; P. Vlček (ed.), Umělecké památky Prahy. Malá Strana, 1999, rejstřík; Pražský hrad a Hradčany, 2000, rejstřík; M. Horyna – P. Zahradník – P. Preiss, Černínský palác v Praze, 2001, passim; Architekti, s. 104n.; EČVU, s. 80.

P: SOA Třeboň, pracoviště Jindřichův Hradec, Rodinný archiv Černínů, fond Pražský palác, fol. 71, 137, 162, 242, 247, 427; tamtéž, VIII F a/9, 6. 6. 1673; tamtéž, VI B b/2a, 17. 10. 1676; tamtéž, Vinoř VI W g/3a; NA Praha, Desky zemské, kvatern č. 517, soupis věřitelů 1659–1702.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Pavel Vlček