CLEMENTSO Ambrosius Alfred 28.10.1831-19.7.1900

Z Personal
Ambrosius Alfred CLEMENTSO
Narození 28.10.1831
Místo narození Cheb
Úmrtí 19.7.1900
Místo úmrtí Mariánské Lázně
Povolání 49- Náboženský nebo církevní činitel

CLEMENTSO, Ambrosius Alfred, * 28. 10. 1831 Cheb, † 19. 7. 1900 Mariánské Lázně, římskokatolický kněz, premonstrátský opat

Jeho otec byl Francouz, soukenický mistr, který se oženil s dcerou chebského měšťana. C. byl od dětství předurčen pro kněžskou dráhu. 1848 se začal věnovat filozofii v Praze, 23. 9. 1849 vstoupil do kláštera premonstrátů v Teplé, řádové sliby složil 1853. Teologii studoval v klášterní škole, později v Praze, kde také získal 26. 7. 1854 kněžské svěcení. 1857–87 zastával postupně místo kaplana v Mariánských Lázních, farního administrátora v nedalekém Mnichově, v Liticích u Plzně a inspektora premonstrátského hospodářství v Mariánských Lázních. 14. 9. 1887, po smrti svého předchůdce Bruna Bayerla, byl zvolen 48. opatem tepelského kláštera. Stal se zemským převorem premonstrátského řádu v Čechách, konzistorním radou, 1889 generálním vikářem premonstrátského řádu pro všechna opatství Rakousko- Uherska (svolal první poradu všech premonstrátských opatů Rakousko-Uherska do Teplé). Byl rytířem řádu císaře Františka Josefa I. aj. 1893 uspořádal mohutné oslavy 700. jubilea založení premonstrátského kláštera v Teplé. (Jeho zakladatel Hroznata, býval uctíván jako svatý, někdy dokonce jako český patron, i když ho 1642 papež Urban VIII. vyškrtnul ze seznamu svatých. Tepelský klášter usiloval o jeho nové svatořečení). 14. 7. 1898 dosáhl Hroznatova blahořečení a nechal nově uložit jeho ostatky. Při té příležitosti byla poprvé otevřena jeho kamenná rakev a proveden podrobný soupis ostatků. C. prováděl na Tepelsku rozsáhlé stavební úpravy dalších církevních staveb. Největší zásluhy však měl o rozkvět Mariánských Lázní. 1886 byl jmenován do významné funkce klášterního lázeňského inspektora, protože léčivé prameny a lázeňská zařízení patřily klášteru. C. připravil rozsáhlou modernizaci lázeňství, kterou pak realizoval už jako opat. Nejprve 1888–89 dal postavit litinovou novobarokní kolonádu podle plánů vídeňských architektů J. Miksche a J. Niedzielského na místě starého promenádního sálu z 1827. Následovala 1889 výstavba moderní stáčírny minerálních vod. Do funkce ředitele lázní získal mladého architekta Josefa Schaffera, rodáka z Mariánských Lázní, který do té doby působil ve Vídni. Schaffer provedl přestavbu Centrálních (1890–92) a Nových lázní (1892–96) ve stylu italské pozdní novorenesance. Tato koncentrovaná zařízení se stala ve své době největším evropským lázeňským komplexem. 1895 C. aktivně přispěl k tomu, že se k Mariánským Lázním přičlenily úšovické čtvrti Šenov a Nádražní. 1896 byla vybudována zemní přehrada, první sypaná hráz v Rakousku- Uhersku. Přehrada (pod dnešní kavárnou Nimrod) nesla opatovo jméno. 1897 přijel do Mariánských Lázní poprvé anglický princ a budoucí král Edward VII., 1898 byla otevřena železniční trať Mariánské Lázně – Teplá – Karlovy Vary, následujícího roku městská tržnice. Poslední C. akcí se 1900 stala výstavba nádherného společenského sálu (dnes Casino), dokončení díla se však už nedožil. Zemřel v domě Zlatá Koule v Mariánských Lázních. Město v jeho éře zažilo dobu velkého rozmachu. Opatův pohřeb se stal velkolepou událostí, jeho ostatky byly uloženy do nové, jím zbudované hrobky opatů na klášterním hřbitůvku v Teplé. Pohřbu se zúčastnily významné osobnosti politického, církevního a kulturního života země, město vyhlásilo týdenní smutek. C. patřil k čestným občanům Mariánských Lázní, byl po něm pojmenován nově jímaný Alfrédův pramen (dnes Alexandřin), ulice (dnes Chebská třída). Jeho jméno dodnes nese vyhlídka nad hotelem Esplanade.

L: B. Grassl, Geschichte und Beschreibung des Stiftes Tepl, 1910, s. 29n.; J. Brtek, Před 100 lety zesnul tepelský opat A. A. C. (1831–1900), in: Mariánskolázeňské listy, 2000, č. 31, 28. 7. 2000, s. 5; týž, Pohřeb tepelského opata C. v létě roku 1900, in: tamtéž, 2000, č. 32, 4. 8. 2000, s. 5; R. Švandrlík, Opat C. a jeho milované Mariánské Lázně, in: Vlastivědný časopis Hamelika 2006, č. 12, s. 207n.; týž, A. A. C., in: www.hamelika.cz, 2004 (kapitola Význačné osobnosti doby rozvoje lázní 19. století); Heimatbuch Marienbad Stadt und Land. Ein Heimat- und Ortsbuch 1, Geisenfeld 1977, s. 603; Čáňová, s. 18; BL 1, s. 206; EBL 1, s. 100.

Richard Švandrlík, Marie Makariusová