CMÍRAL Adolf 12.4.1882-17.9.1963

Z Personal
Adolf CMÍRAL
Narození 12.4.1882
Místo narození Roztoky u Křivoklátu
Úmrtí 17.9.1963
Místo úmrtí Praha
Povolání 78- Hudební interpret
Citace Biografický slovník českých zemí 9, Praha 2008, s. 440

CMÍRAL, Adolf, * 12. 4. 1882 Roztoky u Křivoklátu, † 17. 9. 1963 Praha, hudební pedagog, publicista, skladatel

Během školní docházky v Křivoklátě ho vyučoval řídící učitel Jan Růžička hře na housle, klavír a varhany. Na jeho doporučení 1897–1900 C. studoval na pražské konzervatoři hru na varhany u J. Kličky a skladbu u K. Steckera, 1901–05 pokračoval na Amerlingově učitelském ústavu, 1914–15 složil státní zkoušky ze zpěvu, hry na varhany a hry na klavír. Stal se varhaníkem v Praze; 1901–09 u sv. Tomáše, 1909–13 v Loretě a 1913–27 na Strahově. Současně učil na různých školách; 1908–25 na pěvecké škole Umělecké výchovy. Byl spoluzakladatelem a ředitelem Hudební Budče (1909–26), zakladatelem a vedoucím hudebně pedagogického oddělení pražské konzervatoře (1920–39), členem komise pro státní zkoušky z hudby (1922–55), inspektorem hudební výchovy na odborných školách pro ženská povolání (1937–48), přednášel na Pedagogické fakultě UK, kde pomáhal založit katedru hudební výchovy (1948–51), a na AMU (1949–52). Inspiroval se pedagogickým dílem J. A. Komenského, usiloval o zlepšení úrovně hudební výchovy školní mládeže a zdokonalení hudebně osvětové práce. Stal se hudebním patronem severních Čech v akci Svazu československých skladatelů, přednášel, organizoval četné hudební akce, pracoval ve školském vysílání Československého rozhlasu, psal referáty a články o osobnostech české hudby. Založil a řídil časopis Hudba a škola (1928–33), vedl Hudební výchovu (1934–38) a Souzvuk (1939), redigoval hudebně pedagogické publikace. Jeho příručka Základní pojmy hudební a škola zpěvu Jaro vycházely opakovaně. Téměř veškerá C. vlastní tvorba byla zaměřena didakticky. Převažovaly jednoduché úpravy písní pro jeden až tři zpěvní hlasy s klavírním doprovodem, případně bez doprovodu. Sbíral a popularizoval české lidové písně, především ze středních Čech.

D: literární: Podrobné osnovy vyučování zpěvu na školách všech kategorií… (se S. Jiránkem), 1917; Základní pojmy hudební, 1921; O hudebních formách a skladatelích, 1922; Knížka o B. Smetanovi, 1924; Hudební kalendář naší mládeže, 1924–26; Památce Jana Růžičky…(ed.), 1930; O správném zpěvu naší státní hymny, 1933; O novou praksi v hudební výchově, 1937; Hudební pedagogika… 1, 1937, 2, 1940; Hudba a škola (ed.), 1940; Repetitorium hudební pedagogiky, 1944; Hudební didaktika v duchu J. A. Komenského; hudební: Písničky pro mládež, 1910; 25 solfeggií…s průvodem klavíru, 1910; Písničky a říkadla pro školy…, 1913; Písně českobratrské z kancionálu J. A. Komenského, 1920; Jaro. Škola zpěvu pro mládež škol… 1, 1920, 2, 1922, vydání pro učitele 1, 1921; Sborové písně, 1923; Kytička Kožíškových písniček, 1929; Lidové písničky z Rakovnicka a Křivoklátska, 1935; Rumunské národní písně, 1936; Ze Sukova kraje, 1937; Vojenské pochodové písničky (též jako Pochodové písně pro školu), 1937; Jarní písničky, 1938; Naše znárodnělé písně, 1941; Staročeské písně duchovní, 1945; Radost a láska, 1946.

L: KSN 2, s. 330; Pazdírek, s. 144; HS 1, s. 169n.; B. Liebich, A. C., in: Tempo. Listy Hudební matice 11, 1931–32, s. 372n.; V. Kolář, A. C., in: Pedagogické rozhledy 42, 1932, s. 177n.; J. Jeřábek, A. C. a naše hudební výchova, in: Theorie i praxe 6, 1941–42, s. 193n.; R. Siebr, Hudební pedagogika od A. C. (kniha první), in: Sborník Pedagogické fakulty v Plzni, Umění 6, 1968, s. 104n.; (kniha druhá), in: tamtéž, 7, 1970, s. 119n.; týž, A. C., in: tamtéž, 12, 1978, s. 5n.; O. Settari, A. C., 1992; Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. Biografická část, 2007, s. 36.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Mojmír Sobotka