COLLINUS z Chotěřiny Matouš ?1516-4.6.1566

Z Personal
Matouš COLLINUS z Chotěřiny
Narození 1516
Místo narození Kouřim
Úmrtí 4.6.1566
Místo úmrtí Praha
Povolání 63- Spisovatel
61- Pedagog
Citace Biografický slovník českých zemí 9, Praha 2008, s. 444-445

COLLINUS z Chotěřiny, Matouš (též KOLIN, KOLÍN, KALINA), * ? 1516 Kouřim, † 4. 6. 1566 Praha, humanista, pedagog

Studoval nejprve v Praze, od 1530 ve Wittenbergu (v univerzitní matrice je ale zapsán až od 1534), kde 1540 dosáhl magisterského titulu. Kromě vlastního studia vyučoval chlapce z pražských patricijských rodin, kteří zároveň navštěvovali přednášky na wittenberské univerzitě. S doporučením Philipa Melanchtona, s nímž nadále udržoval pravidelné styky, odešel na podzim 1540 do Prahy. V zimě 1540/41 byl pravděpodobně vychovatelem synů Arnošta Jilemnického z Újezdce. Od 1541 mohl díky nadaci pražského měšťana, doktora práv Jana France z Královské Hory, vyučovat řečtinu (později i latinu) na pražské utrakvistické univerzitě. Počátek C. výuky řečtiny (čtení Homéra) bývá považován za důležitý nejen v dějinách Karlovy univerzity, ale i v dějinách latinského humanismu v českých zemích vůbec. Mezi C. žáky patřili někteří později význační humanisté (Tomáš Mitis, Petr Codicil z Tulechova aj.).

Na počátku 40. let C. bydlel a stravoval se v Karlově koleji. Pro své konfesijní názory ovlivněné dlouholetým pobytem ve Wittenbergu se brzy dostal do sporu se starokališnickými pražskými faráři i s některými profesory pražské utrakvistické univerzity. Jeho postavení v Praze bylo ale posilováno přízní, kterou mu poskytovali šlechtici, např. známý mecenáš humanistických literárních snah, místosudí a katolík Jan st. Hodějovský z Hodějova či královský rada a rada české komory Florián Gryspek z Gryspachu. 1542 dosáhl spolu s několika dalšími humanisty nobilitace (z Chotěřiny, podle Hodějovského rodiště Kotýřiny u Milevska).

Od 40. do 60. let se C. vedle výuky na Karlově univerzitě soustředil také na vedení vlastní soukromé partikulární školy, jež byla hojně navštěvována českými šlechtici i potomky význačných patricijských, zřejmě nejen pražských rodin. První sídlo této školy a zároveň bydliště C. bylo v pronajatém domě u Týnského chrámu, druhé od přelomu 40. a 50. let v domě zvaném Andělská zahrada na Novém Městě pražském. Mezitím se C. 1546 oženil s Annou, zámožnou nevlastní dcerou staroměstského měšťana Samuela Huby. Jejich manželství zůstalo bezdětné.

V 50. letech pomáhal tajnému radovi Ferdinanda I. a známému učenci Kašparovi z Nydbrucka sbírat materiál k jeho zamýšlené práci o evropských církevních dějinách. Pravidelný písemný kontakt s Nydbruckem ovlivnil jak C. latinskou poezii, tak i tvorbu dalších osob jeho básnické skupiny. V té době C. současně pokračoval v univerzitní výuce, a to až do 1558, kdy byl zřejmě – zejména kvůli své proluterské orientaci – zbaven lektorátu řečtiny a především finančních prostředků s ním spjatých. Do konce života se soustředil na vedení školy v domě zvaném Andělská zahrada, vlastní literární tvorbu a redigování čtyřdílné básnické sbírky Farragines. C. zemřel raněn mrtvicí. Vliv jeho výuky i jeho literární tvorby uznávaný již současníky se projevil při hojně navštíveném slavnostním pohřbu (5. 6.) v pražské Betlémské kapli, kde mu byl posléze zřízen náhrobek. Další památník dal na C. počest 1567 zhotovit řecký humanista Jakub Palaeologus v univerzitním Karolinu. Dnes se tento dříve několikrát přemístěný náhrobek nachází ve velké aule Karolina.

Do dějin latinské větve českého humanismu se C. zapsal několika desítkami spisů většího i menšího rozsahu, které od 1540 vycházely tiskem. Významná byla také jeho korespondence s řadou domácích i zahraničních humanistů (ze zahraničních např. s Philipem Melanchtonem či s Kašparem z Nydbrucka). Byl rovněž autorem několika učebnic, určených žákům jeho soukromé školy, např. Elementarius libellus in lingua Latina et Boiemica pro novellis scholasticis. Knížka začátkův v jazyku latinském a českém pro nové žáčky…, vydané 1550 a později znovu (jde o kombinaci učebnice se slabikářem a katechismem a zároveň školní řád), a frekventantům ostatních latinských partikulárních škol (De quatuor partibus grammatices či Donati Methodus de etymologia partium orationis cum interpretatione Boiemica, obé 1564, ad.).

D: soupis díla in: Knihopis, č. 3966–3967; RHB 1, s. 421n.

L: J. Jireček, Jan Hodějovský z Hodějova, jeho rod i působení a latinští básníci tovaryšstva jeho, 1884, s. 29n.; F. Menčík, M. Kollin z Ch., in: ČNM 58, 1884, s. 208n.; OSN 5, s. 516; B. Ryba, M. C. a jeho vergiliovská universitní čtení, in: Piovati. Sborník prací českých filologů k uctění dvoutisícího výročí narození Vergiliova (ed. O. Jiráni – F. Novotný – B. Ryba), 1930, s. 95n.; R. Urbánek, Novoutrakvistický humanista M. Kollin z Ch. a starší husitská tradice, in: ČSPSČ 64, 1956, s. 1n., 70n.; J. Hejnic, Filip Melanchton, M. C. a počátky měšťanského humanismu v Čechách, in: Listy filologické 87, 1964, s. 361n.; RHB 1, s. 416n.; M. Kopecký, Český humanismus, 1988, s. 154, 160, 175; DUK 1, rejstřík; M. Holý, Soukromá škola M. Kollina z Ch. v Praze a její šlechtičtí žáci, in: Cestou dějinami. Sborník k 60. narozeninám prof. PhDr. Svatavy Rakové, CSc. (ed. E. Semotanová) 2, 2007, s. 159n.

P: Biografický archiv ÚČL Praha.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Martin Holý