COLLOREDO-MANNSFELD Franz de Paula Gundakar 8.11.1802-29.5.1852

Z Personal
Franz de Paula Gundakar COLLOREDO-MANNSFELD
Narození 8.11.1802
Místo narození Vídeň (Rakousko)
Úmrtí 29.5.1852
Místo úmrtí Vídeň (Rakousko)
Povolání 45- Voják nebo partyzán

COLLOREDO-MANNSFELD, Franz de Paula Gundakar, * 8. 11. 1802 Vídeň (Rakousko), † 29. 5. 1852 Vídeň (Rakousko), velkostatkář, generál

Pocházel z tzv. Weikardovy větve starého italského šlechtického rodu, který byl 1724 povýšen do říšského hraběcího stavu a 1763 do stavu knížecího pro říši i české země. 1775 resp. 1789 došlo ke spojení jmen rodů Colloredo a Mannsfeld. C. byl synem Jeronýma (Hieronyma) Karla C. (1775–1822) a Vilemíny Waldstein-Wartenbergové (1775–1849). Oženil se 1825 s Kristinou Clam-Gallasovou (1801–1886), s níž měl dceru Vilemínu Josefínu (1826–1898). Podobně jako otec se C. věnoval vojenské dráze. Revoluční rok 1848 jej zastihl jako generálmajora a velitele brigády v Terstu. Následně velel pevnosti a brigádě v Terezíně, odkud po vypuknutí pražských bouří přišel s vojskem podpořit jednotky generála Windischgrätze a zasáhl do jednání o urovnání situace. V říjnu téhož roku se podílel na obléhání Vídně a na útoku na ni. V dalších měsících se účastnil tažení do Uher. Střetnul se s uherskými revolucionáři u Kápolny a před Komárnem. V Komárně byl jmenován velitelem divize a snažil se tam nenásilně zlomit odpor obyvatelstva. 1850 se stal velitelem 2. rakouského armádního sboru a majitelem pěšího pluku č. 36. Rád cestoval, z jeho cesty po Egyptě 1845 se dochovala řada dopisů adresovaných manželce Kristině. Po otci zdědil velkostatky Nepomuk a Zelenou Horu, po strýci Rudolfovi 1844 rodinné svěřenectví, velkostatky Dobříš a Opočno. Zemřel náhle 1852 bez mužského potomka. Dědicem se stal bratranec Josef I. Colloredo-Mannsfeld (1813–1895).

L: OSN 5, s. 519; RSN 2, s. 179n.; Wurzbach 2, s. 422n.; F. G. kníže Kolloredo-Mannsfeld, in: Pražské noviny, 1852, č. 133; J. Hanuš, Národní museum a naše obrození 1, 1921, s. 173, 309, 2, 1922, s. 463; P. Mašek, Modrá krev, 1999, s. 45, 47; J. Županič – M. Fiala – F. Stellner, Encyklopedie knížecích rodů zemí koruny české, 2001, s. 64n.

P: SOA Praha, písemná pozůstalost.

Miloš Hořejš