CORI Carl Isidor 24.2.1865-31.8.1954

Z Personal
Carl Isidor CORI
Narození 24.2.1865
Místo narození Most
Úmrtí 31.8.1954
Místo úmrtí Vídeň (Rakousko)
Povolání

7- Zoolog

61- Pedagog

CORI, Carl Isidor, * 24. 2. 1865 Most, † 31. 8. 1954 Vídeň (Rakousko), zoolog, lékař

Syn ředitele mostecké městské kanceláře E. Coriho (1812–1889), synovec J. N. Coriho (1819–1887), pravnuk F. M. Pelcla (1734–1801), otec C. F. Coriho (1896–1984). Po maturitě na gymnáziu v Mostě 1885 studoval na německé lékařské fakultě v Praze, zaujat zoologií se však už 1887 stal zároveň asistentem prof. B. Hatscheka v zoologickém ústavu německé filozofické fakulty. S ním studoval 1888 v laguně u Messiny některé druhy chapadlovek, 1889 obhájil disertaci o jejich anatomii a získal doktorát filozofie v Lipsku, 1891 doktorát medicíny v Praze. Zaměřil se na srovnávací anatomii bezobratlých, zvláště skupin s problematickou taxonomií (chapadlovky, mechovnatci). 1892 se v Praze habilitoval pro zoologii a srovnávací anatomii. Téhož roku se oženil s dcerou profesora F. Lippicha Marií (1870–1922). V Praze se jim narodila 1893 dcera Elisabeth a 1896 syn Carl Ferdinand, budoucí nositel Nobelovy ceny.

Po Hatschekově odchodu do Vídně působil C. 1896–98 jako přednosta zoologického ústavu německé univerzity a zároveň byl suplentem pro zoologii na německé technice v Praze. Od 1898, jako mimořádný profesor na dovolené, byl pověřen vedením c. k. zoologické stanice v Terstu. Proměnil ji ve věhlasné středisko výzkumu Jadranu, navštěvované domácími i zahraničními účastníky doškolovacích kursů z anatomie, embryologie a biologie mořské fauny i pravidelných vědeckých výprav na lodích Adria a Najade. Ve funkci ředitele stanice v Terstu pokračoval i po jmenování řádným profesorem pražské německé univerzity (1908); zároveň byl 1906–14 ředitelem státního ústavu pro výzkum malárie v Terstu. Za první světové války sloužil C. jako šéflékař a konziliář služby pro boj s malárií u 5. armády na řece Soča.

Poté, co Terst připadl Itálii, byl C. odtud vypovězen a vrátil se do Prahy, kde 1919 obnovil přednášky. 1921/22 byl děkanem Přírodovědecké fakulty Německé univerzity, od 1925 přednostou zoologického ústavu, k jehož přestavbě opatřil ze soukromých zdrojů 150 000 Kč. 1925/26, od 12. 12. 1927/28 (po smrti H. Rietsche) a 1930/31 byl C. rektorem Německé univerzity v Praze. Emeritován byl 1935, nadále ale zůstal vědeckým pracovníkem zoologického ústavu. Přednášel až do 1945. V květnu 1945 byl v Praze internován, ale již v červnu propuštěn a v září 1946 s druhou dcerou Margaretou (* 1905) a zetěm lékařem a biologem Felixem Mainxem (1900–1983) odešel do Vídně, kde získal rakouské státní občanství. Připomíná se jako poslední představitel klasické srovnávací anatomie bezobratlých.

D: Beitrag zur Anatomie der Phoronis. Inaugural-Dissertation, Prag 1889; Elementarcurs der Zootomie in fünfzehn Vorlesungen, Jena 1896 (s B. Hatschekem); Das Blutgefäßsystem des jungen Ammocoetes, in: Arbeiten auf dem zoologischen Institut der Universität Wien und der zoologischen Station in Triest 16, 1906, 2. seš.; Der Naturfreund am Strande der Adria und des Mittelmeergebietes, Wien – Leipzig 1910, 2. vyd. jako Der Natur- freund am Meeresstrande, Wien 1928; Kamptozoa, Phoronidea, Bryozoa, in: Handbuch der Zoologie, Jena 1929–1941; 15 Tafeln nebst Anleitungen zum Sezieren von ausgewählten Tierformen aus: Elementarkurs der Zootomie von B. Hatschek und C. I. C. (ed.), 1936; Biologie der Tiere, 1935; Kamptozoa, in: H. G. Bronn (ed.), Klassen und Ordnungen des Tierreichs, 4. Bd., II. Abt., 4. Buch, Leipzig 1936; Phoronidea, in: H. G. Bronn (ed.), Klassen und Ordnungen des Tierreichs, 4. Bd., IV. Abt., 1. Buch, I. Teil, Leipzig 1939.

L: MSN 1, s. 876; S. Dvořák, Rod Františka Martina Pelcla. Genealogická studie, 1934, s. 88n. 91n.; KSN 2, s. 365; Österreicher der Gegenwart, Wien 1951, s. 36; F. Knoll, C. C. und die k. k. Zoologische Station in Triest, in: Österreichische Naturforscher, Ärzte und Techniker, Wien 1957, s. 81n.; NDB 3, s. 360; H., C. I. C., Organisator der österreichischen Meeresforschung, in: Prager Nachrichten 16, 1965, č. 2, s. 5n.; C. F. C., The Call of Science, in: Annual Review of Biochemistry 38, 1969, s. 1n.; BL 1, s. 210; P. Čech, Od Františka Martina Pelcla k Nobelově ceně, in: J. Tydlitát (ed.), František Martin Pelcl. Sborník příspěvků z odborného semináře, 2001, s. 43n.; týž, Rodovniški pregled Lipičevih prednikov in potomcev, in: Z. Zupanič Slavec (ed.), Dr. Fran Viljem Lipič, Osnovne značilnosti dipsobiostatike, Ljubljana 2005, s. 111n.

P: Archiv AV ČR Praha, fond Společnost pro podporu německé vědy, umění a literatury v Čechách, osobní spis (mj. dopisy F. K. Studničkovi, B. Němcovi, F. Vejdovskému).

Pavel Čech