CORNU Felix 26.12.1882-23.9.1909

Z Personal
Felix CORNU
Narození 26.12.1882
Místo narození Praha
Úmrtí 23.9.1909
Místo úmrtí Graz (Rakousko)
Povolání 11- Geolog

CORNU, Felix, * 26. 12. 1882 Praha, † 23. 9. 1909 Graz (Rakousko), mineralog

Pocházel z rodiny Julese C. (1849–1919), profesora románské filologie na univerzitě v Basileji, který působil 1877–1901 na pražské německé univerzitě, poté na univerzitě v Grazu (Štýrský Hradec). C. byl vychováván v rodině dědečka A. Klukaufa ve Stadicích u Ústí nad Labem. Gymnázium navštěvoval zpočátku v Praze, 1902 pak v Litoměřicích. K zájmu o nerosty ho přivedla rodinná sběratelská tradice a příroda Českého středohoří, kde ho zajímaly zvláště sběratelsky atraktivní zeolity. Vystudoval univerzitu ve Vídni, mj. u G. Tschermaka, F. Becka a V. Uhliga. 1906 získal doktorát za práci o petrografii a mineralogii Mariánské hory v Ústí nad Labem. Po krátkém působení na univerzitě přešel 1907 na báňskou akademii v Leobenu ve Štýrsku jako asistent Hanse von Höfera na katedře geologie, mineralogie a ložiskové nauky. 1908 se stal soukromým docentem pro obor rudní mineralogie. Podnikl studijní cesty po nalezištích nerostů na území habsburské monarchie, Švýcarska, Itálie, na Faerské ostrovy (1907) aj. Záhy se stal v odborných kruzích známým, předpokládalo se, že získá profesuru v Grazu nebo v Leobenu. Po osobní krizi, jejíž příčiny nebyly objasněny, však spáchal sebevraždu. Pohřben byl na evangelickém hřbitově v Grazu.

Za krátké období 1902–11 vyšlo jeho 85 prací, z toho 22 o mineralogii a petrografii z českého území, zejména z Českého středohoří. Detailně studoval terciérní intruzivní těleso Mariánské hory. Odtud popsal nový nerost ze skupiny vodnatých granátů, který na počest znalce geologie Českého středohoří J. E. Hibsche nazval hibschit. Z nerostů z českých nalezišť studoval křemičitany, zeolity, zeofylit, gyrolit (z vrchu Ostrý u Benešova nad Ploučnicí), ze starších sbírkových vzorků z Grónska popsal nový nerost reyerit, dále se zabýval mineralogií ložisek Východních Alp. 1908 upřesnil pozorování A. E. Reusse, že v zeolitech se s klesající teplotou jejich krystalizace zvyšuje podíl krystalové vody. Věnoval se i úloze koloidů (gelů) v anorganickém koloběhu látek, v geochemii a pedologii. Patřil k dlouho zapomenutým badatelům, o jehož dílo se zájem objevil v posledních letech (zeolity jsou složkou dekontaminačních materiálů).

D: Ueber Zeolithvorkommen des Böhmischen Mittelgebirges, in: Tschermak’s mineralogische und petrographische Mitteilungen (Wien) 22, 1903, s. 370n.; Neues Kontaktmineral „Hibschit“, in: tamtéž 24, 1905, s. 327n.; Fluorit als Bildung der Teplitzer Thermen, in: tamtéž 25, 1906, s. 234n.; Die Bedeutung gelartiger Körper in der Oxydationszone der Erzlagerstätten, in: Zeitschrift für praktische Geologie (Berlin) 17, 1909, s. 81n.; Der Phonolith-Lakkolith des Marienberg-Steinberges bei Aussig a. d. E., in: Tschermak’s mineralogische und petrographische Mitteilungen (Wien) 30, 1911, s. 1n.

L: Meyers Lexikon 3, Leipzig 1925, s. 37; OSND 1/2, s. 945; BL 1, s. 211; M. Bohatý, F. C. a Rudolf Görgey na Faerských ostrovech v roce 1907, in: Minerál 5, 1996, č. 3; J. G. Haditsch, Ein Besuch auf dem Evangelischen Friedhof Graz – St. Peter: Totengedenken an einige Bergleute und Erdwissenschaftler, in: Berichte der Geologischen Bundesanstalt 51, Wien 2000, s. 90 (kde správné místo úmrtí); J. Ulrych, 120. výročí narození doc. dr. F. C. (1882–1909), in: Minerál 11, 2002, č. 6, s. 458n.; týž, F. C. (1882–1909): Staggering Career of a Mineralogist, the Founder of Colloidal Chemistry in Geology, in: Geolines 15, 2003, s. 199.

Pavel Vlašímský