CZAJKA Willi Oskar Johannes 1.8.1898-13.11.1987

Z Personal
Willi Oskar Johannes CZAJKA
Narození 1.8.1898
Místo narození Vratislav (Polsko)
Úmrtí 13.11.1987
Místo úmrtí Wolbrandshausen u Göttingen (Německo)
Povolání 12- Geograf
54- Etnograf
Citace Biografický slovník českých zemí 1, Praha 2004, str. 5-7

CZAJKA, Willi Oskar Johannes, * 1. 8. 1898 Vratislav (Polsko), † 13. 11. 1987 Wolbrandshausen u Göttingen (Německo), geograf, etnograf

Pocházel ze slezské evangelické rodiny, otec byl mistrem v obuvnické továrně. C. vystudoval učitelský ústav ve Steinau an der Oder (nyní Ścinawa, Polsko), 1917–19 bojoval v německé armádě; po kratší učitelské dráze si 1924 doplnil maturitu a poté vystudoval geografii (u Maxe Friedrichsena, který C. zprostředkoval názory zejména Josefa Partsche), geologii a dějiny s archeologií na univerzitě v rodné Vratislavi (PhDr. 1928). Tamtéž vykonal státní zkoušky a 1933 se habilitoval. Původní specializací byl etnograf, ke geografii se dostal až v pozdějších letech. Během studia byl pomocnou silou a později asistentem na geografickém ústavu, po habilitaci pak přednášel na jednom z vratislavských gymnázií.

Politicky se C. dal do služeb nacismu (člen SA od 1933, NSDAP od 1937), což mu usnadnilo kariérní postup – nejprve v různých radách (mj. při pruském ministerstvu kultu), později i v akademickém prostředí. 1939–40 sloužil u luftwaffe, a to jako meteorolog na tatranské observatoři Kasprowy Wierch. 1940 přešel, v rámci povolávání posil z říše, do Prahy. 1941 se stal mimořádným profesorem geografie, jímž byl až do zániku pražské německé univerzity v květnu 1945. Vedl její Institut für Volksforschung. Po válce (na jejím konci krátce bojoval znovu ve wehrmachtu) uprchl do Bavorska, kde pobýval v Mnichově (živil se mj. jako spolupracovník kartografického nakladatelství Wen schow-Verlag) a v Landshutu. Spolu s F. Machatschkem a G. Fochlerem- Haukem pak od 1948 přednášel v Argentině, na univerzitě v Tucumánu, kde Machatschkův žák Wilhelm Rohmeder vybudoval geografický ústav. C. se tam odborně soustředil zejména na výzkumy v regionech Puna a Cordóba, a to jak na fyzicko-, tak sociogeografická pozorování. 1953 podnikl prázdninové turné po německých univerzitách; od poloviny 50. let pak přednášel na univerzitě v Göttingen (od 1958 řádný profesor a spolu s H. Mortensenem vedoucí geografického ústavu). 1966 odešel do výslužby.

Během svého pražského působení přednášel zejména regionální geografii, mj. o otázkách německého osídlení ve východní a jihovýchodní Evropě (původně se orientoval zejména na Slezsko), v pozdějších letech se zaměřil na otázky sídelní geografie (např. Buenos Aires), ale také na regionální geografii Jižní Ameriky a na otázky fyzickogeografické (vznik ostrovních hor, periglaciální procesy, studium aridních oblastí). C. práce byly vysoce hodnoceny jak po faktografické, tak zejména po metodologické stránce; v závěru života se vyjadřoval i k obecným otázkám, mj. geografické regionalizaci.

D: výběr: Der deutsche Ostraum im Unterricht, Breslau 1937 (spoluautor); Der Schlesische Landrücken: Eine Landeskunde Nord-Schlesiens (2 Bd.), Breslau 1938, 2. vyd. Wiesbaden 1964; Lebensformen und Pionierarbeit an der Siedlungsgrenze, Hannover 1953; neúplná bibliografie in: H.-J. Klink, W. C. Lebenstationen und Werk eines schlesischen Geographen, in: Jahrbuch der Schlesischen Friedrich-Wilhelms-Universität zu Breslau 31, 1990, s. 284n.

L: V. Häufler, Dějiny geografie na Univerzitě Karlově 1348–1967, 1968, s. 225; E. Maynen, W. C. zu seinem 75. Geburtstag, in: Geographische Zeitschrift 61, 1973, s. 250n.; H.-J. Klink, c. d., s. 275n.; A. Míšková, Německá (Karlova) univerzita od Mnichova k 9. květnu 1945, 2002, s. 237n. a rejstřík.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Jiří Martínek