DÖLLER Augustin 11.8.1872-16.1.1950

Z Personal
Augustin DÖLLER
Narození 11.8.1872
Místo narození Kovarce u Topoľčan (Slovensko)
Úmrtí 16.1.1950
Místo úmrtí Poděbrady
Povolání 28- Strojař nebo elektrotechnik

DÖLLER, Augustin, * 11. 8. 1872 Kovarce u Topoľčan (Slovensko), † 16. 1. 1950 Poděbrady, manažer ve strojírenství

Studoval v Karlíně (Praha) na reálce a 1893 maturoval na vyšší strojní průmyslové škole. Nastoupil do firmy Hrubý v Praze jako konstruktér, poté pracoval jako technický úředník v podolské cementárně. 1894 našel uplatnění v kyjevské Jihoruské strojírně. Stal se s titulem inženýra vedoucím ve výrobě obráběcích strojů a jeřábů, pečoval o rozšiřování a modernizaci dílen. V projektech uplatňoval nejnovější technologie, optimalizoval ekonomii provozu, organizaci práce a obchodní podmínky. 1906 přešel do Hartmannovy lokomotivky v ukrajinském Luhansku jako konstruktér parních lokomotiv. I tam se záhy vypracoval na hlavního inženýra a 1907 byl jmenován místoředitelem. Díky modernizaci výroby a D. organizačním schopnostem se lokomotivka stala předním podnikem v carském Rusku. D. zavedl i výrobu jeřábů, obráběcích a tvářecích strojů, válcovacích zařízení a stavebních ocelových konstrukcí. Nové dílny sám projektoval, řídil jejich stavbu a po zahájení provozu vybral a doporučil vedení vhodného vedoucího pracovníka. Technologické zařízení dílen volil podle obdobných podniků, zejména německých, a to nejen kvůli jeho vysoké úrovni, ale i rychle se rozvíjejícím německo-ruským obchodním kontaktům (těžké obráběcí stroje od německých firem Borsig, Reinecker, Schmalz ad.). Lokomotivka vyráběla měsíčně na 25 čtyřosých a 15 pětiosých lokomotiv pro osobní i nákladní dopravu. D. se snažil vytvářet soběstačné průmyslové komplexy s metalurgickými a obráběcími odděleními a díky svému obchodnímu rozhledu byl s to rozšiřovat výrobní programy o další perspektivní obory. V Luhansku vybudoval nejmodernější ruskou slévárnu, zavedl výrobu zařízení pro těžbu ropy, důležitou pro válečné účely, navrhl a uvedl do provozu válcovnu plechů. V době D. působení zaměstnával podnik pět tisíc dělníků. K dalším D. úspěšným aktivitám v Rusku patřily výstavba a zařízení dusíkárny v Brjansku, válcovny v Taganrogu, zavedení výroby pilníků v Putilovském zbrojním závodě v Petrohradu, zařízení mechanických zkušeben a metalografických laboratoří v několika dalších strojírenských a hutních závodech. Zpracoval dále projekty na zvýšení produkce kamenouhelných ukrajinských dolů, na výstavbu továrny pro výrobu kotlů, vagonů a na vybudování železárny s vysokými pecemi a ocelárnou. Jejich realizaci však přerušila první světová válka. Během ruské občanské války se D., tak jako většina českých odborníků, 1919 vrátil do Československa.

Mezi inženýry, kteří našli před válkou významné uplatnění v ruském strojírenském průmyslu, byl pokládán za vynikajícího odborníka. Proto uspěl jako žadatel o místo v plzeňských Škodových závodech, v nichž nastoupil v září 1920. Továrna v té době vyráběla kolejová vozidla a významně se podílela na rozšiřování nejen československé železniční sítě, ale exportovala i do zahraničí. D. rychle zavedl výrobu parních lokomotiv, zmodernizoval hutní oddělení. Začal rozvíjet obchodní styky s Lotyšskem, Rumunskem a Jugoslávií, které patřily k významným obchodním partnerům Škodovky jak v oboru železniční dopravy, tak ve zbrojní výrobě. 1930 byl jmenován v koncernu ředitelem pro výstavbu nových výrobních objektů, modernizaci strojového parku a organizaci výroby.

Nepřetržité pracovní vypětí ovlivnilo D. zdraví i osobní život. Nezaložil rodinu. Propukla u něj srdeční choroba. Koncem 1931 po delší zdravotní dovolené v lázních Poděbrady odešel do důchodu a opustil Plzeň. Generální ředitelství Škodovky v Praze s ním ještě podepsalo konzultační ujednání a D. zůstal poradcem pro provádění stavebních a výrobních investic. 1940 platnost smlouvy vypršela, vedení mu však ještě do 1942 poskytovalo k důchodu měsíční finanční výpomoc.

P: Archiv Škoda, Plzeň.

Vladislav Krátký