DĚDINA Václav 6.12.1870-30.11.1956

Z Personal
Václav DĚDINA
Narození 6.12.1870
Místo narození Vinařice u Mladé Boleslavi
Úmrtí 30.11.1956
Místo úmrtí Praha
Povolání

12- Geograf

13- Geodet nebo kartograf

DĚDINA, Václav, * 6. 12. 1870 Vinařice u Mladé Boleslavi, † 30. 11. 1956 Praha, geograf, geomorfolog

Syn sedláka a mlynáře Františka D. (1834–1914). Byl předurčen k církevní dráze a po ukončení gymnázia vstoupil 1891 do semináře v Gorici (Gorizia), ale již 1892 přešel na pražskou univerzitu, kde studoval přírodopis a matematiku. 1901 získal titul PhDr. Nastoupil jako gymnaziální profesor v Zábřehu, pak v Kolíně a nakonec 1901 ve Valašském Meziříčí, kde setrval celých sedmnáct let. Tam působil i v regionální politice, mj. 1907 a 1911 zorganizoval volbu T. G. Masaryka poslancem říšské rady za Valašsko, spravoval i sbírky místního muzea. 1918 se na filozofické fakultě v Praze habilitoval pro obor geomorfologie (1920 přešel na přírodovědeckou fakultu), dále však učil na gymnáziích v Mladé Boleslavi a Praze. Po tragické smrti J. Daneše (1928) se D. stal mimořádným a 1933 řádným profesorem UK. Po uzavření českých vysokých škol nacisty byl D. penzionován, pro vysoký věk se po válce na univerzitu již nevrátil. Od 1952 byl členem-korespondentem ČSAV.

Už od studií se zabýval geomorfologií, zejména říčními terasami a sesuvy; jeho disertace se týkala labského prolomu u Týnce nad Labem. Ve spolupráci s C. Purkyněm a J. V. Danešem se věnoval regionální geografii, zejména oblastem Pobečví a severovýchodních Čech (svou rozsáhlou práci uveřejnil v Rozpravách ČAVU pod názvem Příspěvky k poznání morfologického vývoje české tabule křídové, 1914–17). Dlouhodobě se snažil o vytvoření regionálního členění státu na geografickém základě. Patřil k iniciátorům vytvoření mnohosvazkové Československé vlastivědy, jejímž se stal hlavním redaktorem (1928–36) a sám zpracoval kapitoly o horopisu, morfologii a geografické poloze. V menší míře se zabýval též problémy planetární geografie (mj. kolísání zemské osy). Celkově zůstal pod vlivem německé geomorfologie, byť s některými jejími příslušníky polemizoval (mj. s H. Hassingerem). Odborně se nevyrovnal svým současníkům, zejména Danešovi, byl ale považován za lepšího popularizátora.

Vydal i paměti svého otce (Bejvávalo, 1949), zajímavý pramen ke každodennosti českých zemí v 19. století.

D: Geologický nástin okolí valašsko-meziříčského, 1902; Botanická zahrada ve Valašském Meziříčí, 1907; Domověda, 1911; Příspěvky k morfologickému poznání české tabule křídové, 1914–1917; Zemězpytný vývoj oblasti československé, 1920; Železné hory: studie tvarozpytná, 1920; Fyzikální zeměpis Čech a západní Moravy, 1921; Tvář naší vlasti a její vývoj, 1925; Morfologický vývoj pražského územního obvodu, 1926; Vědy vedou boj o hranice, 1932; Šumava, 1934; Jak se tvořil povrch našich zemí, 1940; Jak rostla Praha, 1940 (spoluautor); nekrolog: J. Kunský, Za prof. dr. V. D., in: Sborník Československé společnosti zeměpisné 62, 1957, s. 52–59 (kde soupis díla).

L: OSND 1/2, s. 1441–1442; MSN 2, s. 97; Album representantů, s. 353, 923; Sborník prací věnovaných prof. dr. V. D. jeho přáteli a žáky, 1931; R. Kettner, Profesor Dr V. D. zemřel, in: Čas. mineral. geol. 2, 1957, s. 195 až 196; NGS, s. 688; V. Häufler, Dějiny geografie na Universitě Karlově 1348–1967, 1968, s. 172–174, 390–391; MČE 2, s. 46; ČBS, s. 105; J. Martínek – M. Martínek, Kdo byl kdo – naši cestovatelé a geografové, 1998, s. 109–110; Tomeš 1, s. 227; D. Brádlerová, V. D., in: Akademický bulletin 2006, 11; J. Martínek, Geografové v českých zemích 1800–1945 (biografický slovník), 2008, s. 75–77.

P: Masarykův ústav – Archiv AV ČR Praha, osobní fond.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Jiří Martínek