DĚPOLT III. ?1170-1223

Z Personal
DĚPOLT III.
Narození asi v 70. letech 12. století
Úmrtí 1223
Místo úmrtí Kouřim
Povolání 41- Prezident nebo člen panov./šlechtického rodu
Citace Biografický slovník českých zemí 12, Praha 2009, s. 179

DĚPOLT III., * asi v 70. letech 12. století ?, † 1223 Kouřim, příslušník vedlejší přemyslovské větve, údělný kníže

První zpráva o D. pochází z 1194, kdy spolu s bratrem Soběslavem vystupoval jako svědek v listině Břetislava Jindřicha. Podle české historiografické interpretace se oženil s Adélou (Adelaidou) Slezskou, s níž měl syny Otu (1191 až 1225), který odešel na studia do Magdeburku a stal se proboštem v tamní kapitule, Bořivoje (též Děpolt IV.), Soběslava, Boleslava a Přemysla. Další zprávy o D. se datují až k počátku 13. století, kdy byl, zřejmě v souvislosti s politickým lavírováním Přemysla Otakara I., jako přívrženec Štaufů vyhnán z Čech. Po krátkém pobytu u bratra v Magdeburku odešel do Míšně na dvůr Wettinů znepřátelených s Přemyslem pro jeho rozvod s Adlétou Míšeňskou, angažoval se v protipřemyslovské politice. Poté co v dubnu 1203 římský král Filip Švábský ztratil Přemyslovu podporu, udělil Čechy v léno D., ale ten neměl šanci se proti Přemyslovi prosadit. Když Přemysl opět přešel do štaufského tábora, Filip se D. jako panovníka vzdal, ale zajistil mu návrat do jeho dědičného údělu. D. pak vystupoval, zjevně ve shodě s králem, jako kníže čáslavský, chrudimský a vraclavský. Vytvořil si vlastní dvůr s kanceláří. Na listinách používal jezdeckou pečeť (jeho syn Soběslav měl svisle půlenou pečeť s vyobrazením polovičního lva a polovičního orla). 1213 Přemysl svěřil D. ještě správu Plzeňska. 1216 však D. nepodpořil volbu Václava (I.) za českého krále, která poškozovala Přemyslova syna z prvního manželství Vratislava, jemuž Ota IV. 1212 udělil Čechy v léno. Především však obcházela samotného D., který byl podle stařešinského zákona oprávněn k vládě. To vedlo k roztržce s králem. D. tehdy zřejmě ztratil správu Plzeňska. V této situaci přijal kříž a verboval vojsko pro křížovou výpravu. Nevydal se však do Palestiny, ale zmocnil se jakéhosi královského hradu, z něhož pak podnikal výpady proti církevním a královským statkům. Protože byl jako křižák pod ochranou církve, nemohl proti němu Přemysl vystoupit. Teprve na zásah papeže Honoria III. a dalších církevních činitelů hrad vrátil a vydal se s vratislavským biskupem Vavřincem a švagrem vratislavským knížetem Jindřichem Bradatým na kruciátu, nikoli ovšem do Svaté země, ale do Pruska. Po smrti moravského markrabího Vladislava Jindřicha 1222 se snad marně ucházel o nástupnictví. Spory s Přemyslem vedly zřejmě k vojenskému konfliktu, který vyvrcholil pravděpodobně 1223, kdy D. zahynul (podle pozdější tradice v bitvě u Kouřimi).

Vdova Adéla a čtyři synové ztratili východočeský úděl a odešli do emigrace k Adéliným příbuzným na vratislavský dvůr. Adéla se uchýlila do kláštera v Třebnici u Lehnice, kde 29. 3. neznámého roku zemřela. Děpoltici jako příslušníci českého panovnického rodu používali titul českých knížat a angažovali se v politice Jindřicha Bradatého († 1238). Přemysl zemřel mlád (asi padl ve válkách s Konrádem Mazovským 1228). Bořivoj získal pohraniční hrad Śrem dobytý na Velkopolsku 1234 s přilehlým územím (na pravém břehu Varty), zanedlouho 1235 nebo 1236 však padl při jeho obraně. 1241 se poslední žijící Děpoltici Soběslav a Boleslav zúčastnili boje proti Tatarům. Boleslav padl v bitvě u Lehnice 9. 4. 1241, Soběslav se po prohrané bitvě uchýlil na vratislavský dvůr vnuka Jindřicha Bradatého, Boleslava Lysého. Zemřel po 1. 10. 1247.

L: V. Novotný, České dějiny 1/2, 1913, rejstřík a s. 1002–1004; K. Jasiński, Studia nad genealogią czeskich Dypoldowiców, in: Śląski Kwartałnik Historyczny Sobótka 36, 1981, s. 59–68; týž, Zdiałałność czeskich Dypoldowiców na Śląsku w pierwszej połowie XIII w., in: Społeczeństwo Polski średniowiecznej IV (ed. S. K. Kuczyński), Warszawa 1990, s. 171–203; J. Dejmek, Děpoltici (K mocenskému postavení a osudům jedné vedlejší větve Přemyslovců), in: Mediaevalia Historica Bohemica 1, 1991, s. 105–122, pozn. s. 130–139; Piastowie. Leksykon biograficzny, Kraków 1999, s. 386–389; V. Vaníček, Velké dějiny zemí Koruny české II, 1197–1250, 2000, s. 115 až 120; M. Šolle, Po stopách přemyslovských Děpolticů. Příspěvek ke genezi města Kouřimě, 2000, s. 66–68; J. Žemlička, Počátky Čech královských 1198–1253. Proměna státu a společnosti, 2002, s. 5–138 a pozn. 107–108 na s. 665n.; Přemyslovci (ed. P. Sommer – D. Třeštík – J. Žemlička), 2009, s. 299, 566.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Marie Bláhová