D’ELVERT Heinrich 4.4.1853-7.4.1926

Z Personal
Heinrich d’ELVERT
Narození 4.4.1853
Místo narození Brno
Úmrtí 7.4.1926
Místo úmrtí Vídeň (Rakousko)
Povolání

43- Významný představitel obecní správy

42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ

d’ELVERT, Heinrich, * 4. 4. 1853 Brno, † 7. 4. 1926 Vídeň (Rakousko), soudní úředník, politik

Byl synem soudce a politika Friedricha (1812–1901) a synovcem historiografa a brněnského starosty Christiana Friedricha (1803–1896). Navštěvoval gymnázium v rodišti, pak absolvoval studium práv na vídeňské univerzitě. V Brně byl jmenován soudním adjunktem pro trestní věci u zemského soudu (1876), zástupcem státního prokurátora (1887), tajemníkem soudního rady (1889), zemským soudním radou (1893) a obdržel titul dvorního rady (1906). Justiční službu opustil jako vrchní zemský soudní rada.

Vlivné zázemí rodiny mu dopomohlo k strmé politické kariéře v řadách liberální Německé pokrokové strany na Moravě. 1894 byl zvolen do brněnského obecního zastupitelstva, 1895 do městské rady, 1896 do moravského zemského sněmu a 1897 do poslanecké sněmovny říšské rady. V obou poslaneckých sborech reprezentoval až do 1918 město Brno. Když 1897 rezignoval na stranické funkce Adolf Promber, dlouholetý vůdce německých liberálů na Moravě, byl E. zvolen rovněž do pětičlenného zemského vedení Německé pokrokové strany, jíž 1900–12 předsedal. V ní prosazoval nacionálně orientovanou politiku, otevřenou spolupráci s ostatními nacionalistickými stranami, zejména s Německou lidovou stranou. 1903 se stal předsedou nově ustavené Deutscher Volksrat (Německé národní rady) na Moravě, která měla koordinovat německou nacionální politiku v zemi.

Patřil k nejčastějším řečníkům na německých veřejných shromážděních na Moravě. Do praktické politiky zdejších Němců uvedl myšlenku oddělení obou národů ve všech sporných oblastech veřejného zájmu. Postavil se proti zřízení české techniky v Brně a ještě vehementněji proti myšlence vybudovat druhou českou univerzitu. 1900 koncipoval společné parlamentní prohlášení Německé pokrokové a Německé lidové strany proti postupu Koerberovy vlády v otázce používání úředního jazyka u státních úřadů na Moravě a obhajoval pozice němčiny jako státního jazyka. V desetiletí před první světovou válkou stál v čele německo-moravské politiky jako předseda Klubu německých zemských poslanců, a tak se výrazně podílel na podobě tzv. druhého moravského vyrovnání (1914), které obsahovalo zejména dohody o národnostním klíči platném pro vynakládání zemských financí a úmluvy o další separaci českého a německého obecného školství na Moravě a zajištění status quo německého úřednictva.

Předsedal spolkům Německo-moravskému pro lidovou osvětu (Deutsch-mährischer Volksbildungsverein) a německých státních úředníků (Verein der Staatsbeamten) či pracoval v předsednictvu brněnského spolku Německý dům (Deutsches Haus). 1912 byl jmenován čestným občanem Brna. Po vyhlášení Československé republiky rodiště opustil a stal se na půl roku poslancem prozatímního Národního shromáždění Německého Rakouska. Na závěr politického působení přicestoval s jeho delegací na pařížskou konferenci. Sudetské Němce přijal americký diplomat prof. Archibald Coolidge a E. se snažil obhajovat pozice moravských Němců. Dožil ve Vídni.

Oženil se s Leopoldine Ulrichovou, šlechtičnou Jornstorf, s níž vychoval dva syny. Starší Friedrich pracoval jako okresní komisař na předlitavském ministerstvu vnitra. Mladší Eduard byl advokátem v Brně a před první světovou válkou působil i ve výboru nacionální korporace Svaz Němců na Moravě (Bund der Deutschen in Mähren).

L: Heller 1 (1912), s. 39; BL 1, s. 309; P. Cibulka, H. sv. pán d’E. – brněnský poslanec, moravský šlechtic, in: J. Malíř – M. Rája (ed.), JUDr. Václav Kounic a jeho doba, 2009, s. 259–278 (se soupisem literatury).

Pavel Cibulka