DAMPIERRE Henri Duval de ?1580-9.10.1620

Z Personal
Henri Duval de DAMPIERRE
Narození ?1580
Místo narození zámek Hans u Met (Francie)
Úmrtí 9.10.1620
Místo úmrtí Bratislava (Slovensko)
Povolání 45- Voják nebo partyzán
Citace Biografický slovník českých zemí 12, Praha 2009, s. 116-117

de DAMPIERRE, Henri Duval, * ? 1580 zámek Hans u Met (Francie), † 9. 10. 1620 Bratislava (Slovensko), vojevůdce

Pocházel z biskupství Mety, tehdy samostatného státečku v rámci Svaté říše římské. Datum narození se udává různě, někdy i 1560. Do císařských služeb vstoupil 1602, kdy bojoval pod generálem Bastou v Sedmihradsku. 1604 porazil Gábora Bethlena, ale musel ustoupit před Bočkajem do Uher. Příštího roku byl velitelem Ostřihomi, obležené Turky; pro vzpouru vlastních vojáků musel město vydat nepříteli za právo volného odchodu. Při vyšetřování, které bylo proti němu kvůli kapitulaci zavedeno, se obhájil, ale byl zbaven velení. V tzv. furlánské válce (1616–17) velel úspěšně habsburskému vojsku proti Benátčanům v bojích o Gradišku (nyní severovýchodní Itálie). Za českého stavovského povstání vpadl D. 1618 jako první v čele 10 000 mužů císařského vojska do jižních Čech a obsadil Novou Bystřici a pak i České Budějovice. U Čáslavi a Lomnice nad Lužnicí byl počátkem listopadu 1618 odražen Matyášem Thurnem, načež musel předat velení K. Buquoyovi. Jako velitel jednal vždycky rázně a snažil se rychle postupovat vpřed. Rozcházel se tak v názoru na vedení války s Buquoyem, na kterého si pro jeho liknavost stěžoval ve Vídni císaři Ferdinandu II.

Císaři, tísněnému dolnorakouskými protestanty (za tzv. bouřlivé petice) prokázal D. 5. 6. 1619 velkou službu, když poslal do Vídně v pravou chvíli posilu oddílu rejtarů pod Saint- -Hilairem. Sám se zúčastnil vítězné srážky císařských s českým stavovským vojskem (10. 6. 1619) u Záblatí v jižních Čechách. Při pokusu proniknout na Moravu ho porazilo moravské stavovské vojsko pod Ladislavem Velenem z Žerotína a Fridrichem z Tiefenbachu (6. 8. 1619 u Dolních Věstonic, o 10 dní později u Mikulova). Byl pak zatlačen zpět do Dolních Rakous. Na podzim 1620 převzal velení nad 10 000 muži proti Gáboru Bethlenovi. Po prvním úspěchu u Lokházy zemřel po zásahu kulí při útoku na Prešpurk (Bratislavu). D. pluk bojoval 8. 11. téhož roku v bitvě na Bílé hoře, kde mu v zastoupení velel D. bratr.

L: P. Skála ze Zhoře, Historie česká. Od defenestrace k Bílé hoře (ed. J. Janáček), 1984, rejstřík; A. Gindely, Dějiny českého povstání léta 1618, 1–4, 1878–1880, passim; RSN 4, s. 41; OSN 6, s. 927; MSN 2, s. 31; KSN 3, s. 127; NDB 4, s. 207n.; F. Hrubý, Ladislav Velen z Žerotína, 1930, rejstřík; Documenta bohemica bellum tricennale illustrantia (ed. M. Toegel) 1–2, 1971–1972; H. Kretschmer, Sturmpetition und Blockade Wiens im Jahre 1619, in: Militärhistorische Schriftenreihe, Heft 38, Wien 1978, passim; MČE 2, s. 23; SBS 1, s. 441; V. Dangl, Slovensko vo víre stavovských povstaní, Bratislava 1986, s. 74n.; BLS 2, s. 194; D. Uhlíř, Černý den na Bílé hoře. 8. listopad 1620, 1998, s. 117 a passim.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Dušan Uhlíř