DANĚK Čeněk František 5.4.1826-19.3.1893

Z Personal
Čeněk František DANĚK
Narození 5.4.1826
Místo narození Choltice u Přelouče
Úmrtí 19.3.1893
Místo úmrtí Praha
Povolání 28- Strojař nebo elektrotechnik

DANĚK, Čeněk František (též Vincenc) * 5. 4. 1826 Choltice u Přelouče, † 19. 3. 1893 Praha, strojírenský podnikatel, politik

Druhorozený syn Josefa D. a Marie, roz. Malíkové. Otec byl sládkem a měl v nájmu pivovar v Cholticích. Později se rodina přestěhovala do Chlumce nad Cidlinou a pak do Kutné Hory, kde D. začal chodit do školy. Už v mládí se u něj projevila záliba pro mechaniku. V patnácti letech nastoupil na otcovo přání k ženijnímu sboru. Vojenskou službu záhy opustil a odešel na vídeňskou polytechniku, kde 1843–44 studoval matematiku a strojnictví. Poté se dva roky učil u mechanika pražské techniky Františka Božka. 1852 vstoupil jako konstruktér do pražské strojírny fy Breitfeld & Evans. Tam se seznámil s výrobou strojního zařízení pro cukrovary, doly a mlýny. V březnu 1854 D. spolu s cínařským mistrem a pozdějším purkmistrem Karlína (Praha) Josefem Götzlem koupili textilní továrnu s mechanickou dílnou firmy A. Meissner & Comp. a zavedli tam výrobu strojních zařízení pro cukrovary, olejny, hutě a doly, mlýny, pivovary, lihovary, pily a textilních a tiskařských strojů. Koncem března dostal D. od krajského úřadu v Praze povolení k provozování tovární výroby strojů. Do založené společnosti vložil D. 30 000 a Götzl 10 000 zlatých. D. odpovídal za technické vedení strojírny, jeho partner obstarával hospodářskou správu. V průběhu 60. let vlastnili dva parní (10 a 2 HP) a 42 různých obráběcích strojů. 1861 byl D. přijat za karlínského měšťana a zvolen za zásluhy o obec do pražské Obchodní a živnostenské komory a 20. 3. poslancem Karlína do českého zemského sněmu. Ve stejném roce se podílel s Götzlem a dalšími na financování sadové úpravy karlínského náměstí. Zastával zásadu rovnoprávnosti obou zemských národností a vzájemné snášenlivosti. Prosazoval zlepšení stavu komunikací a podporu odborného vzdělání řemeslníků. Poslanecký mandát složil 11. 3. 1864 a uzavřel tím krátké politické působení. V 70. letech došlo k rozšiřování dílen, 1872 v podniku pracovalo 700 dělníků a 9 parních strojů o celkové výkonnosti 120 HP a kolem 100 obráběcích strojů. Rozvoj firmy umožnily také D. vynálezy podstatně zdokonalující výrobu zařízení pro cukrovary. Už v polovině 50. let to byla např. odpařovací tělesa systému Robertova. Technologii uplatnil 1857 při stavbě cukrovaru v Dolních Beřkovicích na Mělnicku. K dokonalejšímu odlouhování saturačního kalu přispěl zkonstruováním výkonnějších kalolisů do cukerní výroby, 1864 si dal kalolis, který pak přinesl firmě světové uznání, patentovat. 1866 si firma pronajala (1870 pak koupila) strojírnu založenou Riese-Stallburgem 1862 v Ústí nad Labem. Do 1871 vybavila firma celkem 100 cukrovarů. D. podporoval rozvoj cukrovarnictví i jinými způsoby. Od 60. let společně s karlínským stavitelem Václavem Nekvasilem vyhledávali v Čechách a na Moravě vhodná místa pro pěstování řepy a pro zakládání prvních rolnických cukrovarů, připravovali technickou i stavební dokumentaci. Takto byly vybudovány například cukrovary v Kralupech, Opatovicích, Vinoři (Praha) a Kostelci nad Orlicí. Spolupráce trvala do 1870, kdy se podnikatelé rozešli. D. firma produkovala i důlní zařízení, zejména čerpadla. 1873 technologie čerpání vyvinutá v továrně se účinně uplatnila při odvodnění solných dolů ve Wieliczce u Krakova po katastrofálních záplavách. Prosperující podnik byl majiteli 1871 prodán za 1 600 000 zlatých. Novými vlastníky (Všeobecná česká banka a Živnostenská banka) byla vytvořena Akciová společnost strojírny dříve Daněk a spol. Ta se v následujícím roce spojila se strojírnou Breitfeld & Evans, čímž vznikla Akciová společnost strojírny dříve Breitfeld, Daněk a spol. Firma dále fúzovala např. 1897 s knížecí salmovskou železárnou a strojírnou v Blansku, 1899 se strojírnou Bolzano, Tedesco a spol. ve Slaném, v Rakousku-Uhersku byla největším podnikem svého druhu. 1927 splynula s Českomoravskou Kolben, továrna na stroje v Libni (Praha) ve firmu Českomoravská Kolben-Daněk. Po přeměně podniku na akciovou společnost zůstal D. členem správní rady, přímého vedení se však neúčastnil a po zbytek života se stáhl do ústraní na svoje velkostatky a zámky Tloskov a Líšno u Benešova. D. vlastnil také palác v pražské Mariánské (dnes Opletalově) ulici. D. byl od 1856 ženatý s Augustou Walpurgou Hassmannovou (1835–1919). V manželství se narodili dva synové, Vincent Josef Ferdinand (1858–1895) a Zdenko Leopold Antonín (1868–1911). Bratr Josef D. (1819–1894) se stal významným odborníkem v pivovarnickém průmyslu. Rakouský šlechtický stav spolu s predikátem von Esse byl D. udělen císařem Františkem Josefem I. 1878 a majestátem daným ve Vídni dne 25. 8. 1878. Stal se členem ředitelství České spořitelny, jedním ze zakladatelů a členem správní rady První české akciové společnosti pro rafinování cukru v Modřanech (Praha), rovněž členem okresního výboru v Benešově. Po D. jsou pojmenovány ulice v Praze (Modřany) a v Ostravě (Hrušov).

L: RSN 1, s. 34; OSN 6, s. 943, 28, s. 244; OSND 1/2, s. 1378; MSN 2, s. 34; BL 1, s. 231; F. Hantschel, Biographien deutscher Industrieller aus Böhmen, Leipzig 1920, s. 8–9.; J. Klánský, Sborník k 125. výročí založení závodu ČKD Dukla, 1958; P. Vrbová, Hlavní otázky vzniku a vývoje českého strojírenství do roku 1918, 1959, s. 64–65; P. Mašek, Modrá krev, 1999, s. 57; Myška, s. 84; Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2005, s. 45.

P: SOA Praha, Rodinný archiv Daňků, Tloskov; tamtéž, fond Velkostatek Líšno; Archiv NTM.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Miloš Hořejš