DASTICH František 28.9.1895-16.2.1964

Z Personal
František DASTICH
Narození 28.9.1895
Místo narození Hejčín (Olomouc)
Úmrtí 16.2.1964
Místo úmrtí New York (USA)
Povolání 44- Právník
45- Voják nebo partyzán
Citace Biografický slovník českých zemí 12, Praha 2009, s. 131

DASTICH, František, * 28. 9. 1895 Hejčín (Olomouc), † 16. 2. 1964 New York (USA), voják, účastník 1. odboje

Maturoval na reálce v Olomouci a absolvoval tři semestry Exportní akademie ve Vídni. V únoru 1915 nastoupil jako jednoroční dobrovolník vojenskou službu u 13. zeměbraneckého pluku. V červenci 1916 upadl do ruského zajetí, prošel zajateckými tábory v Novonikolajevsku (dnes Novosibirsk), Semipalatinsku a Tjumeni, účastnil se zajateckého hnutí. K 1. 8. 1917 byl zařazen do důstojnické zálohy 6. československého pluku Hanáckého. Během důstojnického kursu v Borispolu (u Kyjeva) se přihlásil na cestu do Francie, kam odplul s prvním transportem kpt. Otakara Husáka v říjnu 1917. Na konci ledna 1918 ho francouzské velení zařadilo k 21. československému pluku, v březnu byl vyřazen z důstojnické školy v Saint-Maixent. Velel 4. četě 11. roty, v srpnu převzal 11. rotu, v září a říjnu byl pobočníkem velitele II. praporu, aktivně se účastnil bitvy u Terronu, poté zastupoval velitele II. praporu. Ve vlasti postupně vedl štáb kombinované brigády na Těšínsku, zastupoval náčelníka štábu vrchního velitelství tamtéž, řídil štáb kombinované brigády a 2. pěší divize na Slovensku, byl adjutantem pražského posádkového velitele, referentem generálního inspektorátu branné moci pro demobilizaci a zahraničním referentem prezídia ministerstva národní obrany (MNO). V hodnosti štábního kapitána zastupoval 1920–24 vojenského atašé ČSR ve Francii, v Paříži tehdy současně studoval vojenskou akademii a práva. Po návratu velel 1926–32 pátrací skupině 2. oddělení hlavního štábu, 1932–33 II. praporu 46. pěšího pluku, 1933–34 vedl 2. oddělení hlavního štábu a 1934–38 byl prvním vojenským atašé ČSR v Sovětském svazu (plk.). Do března 1939 sloužil u MNO, pak u protektorátního ministerstva vnitra, 1941 odešel do nucené výslužby. Podléhal trvalé kontrole gestapa, přesto 1944 navázal ilegální spojení se skupinou gen. Zdeňka Nováka, v květnu 1945 stál v čele povstání v Humpolci, kde dočasně žil. Po reaktivaci byl povýšen na brigádního generála, nejprve řídil I. odbor MNO, pak krátce zastupoval ministerstvo v komisi pro vnitřní osídlení a stal se přednostou 7. oddělení generálního štábu, 1946–47 byl zástupcem ČSR ve Spojenecké kontrolní komisi v Budapešti, 1947–48 velel československé vojenské misi v Berlíně. Na funkci rezignoval 31. 12. 1948 a přes Západní Německo emigroval do USA. V Paříži vedl zastupitelství Rady svobodného Československa.

L: Pejskar 1, 1982, s. 167–170; J. Galandauer a kol., Slovník prvního československého odboje, 1993, s. 30.

P: VHA Praha, poslužný spis legionáře a kvalifikační listina důstojníka.

Martin Kučera