DEYL Rudolf ml. 6.7.1912-22.11.1967

Z Personal
Rudolf ml. DEYL
Narození 6.7.1912
Místo narození Praha
Úmrtí 22.11.1967
Místo úmrtí Praha
Povolání 83- Divadelní interpret nebo herec
Citace Biografický slovník českých zemí 12, Praha 2009, s. 193-194

DEYL, Rudolf ml., * 6. 7. 1912 Praha, † 22. 11. 1967 Praha, divadelní a filmový herec

Byl synem významného českého herce, člena pražského Národního divadla Rudolfa Deyla st. (1876–1972) a herečky Otýlie Spurné (1878–1938), herečkou byla i jeho sestra Eva Deylová-Skálová (1910–1987). Byl manželem herečky Jarmily Smejkalové (1920–1994) a poté tanečnice, sólistky baletu ND Zdenky Bronislavské (* 1928).

Od dětství se pohyboval v divadelním prostředí, otec však jeho touze stát se hercem nepřál. D. studoval nejdříve na Státní grafické škole a hrál s ochotníky. Neutuchající zájem o herectví ho 1929 přivedl do Divadla Akropolis, kde získal první angažmá. Tam nabyl díky velkému počtu ztvárněných postav mladíků, milovníků a pohádkových hrdinů, které během dvou sezon vytvořil, první herecké zkušenosti. Ty rozvíjel zejména v období 1934–36 ve svém dalším působišti, Zemském divadle v Brně. Pak odešel za angažmá do Ostravy, kde působil do 1940. Na sezonu 1940–41 se vrátil do Brna, od 1941 do 1944, kdy došlo k uzavření českých divadel, byl členem pražské Uranie. Po osvobození přešel se souborem Uranie do Divadla 5. května, po jeho zrušení působil krátce v Divadle státního filmu, 1951–54 hrál v Divadle československé armády na Vinohradech, od 1955 byl členem Divadla satiry, později přejmenovaného na Divadlo ABC a 1962 včleněného do Městských divadel pražských. Tam D. působil až do své předčasné smrti. 1962 byl jmenován zasloužilým umělcem. Pohřben je, spolu s otcem (který D. o pět let přežil), na vyšehradském hřbitově v Praze.

Od počátku své herecké kariéry upoutával nesporným hereckým talentem. Vynikal temperamentem, schopností vykreslit gestickými prostředky základní charakter postavy. Ze dvou poloh jeho herectví, v nichž na jedné straně převažoval temperamentní, živelný projev se sklonem ke komice, a na druhé straně jistá uzavřenost, cudná střídmost v citových projevech a nechuť k patetickým gestům, dominovala v prvních letech jeho herecké dráhy poloha komediální. Diváky si získal zejména jako uličnický Kluk v Blatného grotesce Kokoko-dák i jako student Křepelka v Klicperově Divotvorném klobouku, později jako Truffaldino v Goldoniho komedii Sluha dvou pánů. Na formování D. hereckého projevu se vedle jeho vrozených dispozic podíleli výrazně režiséři, s nimiž se setkal v Brně a v Ostravě. Patřili k nim zejména Aleš Podhorský a Jan Škoda. Ti ho vedli k prohloubení hereckého projevu, k výraznějšímu ponoru do vnitra zobrazované postavy, např. v roli Toniho v Langerově Periferii. Vynikající výkon podal D. za svého působení v Uranii v roli Habršperka v Stroupežnického Našich furiantech. V Divadle 5. května vytvořil v Gorkého Vasse Železnovové postavu starého Prochora, která již plně prokázala D. schopnost strhujícím způsobem podat přesvědčivé plnokrevné charaktery. Řadu hereckých příležitostí dostal D. za svého působení v divadle ABC a později v Městských divadlech pražských, kdy mohl tvořit po boku mnoha významných hereckých osobností i J. Wericha, mj. v jeho a Voskovcových hrách.

D. první dětskou filmovou rolí byla postava v Deglově snímku Stavitel chrámu (1919), na filmových plátnech se počal častěji objevovat od 1934, kdy byl obsazen do filmu Hřích mládí. Za války hrál menší role v několika filmech, jako chasníka Jíru ve filmu Jan Cimbura (1941); množství epizodních postav vytvořil i později, ač po válce už dostal i několik významnějších úloh. Z nich vynikl především jako rekreační referent Puleček v populárním filmu Anděl na horách (1955), čert Belial v pohádce Hrátky s čertem, jeden z kosmonautů ve sci-fi filmu Ikarie XB-1 (1963) a především jako Doug Badman, hlavní záporná role v Brdečkově a Lipského parodii Limonádový Joe aneb Koňská opera (1964). Zdravotní stav v závěru života se podepsal i na D. fyziognomii, takže jako sotva padesátiletý zakončil svou filmografii rolí dědečka ve filmu pro děti Dědeček, Kyliján a já (1966). Působil i v dabingu, pro generace malých diváků byl nezapomenutelný jeho komentář k sérii Pojarových filmů o dvou medvědech Pojďte pane, budeme si hrát! (v pozdějších dílech D. nahradil F. Filipovský). Vystupoval pravidelně i v televizních pořadech.

D: divadelní role: 1929: Honza, J. Kvapil, Princezna Pampeliška; 1931: Paris, W. Shakespeare, Romeo a Julie; Antonín, J. K. Tyl, Paličova dcera; Alcest, J. W. Goethe, Spoluviníci; 1934: Vincek, V. Werner, Komediant Hermelín; Kluk, L. Blatný, Kokoko-dák; Křepelka, V. K. Klicpera, Divotvorný klobouk; 1935: Orlík, E. Rostand, Orlík; 1936: Lancelot Gobbo, W. Shakespeare, Kupec benátský, 1936; Toni, F. Langer, Periférie; 1938: Truffaldino, C. Goldoni, Sluha dvou pánů; 1939: Švanda, J. K. Tyl, Strakonický dudák; Argan, Molière, Zdravý nemocný; 1941: Trinkula, W. Shakespeare, Bouře; Cigal, J. Vrchlický, Soud lásky; Kosma, Calderón, Dáma skřítek; August, J. Neruda – F. Götz, Malostranská humoreska; 1943: Habršperk, L. Stroupežnický, Naši furianti; Titus Ryzek, J. N. Nestroy, Talisman; 1944: Klubko, W. Shakespeare, Sen noci svatojanské; 1945: Vasil, A. S. Serafimovič, Železný potok; 1946: Prochor, M. Gorkij, Vassa Železnovová; 1947: Sedlák, J. Mahen, Mrtvé moře; Knox, G. B. Shaw, Fannina první hra; 1952: Ondřej, A. Jirásek, Jan Hus; Pepík Bláha, M. Jariš, Přísaha; 1953: Beneš, W. Shakespeare, Mnoho povyku pro nic; 1955: Caesar, J. Voskovec – J. Werich, Caesar; 1956: Petr Petříček, N. Hikmet, Byl Filip Filípek nebo nebyl; Caesar, G. B. Shaw, Androkles a lev; 1958: Hans Bols, J. Voskovec – J. Werich, Těžká Barbora; Einstein, J. Kesselring, Jezinky a bezinky; 1959: Nasredin, J. Kainar, Nasredin; 1960: Otec, V. Blažek, Příliš štědrý večer; 1961: Alois Klapáček, O. Daněk, Svatba sňatkového podvodníka; Tětěrev, M. Gorkij, Měšťáci; 1963: Podkolesin, N. V. Gogol, Ženitba; 1964: Carnot, R. Rolland, Hra o lásce a smrti; 1965: Barney, R. Lawler, Léto sedmnácté panenky; Alois Klapáček, O. Daněk, Svatba s podvodem; Brack, H. Ibsen, Hedda Gablerová; 1966: Lonségur, R. Vitrac, Viktor aneb Dítka u moci; Licht, H. Kleist, Rozbitý džbán; Klaudius, M. Rejnuš, Královské vraždění; 1967: Král, V. Blažek, Šeherezáda; filmové role (výběr): 1919: chlapec, Stavitel chrámu; 1935: student Smíšek, Hřích z mládí; 1941: chasník Jíra, Jan Cimbura; 1943: pacholek Tomeš, Mlhy na blatech; 1947: četař Vrba, Uloupená hranice; 1949: dělník Jarda Noha, Daleká cesta; 1950: pekař Kutílek, Racek má zpoždění; 1954: cirkusák Rudolfek, Cirkus bude!; 1955: Puleček, Anděl na horách; 1956: čert Belial, Hrátky s čertem; zloděj psů Bahník, Dobrý voják Švejk; 1963: Ervín Herold, Ikarie XB-1; 1964: voják Noha, Hvězda zvaná Pelyněk; Doug Badman, Limonádový Joe; 1966: dědeček Karpíšek, Dědeček, Kyliján a já. Soupis filmů in: http://www.csfd.cz/herec/4784-deyl-ml-rudolf/.

L: O. Srbová, Vassa Železnovová, in: Práce 28. 5. 1946; J. Boček, Znáte je z plátna, 1959, s. 125–131; E. Deylová, Romeovy děti, 1983; B. Srba, O nové divadlo, 1988, s. 200, 206, 208; Divadlo nové doby, 1989, s. 49, 59; M. Valtrová, Herci lásky a osudu, 1995, s. 43–45; M. Fikejz, Český film – Herci a herečky 1, 2006, s. 193–195; Český hraný film 2, 1998, 3, 2001(rejstřík).

Alice Dubská Text v dolním indexu