DEYM ze Stříteže Friedrich 3.5.1801-23.1.1853

Z Personal
Fridrich DEYM ze Stříteže
Narození 3.5.1801
Místo narození Vídeň (Rakousko)
Úmrtí 23.1.1853
Místo úmrtí Vídeň (Rakousko)
Povolání

19- Ekonom nebo statistik

45- Voják nebo partyzán

DEYM ze Stříteže, Friedrich, * 3. 5. 1801 Vídeň (Rakousko), † 23. 1. 1853 Vídeň (Rakousko), národohospodář, politik, velkostatkář

Pocházel z českého šlechtického rodu. D. patřil k česko-pruské větvi, která vlastnila od 1822 také zámek v Nemyšli. Byl synem Jana Josefa D. (1752–1804) a Josefiny Brunswickové de Korompa (1779–1821). Otec sloužil v rakouské armádě. Domníval se, že v souboji zabil svého protivníka, uprchl do Nizozemí, kde se pod pseudonymem Müller živil výrobou voskových obrázků a sošek. Po přestěhování do Neapolska ho sošky proslavily. 1796 přivezl ukázky práce do Vídně, kde jejich výstava vzbudila velký ohlas. Získal si přízeň nejen vídeňské společnosti, ale i císaře Františka, který jej omilostnil. Jan Josef mohl opět užívat pravé jméno a titul, stal se posléze komořím.

Jeho syn D. byl liberální politik, zabýval se také ekonomikou a finančnictvím. Napsal několik odborných studií. Projevoval zájem o české dějepisectví a patřil k podporovatelům historika Františka Palackého, s nímž si korespondoval a patřil k osmi příslušníkům české šlechty, kteří 1843 nabídli vzájemnou subskripcí financovat F. Palackého a jeho spolupracovníky při tvorbě českého diplomatáře. Tehdy se také D. s Palackým dohodl, aby pro vybraný okruh českých šlechticů přednášel o změnách v české zemské ústavě od vyhlášení Obnoveného zřízení zemského (OZZ) 1627. D. se snažil prosadit českému zemskému sněmu práva alespoň v té míře, v jaké byla stanovena v OZZ. Přesto se stal politickým odpůrcem snah českého národa. Byl sice moderním evropským politikem, nepochopil však, že významnou roli ve vývoji společnosti 19. století hrál nacionalismus; byl přesvědčen, že národy monarchie se z praktických důvodů zřeknou identity ve prospěch vyšších idejí rakouských. Neschvaloval násilnou germanizaci a domníval se, že žádná z neněmeckých řečí se trvale neudrží. Stal se zastáncem rakouské monarchie, zároveň odpůrcem absolutismu. Jeho ideálem byla ústavní monarchie anglická. V politických úvahách dospěl až k federálně pojímanému státu. 1848 byl zvolen do frankfurtského parlamentu. Stal se členem Jednoty pro povzbuzení průmyslu (Průmyslové jednoty) v Čechách a nějakou dobu podporoval vydávání německo-českého časopisu pro řemeslníky.

Od strýce Jana Václava Kazimíra D. (1753–1830), prezidenta apelačního soudu, získal panství Nemyšl a Mitrovice na Táborsku a 1850 přikoupil zámek a panství Liblice u Mělníka a Lojovice u Prahy. Poprvé byl ženat s Pavlínou Seignamovou de Casteras (1804–1825), s níž měl syna Karla Viktora (1823 až 1849), podruhé se oženil 1829 s Karolinou Buquoyovou (1811–1898) z Červeného Hrádku u Jirkova, s níž měl 11 dětí, z nichž čtyři byli synové – Felix (1832–1892), Klemens (1844–1867), Ottokar (1847–1907) a František (1849–1920).

D: Über Kredit-Institute im Allgemeinen und das Hypotheken-Institut insbesondere, nebst Vorschlägen zur Errichtung einer Real-Hypotheken Bank im Königreiche Böhmen, 1844; Drei Denkschriften, 1848; Vorschläge und Entwürfe zur Vertretung und Förderung der Ackerbau-Interessen, Wien 1851; Das Bank- und Notenwesen mit Bezug auf die Geld- und Finanz-Verhältnisse in Oesterreich, Wien 1850.

L: OSN 7, s. 444–446, 28, s. 268; RSN 2, s. 108; BL 1, s. 244–245; Wurzbach 3, s. 277; MČE 2, s. 93; J. Hanuš, Národní museum a naše obrození 1, 1923, s. 164, 172–174, 287, 463 aj.; A. Okač, Deník Egberta Belcrediho o B. D., in: VVM 9, 1954, s. 123–127; DČŽ 1, s. 251; R. Melville, Adel und Revolution in Böhmen, Mainz, 1998, s. 66n.; P. Mašek, Modrá krev, 1999, s. 68; týž, Zámecká knihovna Nemyšl. Miscellanea oddělení rukopisů a starých tisků, roč. 13, 1997, s. 83–88; týž, Šlechtické rody v zemích Koruny české od roku 1620, 1 (A–M), 2008, s. 177–178.

P: SOA Třeboň, Rodinný archiv D. ze Střítěže, Nemyšl.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Miloš Hořejš