DIETRICHSTEINA Adam z 7.10.1527-5.1.1590

Z Personal
Adam z DIETRICHSTEINA
Narození 7.10.1527
Místo narození Štýrský Hradec (Rakousko)
Úmrtí 5.1.1590
Místo úmrtí Mikulov
Povolání 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
49- Náboženský nebo církevní činitel
Citace Biografický slovník českých zemí 12, Praha 2009, s. 211-212

z DIETRICHSTEINA, Adam, * 7. 10. 1527 Štýrský Hradec (Rakousko), † 5. 1. 1590 Mikulov, diplomat

Byl synem Zikmunda z D. (1484–1533), zemského hejtmana ve Štýrsku a od 1514 dědičného svobodného říšského pána, a Barbory Rottalové (1500–1550), nemanželské dcery císaře Maxmiliána I. Nejprve byl přijat za dvořana Ferdinanda I., od 1543 arcivévody Maxmiliána, pozdějšího císaře Maxmiliána II. Stal se diplomatem a prostředníkem při jednáních mezi Ferdinandem I. a jeho bratrem císařem Karlem V. a španělským králem Filipem II. Při své první cestě do Španělska 1548 provázel Maxmiliána II. k jeho sňatku s Marií Španělskou. Po návratu vyjednával náboženský mír v říši mezi katolickou stranou a protestantskými knížaty. Za odboje kurfiřta Mořice Saského proti augšpurskému interimu 1551 zprostředkoval smír mezi Ferdinandem I. a Karlem V. Podílel se na uzavření pasovských smluv, kterými bylo 1552 sjednáno dočasné příměří. 1555 se účastnil jednání o augšpurský mír jako prostředník mezi Ferdinandem I. a Maxmiliánem II. a ve Španělsku Filipem II. Na základě snah Ferdinanda I. a Maxmiliána II. o smíření katolíků s luterány navrhoval 1561 papeži Piu IV. povolit přijímání pod obojí a zrušení kněžského celibátu. 1562 připravoval Maxmiliánovu volbu římským králem. Když byl Maxmilián donucen dát své syny Rudolfa (příštího císaře Rudolfa II.) a Arnošta na španělský dvůr k výchově v duchu přísného katolicismu, stal se 1563 jejich hofmistrem a zároveň císařským vyslancem v Madridu. Tehdy D. psal relace a dopisy, které popsaly vztahy mezi Španělskem a císařským dvorem i mezi Filipem II. a jeho synem Carlosem a které se dodnes dochovaly. 1571 přivezl obě arciknížata do Prahy, 1572 připravil Rudolfovu korunovaci v Uhrách a 1573 ukončil vyslanectví v Madridu. K Filipově důvěře mu pomohl jeho sňatek s vévodkyní Markétou z Cardony († 1609), spřízněnou s aragonskými králi. Na pražském dvoře císaře Rudolfa II. se stal nejvyšším hofmistrem, předsedou císařské tajné rady a získal řád Zlatého rouna; byl vedle Pavla Sixta Trautsona ml. a Wolfganga Rumpfa nejvlivnějším rádcem císaře. I v posledních letech života zůstal jedním z hlavních straníků španělské politiky. Místo rakouských majetků a otcovského dědictví, které prodal, získal 1575 panství Mikulov na jižní Moravě a založil českomoravskou, resp. mikulovskou větev rodu. Ve Španělsku si však jako rytíř calatravského řádu podržel komturství Alcañiz a komendu Canaveral. Se svou manželkou měl sedm dětí. Zatímco všechny dcery se provdaly ve Španělsku, synové přišli s rodiči na Moravu. Nejstarší Maxmilián byl nejvyšším štolbou arciknížete Arnošta, druhorozený Zikmund II. moravským podkomořím. Nejvýznamnějším členem větve i celého rodu se stal nejmladší Adamův syn František (1570 až 1636), pozdější kardinál a olomoucký biskup. Císař Rudolf II. dovolil, aby byl D. 1591 pohřben do Maxmiliánovy hrobky v katedrále sv. Víta v Praze.

L: OSN 7, s. 504n.; J. Hammer-Purgestall, Khlesl’s, des Cardinals, Directors des geheimen Cabinets Kaisers Mathias, Leben, sv. 1–4, Wien 1847–51; M. Koch, Quellen zur Geschichte des Kaisers Maxmilian II., Leipzig 1857, s. 109–281 (D. relace z prostředí španělského dvora komentující vztahy mezi Španělskem a císařským dvorem i mezi Filipem a jeho synem Carlosem); M. Fejfar, Die erlauchten Herrn auf Nikolsburg. Eine geschichtliche Studie, Wien 1879; J. Řezníček – J. Obršlík – V. Voldán, Rodinný archiv Ditrichštejnů (G 140) (1097) 1222–1944. Inventáře a katalogy fondů Státního oblastního archivu v Brně (dnes MZA), č. 27, sv. 1, 1979, s. 10–12; J. Janáček, Rudolf II. a jeho doba, 1987, s. 30–35; P. Mašek, Modrá krev, 1992, s. 70–72; F. Edelmayer, Honor y dinero Adam de D. al servicio de la Casa de Austria, in: Studia Historica Moderna 9, 1993, s. 89–116; týž, Die Korrespondenz der Kaiser mit ihren Gesandten in Spanien. 1. Briefwechsel 1563–65 (bearbeitet von A. Strohmayer), Wien – München 1997; B. Baďura, La casa de Dietrichstein y España, in: Iberoamericana Pragensia 33, 1999, s. 47–67; J. Županič – M. Fiala – F. Stellner, Encyklopedie knížecích rodů zemí Koruny české, 2001, s. 71; J. Forbelský, Španělé, Říše a Čechy v 16. a 17. století, 2006, s. 22n., 259; P. Balcárek, Kardinál František D. 1570–1636. Gubernátor Moravy, 2007, s. 13–17, 21 (kde úplný soupis literatury a pramenů).

P: MZA Brno, fond G 140 Rodinný archiv Ditrichštejnů (tři kartony s korespondencí D. s významnými osobnostmi a biografickými a majetkoprávními dokumenty).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Pavel Balcárek