DIETTRICHOVÉ

Z Personal




DIETTRICHOVÉ

DIETRICHOVÉ (též DIETTRICHOVÉ, DITTRICHOVÉ, TIETRICHOVÉ, TIETTRICHOVÉ), rodina zvonařů

Nejstarší známý člen rodiny a zakladatel podnikání Zachariáš D. st. (též Zacharias, * ? 1680 Kopec, č. o. Staré Křečany u Rumburku nebo Mikulášovice u Rumburku, † 21. 6. 1744 Praha) pocházel z rodiny chalupníka na velkostatku Lipová. Vyučil se patrně v rodišti, poněvadž z osady Kopec pocházeli kromě D. mj. zvonaři Josef Pietschmann a Josef Kittl. Od 1699 vandroval, do Čech se vrátil 1707. Hraběnka Marie Anna Salmová ho téhož roku propustila z poddanství. V Praze u sv. Martina se 1708 oženil s Ludmilou a získal měšťanské právo na Novém Městě. Ovdověl a oženil se podruhé 1718 u sv. Havla na Starém Městě s Kateřinou Reunerinovou. Spolu měli osm dětí. Zvonařství se věnovalo zřejmě pět synů, které s nejvyšší pravděpodobností vyučil sám.

Sídlil v centru zvonařského řemesla v Široké (dnešní Jungmannově) ulici v domě U Zvonařů, kde provozoval kovolijeckou dílnu. Ulil či přelil několik zvonů, často v souvislosti s přestavbami kostelů, jako např. pro Jiřetín pod Jedlovou (1710 či 1716), Křešice u Jičína (1711), Ratboř u Kolína (1713), Chlum u Sedlčan (1715), Sluhy (č. o. Mratín u Brandýsa nad Labem, 1715), Křesín u Libochovic (1716), dále pro Prahu (mj. sv. Mikuláš ve Vršovicích, 1712, Panna Marie Sněžná, 1721, sv. Petr na Poříčí, 1723–24, sv. Štěpán na Novém Městě, 1729, 1731, klášterní kostel sv. Voršily, 1735, sv. Vít na Hradčanech, hodinový cimbál, 1735, augustiniánský klášterní kostel sv. Kateřiny, 1743) či klášterní kostel v Doksanech (1724), Měrunice u Mostu (1730), Nové Město pod Smrkem (1731), Sněžnou u Rumburku (1733), Lipovou u Šluknova (1734–35), Staré Křečany u Rumburku (1740) a Hostouň u Kladna (1744).

Jeho nejstarším synem byl Zachariáš D. ml. (též Zacharias, * 3. 1. 1719 Praha, † po 1757 ? Praha), který byl 1743 přijat za měšťana Nového Města pražského. Oženil se u sv. Havla 1743 s Teresií Pauerinovou z domu U Holubů na Můstku. Jeho zvonařská činnost byla doložena v období 1746–57, kdy vytvořil práce mj. pro kostely v Litoměřicích, Kuksu u Dvora Králové nad Labem (obojí 1746), Záboří u Blatné (1751), Dětřichově u Frýdlantu (1752), Praze-Bubenči (sv. Gothard 1755), Mýtě u Rokycan (1756), Prácheň u Kamenického Šenova a patrně i pro kostel sv. Šimona a Judy na Starém Městě pražském (obojí 1757). Druhým z bratrů byl Johann Josef D. (* 11. 2. 1722 Praha, † 7. 4. 1758 Praha). Pracoval 1747–57 pravděpodobně se svým starším sourozencem v otcovské dílně a na zakázkách např. pro Choustníkovo Hradiště (1747), Záboří u Blatné (1751), Nový Bydžov, Rokycany a Smržovku u Jablonce nad Nisou (1752), Jankov u Sedlčan (1753), Blažejov u Jindřichova Hradce (1755) a Novou Bystřici (1757). Nejmladší Vít Jan František D. (též Veit Johann Franz, Vitus, * 16. 6. 1725 Praha, † 14. 4./6. 1765 Praha) působil s bratry 1750–65. Z jeho prací s bohatým zdobením byly připomínány zvony např. pro Nové Sedlo u Žatce (1750), Českou Kamenici (1756), Polní Voděrady u Kolína (1756 – či ?Voděrady u Rychnova nad Kněžnou), Raspenavu u Frýdlantu a Poděbrady (1759), Kadov u Blatné (1760), Horní Pěnu u Jindřichova Hradce (1761), Sv. Dobrotivou u Rokycan (1764), Miličín u Mladé Vožice (1764), Chlum u Sedlčan a Chlumec nad Cidlinou (děkanský chrám 1765). Společným dílem bratrů (též s Franzem Ignazem D., * 5. 12. 1728 Praha, † ?, novoměstským měšťanem od 1755) byly zakázky mj. pro kostel Nanebevzetí Panny Marie a sv. Karla Velikého na pražském Karlově (1755, 1757, 1759, čtyři zvony), Boží Dar (1756) a Bělou u Děčína (1758).

Dietrichovská huť zaujala významné místo mezi jinými dobovými dílnami (např. schönfeldská, löwovská a kühnerovská v Praze a bratří Pricqueiů na venkově). Několik zvonů, ačkoliv měly značnou uměleckou cenu, bylo buď přelito, nebo v průběhu první světové války zrekvírováno, rozlito a navždy zničeno. D. nebyli předky rodiny zvonařů Dytrychových z Brodku u Přerova.

L: Thieme – Becker 9, s. 267 (kde neúplný soupis literatury); BL 1, s. 252 (kde neúplný soupis literatury); K. Kühn, Zur Geschichte der Glockengießerkunst in Böhmen, in: MVGDB 56, 1917, č. 1–2, s. 29 (kde neúplný soupis literatury); Die Glockengießerfamilie der Diettriche, in: E. Gierach (ed.), Sudetendeutsche Lebensbilder 1, 1926, s. 213–16 (kde neúplný soupis literatury); L. Kybalová, Pražské zvony, 1958, s. 81, 115, 125, 137, 144, 154, 172–73 (kde neúplný soupis literatury); L. Kybalová – R. Lunga – P. Vácha, Pražské zvony, 2005, s. 89, 190–91, 197, 237, 253, 275, 279, 321, 326–327.

P: Archiv hlavního města Prahy, Sbírka matrik 1584–1926 (1945), kostel u sv. Martina, sign. MAR 303, mikrofilm M 21, 1695–1731 (sňatek Zachariase D. a Ludmily); tamtéž, kostel u sv. Havla, sign. HV O2, mikrofilm M10, 1705–1726 (sňatek Zachariase D. a Kateřiny); tamtéž, Sbírka papírových listin IV. oddělení, sbírka B 4, sign. AMP PPL IV–2564a (propouštěcí listina z poddanství); tamtéž, sign. AMP PPL IV–2572a (udělení měšťanského práva na Novém Městě pražském 10. 1. 1708); tamtéž, sign. AMP PPL IV–2572b (sv. Štěpán na Novém Městě pražském, křestní list Zachariase D. z 3. 1. 1719); tamtéž, sign. AMP PPLIV–2572c (sv. Štěpán na Novém Městě pražském, křestní list Františka Ignatia D. z 5. 12. 1728).

Gustav Novotný