DIRRE Ondřej 14.11.1610-21.11.1669

Z Personal
Ondřej DIRRE
Narození 14.11.1610
Místo narození Olomouc
Úmrtí 21.11.1669
Místo úmrtí Olomouc
Povolání 49- Náboženský nebo církevní činitel

DIRRE, Ondřej, * 14. 11. 1610 Olomouc, † 21. 11. 1669 Olomouc, římskokatolický kněz, biskup

Pocházel z měšťanské rodiny, studoval na jezuitské univerzitě v Olomouci, na níž získal 1631 doktorát filozofie a 1639 teologie. 1634 byl vysvěcen na kněze a stal se farářem v Novém Jičíně. Během švédské okupace 1643–50 pobýval v Brně. Doklady o jeho jmenování do úřadů a hodností se dochovaly neúplně. Těšil se velké náklonnosti olomouckého biskupa arcivévody Leopolda Viléma. 1650 byl doložen jako oficiál olomouckého biskupství, kterým se zřejmě stal jen dočasně. Téhož roku byl jmenován arcijáhnem znojemským, 1653 navíc i děkanem ve Svitavách. 1655 se uváděl jako probošt kolegiátní kapituly v Brně, 1657 obdržel opět úřad oficiála, 1658 i generálního vikáře. Olomoucká kapitula se zdráhala ho přijmout, i když biskup to navrhoval 1655 a znovu 1657, stalo se tak pravděpodobně až 1658. V kapitule získal 1665 hodnost scholastika, 1668 olomouckého arcijáhna. Vrcholu své dráhy dosáhl 1668 jako světící biskup a titulární biskup nikopolský. Stal se jedním z mála příslušníků měšťanského původu, který pronikl do olomoucké kapituly s naprostou převahou šlechticů. Zanechal rozsáhlé knihovny v Olomouci a Brně, kde byl až do smrti proboštem kapituly. V knihovnách se kromě literatury teologické a právnické, nezbytné výbavy pro činnost generálního vikáře a oficiála, nacházela též bohemica, např. česká gramatika Benedikta Vavřince z Nudožer, Veleslavínův Kalendář historický, četné polemiky Václava Šturma proti jednotě bratrské, Balbínova Diva Turzenensis, Historiae regni Boiemiae zřejmě biskupa Jana Dubravia, Ars bene moriendi olomouckého kanovníka Karla Ludvíka Zniovského. V soupisu D. obrazů figuruje též položka osmi obrázků vulgo Landschaften, jež naznačuje, že D. byl i milovníkem umění.

L: E. Gatz, Die Bischöfe des Heiligen Römischen Reiches 1648 bis 1803, Berlin 1990, s. 79 (s chybami).

Miloš Kouřil