DIVÍŠEK rodina sportovců a průkopníků sportu

Z Personal
DIVÍŠEK rodina sportovců a průkopníků sportu
Narození 12.9.1873
Místo narození Brno
Úmrtí 27.11.1949
Místo úmrtí Ostrava
Povolání 72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury

DIVÍŠEK, rodina sportovců a průkopníků sportu

Sportovní tradici rodiny založil Karel D. st. (* 12. 9. 1873 Brno, † 27. 11. 1949 Ostrava, pseud. Busrle, Šárl Bysy). Byl synem úředníka, který se do Brna přistěhoval z Plzně. Maturoval 1892 na českém gymnáziu v Brně. Vstoupil do poštovních služeb: pracoval jako praktikant (od 1898), asistent, oficiál, vrchní oficiál, vrchní kontrolor, inspektor, vrchní tajemník a ředitel (1942–48).

V Brně se stal členem několika sportovních organizací, např. turistického kroužku Noha, Lyžařského a Českého veslařského klubu či SK Moravská Slavia, kde předsedal atletickému odboru (1919) a byl archivářem (1920). Spoluorganizoval veřejné plavecké závody (1913), atletické závody žen (1913) a lyžařské závody (1920), kde byl i rozhodčím. 1913 žádal vedení brněnských dívčích středních škol, aby povolily žačkám účast na IV. mezinárodních lehkoatletických závodech 1913, prvním podniku s ženskou účastí ve střední Evropě. Přátelil se s literáty P. Bezručem, J. Mahenem, architekty J. Mráčkem a D. Jurkovičem či se sochařem a kameníkem K. Rackem. Oženil se s Marií, roz. Zemanovou, vychovali spolu syna a dvě dcery.

Pokračovatelem rodinné tradice byl syn Karel D. (* 6. 8. 1902 Brno, † 24. 10. 1956 Brno, pseud. Tunal, brněnský Picard). Studoval na brněnském gymnáziu (1919–23), maturoval až v době vojenské prezenční služby. Jako tříletý se naučil bruslit a později plavat. Cvičil v Sokole, věnoval se jízdě na lyžích a na kole, šermu, boxu a atletice. Brzy se prosadil v bězích na střední tratě. Zaběhl s úspěchem i trať 10 kilometrů, např. na všesportovní slavnosti uspořádané ke slavnostnímu otevření hřiště SK Moravská Slavia v Brně -Pisárkách (1919), jehož byl členem. 1920 se zúčastnil prvního ročníku závodu Běh Brnem (dříve Přespolní běh Moravské Slavie). S otcem a se sestrou Marií jezdil na lyžařské výpravy brněnského Lyžařského klubu na Novoměstsko. 1920 byl nejúspěšnějším účastníkem prvních lyžařských závodů na území Brna a 1920 vyhrál plavecký závod Napříč Prahou (3,6 kilometru, později nazývaný Kühnelův memoriál). Věnoval se i letectví a od 30. let automobilismu. Byl instruktorem a později majitelem autoškoly (1927–48), soudním znalcem v automobilovém a leteckém oboru. Zvítězil v několika rychlostních závodech a soutěžích zručnosti. Startoval v prvním ročníku automobilových závodů na brněnském Masarykově okruhu, kde mezi Chironem, Nuvolarim či Stuckem vybojoval třetí místo s vozem značky „Z“ vyráběným v Brně. Za velký úspěch byla považována účast v jízdě spolehlivosti napříč Evropou, kde trasu o délce přibližně 10 tisíc kilometrů absolvoval bez ztráty bodů. V motorovém létání získal první místo v národním Letu kolem ČSR (1937), místo druhé v mezinárodním závodě Let Malou dohodou a umístil se mezi nejlepšími letci Rallye Paris. Byl i parašutistou. Od 1948 působil jako správce Moravského krasu, kde již v meziválečné době spolupracoval na výzkumech se speleologickou skupinou K. Absolona. (Od 1920 byl členem slavné speleologické čtyřky s Absolonem, V. Brandstätterem a V. Ondrouškem a 1922 se zúčastnil Absolonovy speleologické výpravy do Albánie.) D. plavecké a potápěčské schopnosti – 1920 se stal prvním potápěčem v Československu – dopomohly k objevům skupiny v podzemním řečišti Moravského krasu. Režiséru J. Lachmanovi pomohl natočit dokumentární film Tajemství Macochy (1942). Byl také otužilcem, mj. se zúčastnil 1949 prvního zahájení zimní sezony otužilců veřejnou plavbou v řece Punkvě (Memoriál Karla Tunala D.). Oženil se s Elmaritou, roz. Oehlovou (1910–2003), která učila rytmiku a věnovala se choreografii v brněnském ND. Spolu vychovali dvě dcery: Tamaru D. (* 9. 7. 1934 Brno), výtvarnici, a Ninu D. (* 12. 7. 1936 Brno), divadelní a filmovou herečku.

Jako všestranná sportovkyně vynikla i Karlova starší sestra Marie D. (* 11. 2. 1900 Brno, † 15. 1. 1981 Ostrava, pseud. Puňa). Studovala na brněnském gymnáziu (1910–20). Od dvou let bruslila, pak se věnovala plavání, turistice a cyklistice a za studia hlavně lyžování a atletice. Trénovali ji E. Hašek, bratři Žalmanové a A. Ženatý z SK Moravská Slavia. Jezdila s otcem a s bratrem na výpravy Lyžařského klubu v Brně na Novoměstsko a zvítězila na ženských atletických závodech v Brně (1913) v běhu na tratích 50 až 300 metrů. Po 1918 se věnovala házené a 1922 reprezentovala ČSR na tělovýchovných slavnostech v Monte Carlu. Na slavnosti Moravské Slavie v září 1919 vybojovala v několika disciplínách přední místa a na lyžařských závodech v Brně v únoru 1920 se umístila v krasojízdě na místě třetím. Provdala se za ing. O. Komárka z Tišnova. Žila v Opavě a v Ostravě.

Sportu se věnovala i druhá Karlova sestra Milada D. (* 11. 1. 1896 Brno, † po 1985 Brno, pseud. Babula), avšak následky obrny jí dovolily sportovat jen v omezené míře. 1913 se zúčastnila veřejných plaveckých závodů v Brně. Studovala gymnázium a farmacii v Praze, kde byla promována 1920. Pracovala v lékárnách v Kyjově, Domažlicích, Brně, Praze, Frýdku a v Prostějově. 1948 si v Brně -Žabovřeskách otevřela lékárnu, brzy znárodněnou. V místě žila nadále a provozovala trafiku.

L: Z. Chmel, Galerie brněnských osobností 1, 1998, s. 38–39; L. Zouhar – J. Topinka, 100 let atletiky Moravské Slavie Brno 1908–2008, 2008, passim; M. Novotná, Vznik Lyžařského klubu v Brně a jeho činnost do doby, kdy se v Brně konaly vůbec I. lyžařské závody (1910–1920), in: Brno v minulosti a dnes 21, 2008, s. 277–314 (kde soupis literatury a pramenů); K. D., Encyklopedie dějin města Brna (http://www.encyklopedie.brna.cz/).

P: Archiv města Brna, fond R 81 Lokomotiva Brno – tělovýchovná jednota, lyžařský oddíl, Brno, 1911–1959.

Markéta Novotná