DIVIŠ z Doubravína Mikuláš ?1577-1647

Z Personal
Mikuláš DIVIŠ z Doubravína
Narození asi 1577
Místo narození Beroun
Úmrtí koncem 1647
Místo úmrtí Lešno (Polsko)
Povolání 63- Spisovatel

DIVIŠ z Doubravína, Mikuláš (též DIONYSIUS, Nicolaus, DIONYSIUS, Beroneus), * asi 1577 Beroun, † koncem 1647 Lešno (Polsko), básník

Pocházel z rodiny berounského měšťana, pravděpodobně studoval na pražské univerzitě. 1605 získal měšťanství na Starém Městě pražském, o dva roky později i erb a přídomek z Doubravína. 1606 se oženil s Johankou Dubskou († 1620), s níž měl tři dcery. Neznámo kdy dosáhl úřadu písaře Starého Města. Jako nekatolík se zapojil do stavovského povstání, příjezd Fridricha Falckého do Prahy (1619) oslavil velkou latinskou básní. Po bělohorské porážce byl 1621 zatčen, uvězněn a souzen spolu s dalšími stavovskými předáky. Původně byl odsouzen k vyříznutí jazyka a následné deportaci do Uher (pevnost Ráb, nynější Győr), nakonec mu byl trest zmírněn na dvouhodinové přibití jazyka k šibenici. Exekuci vykonal kat Mydlář 22. 6. 1621. D. byl pak dále vězněn, od srpna 1622 rok v domácím vězení. Po vydání Obnoveného zřízení zemského (1627) musel prodat dům a opustit Čechy; usadil se v saské Pirně, kde jako dobrý hudebník řídil kůr při českých bohoslužbách. Na podzim 1631 se s druhou, jménem neznámou manželkou navrátil se saskou armádou do Prahy, kde se podílel na sejmutí hlav popravených stavovských předáků z mostecké věže. Živil se pak jako varhaník v protestantských kostelech u Salvátora a v Týnském chrámu. Po obsazení Prahy císařskými vojsky na jaře 1632 byl spolu s evangelickými kněžími zatčen a znovu vězněn na staroměstské radnici. Nakonec byl v lednu 1636 vymrskán z Čech a usadil se v exulantské kolonii, kde i zemřel.

Vedle politické činnosti byl D. i českým a latinským básníkem; z jeho děl vynikaly alegorie Iudicium leonis et aquilae (asi 1629), v níž obviňuje orla (= císařské) z tyranství nad lvem (= Čechy), řada modliteb a vlastní životopis Actus martyrologicus…, zachovány jen v rukopisech. O poznání D. života se zasloužil církevní historik Vojtěch Sokol; jeho monografie (1932) také inspirovala J. B. Čapka k novele Za jazyk přibitý (1970), v níž zpracoval D. životopis.

L: V. Líva, Studie o Praze pobělohorské, in: Sborník příspěvků k dějinám hl. města Prahy 6, 1930, s. 371; V. Sokol, Mikuláš D. z Doubravína, 1932 (zvl. otisk z Věstníku KČSN, včetně částečné edice); RHB 2, s. 48–49 (kde i soupis díla); L. Bobková, Exulanti v Pirně 1621–1639, 1999, s. 8, 58, 142 –143; M. Weis, Bělohorské události. Příčiny a důsledky v dílech pobělohorských exulantů, in: Studia theologica (Olomouc), č. 17, 2004, s. 55–61.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Jiří Martínek