DOBIÁŠ František Mrázek 2.3.1907-2.10.1972

Z Personal
František Mrázek DOBIÁŠ
Narození 2.3.1907
Místo narození Třebíč
Úmrtí 2.10.1972
Místo úmrtí Bad Laasphe u Giessenu (Německo)
Povolání

49- Náboženský nebo církevní činitel 53- Historik

54- Etnograf

DOBIÁŠ, František Mrázek, * 2. 3. 1907 Třebíč, † 2. 10. 1972 Bad Laasphe u Giessenu (Německo), evangelický kněz, teolog, překladatel

Pocházel z chudé dělnické rodiny. S podporou faráře V. Pokorného navštěvoval německou evangelickou školu v Brně, pak české gymnázium, kde 1926 maturoval. Na studium si vydělával kondicemi, pracoval v Křesťanském spolku Žerotín a v nedělní škole. Od 1926 studoval evangelické bohosloví na pražské Husově fakultě, 1928–29 byl na stipendijním pobytu v Hartfordu v USA. Po návratu se stal asistentem profesora starozákonní vědy S. Daňka. Letní semestr 1930 strávil v Curychu, studium uzavřel na podzim státní zkouškou a nastoupil jako vikář, posléze farář Českobratrské církve evangelické v Krabčicích u Roudnice nad Labem. Po sňatku s Marií Mrázkovou přijal její příjmení jako druhé jméno. Působil v kuratoriu evangelického dívčího výchovného ústavu, v okresní školní radě a v předsednictvu Společnosti pro křesťanskou dobročinnost. 1938 dosáhl titulu ThDr. na základě práce o pojetí eucharistie u Lukáše Pražského, habilitační řízení (u J. L. Hromádky) přerušila německá okupace. Za války se angažoval ve školení duchovenského dorostu, organizovaném J. B. Součkem, v květnu 1945 předsedal místnímu národnímu výboru v Krabčicích. 1945 nastoupil na místo faráře v Pardubicích, 1946 se habilitoval ze systematické teologie, 1948 byl jmenován mimořádným a 1950 řádným profesorem. Na nově zřízené Komenského fakultě vedl katedru sociální teologie, 1954/55 a 1968–70 byl proděkanem fakulty, děkanem 1970/71, znovu 1972.

Od 30. let publikoval v evangelickém tisku příspěvky s biblistickou, systematicko-teologickou a etickou tematikou. V intenci evropské dialektické teologie uveřejnil nejvýznamnější práci Učení Jednoty bratrské o večeři Páně (1940). Srovnáním eucharistické teorie bratří doby Lukášovy a doby po J. Blahoslavovi došel k závěru o podobnosti s Kalvínovým učením. Bratrské teologii věnoval tituly Víra a vyznání Českých bratří a Vyznání J. A. Komenského. Sociálními aspekty Komenského teologie, předpoklady ekumenismu v bratrském učení, speciálními otázkami bratrské teologie i její genezí od táborského přijetí viklefismu se zabýval ve speciálních studiích, v nichž kombinoval bohovědné a historické metody. Některé se dočkaly mezinárodní pozornosti. Z dogmatických spisů na sebe upozornil monografiemi Boží zjevení, bible a lidský rozum, Christologie, Soteriologie a průkopnickou knihou Učení o Písmu svatém podle Karla Bartha (s J. B. Součkem, 1943). V oboru sociální teologie se zaměřoval zejména na otázky křesťanské etiky a sociologické struktury evangelických sborů (Úvod do sociální teologie, 1959). Do češtiny uvedl Kalvínovu Instituci a jeho polemiku s kardinálem Sadoletem, s A. Molnárem přeložil Husovu výzbroj do Kostnice, Husův hlavní spis O církvi a Táborské vyznání víry Mikuláše z Pelhřimova. D. patřil k prvořadým českým dialektickým teologům.

L: bibliografie in: Křesťanská revue 27, 1960, s. 139–145; Ročenka Komenského evangelické bohoslovecké fakulty, 1971, s. 32–39; A. Molnár, Proslov při pohřbu F. M. D., in: Křesťanská revue 39, 1972, s. 171–172; Tomeš 1, s. 240.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Martin Kučera