DOBROVOLNÝ Viktor 2.3.1909-13.12.1987

Z Personal
Viktor DOBROVOLNÝ
Narození 2.3.1909
Místo narození Havlíčkova Borová
Úmrtí 13.12.1987
Místo úmrtí Praha
Povolání 75- Sochař nebo medailér

DOBROVOLNÝ, Viktor, * 2. 3. 1909 Havlíčkova Borová, † 13. 12. 1987 Praha, sochař

Pocházel z pěti dětí novináře Filipa D. (1880–1930), původně tkalce v textilní továrně v Havlíčkově Borové. Později se rodina přestěhovala do Prahy. Absolvoval žižkovskou reálku (1920–24), v uměleckoprůmyslovém závodě J. Palmeho se 1924–28 vyučil kresbě písma, ornamentu, pískování a leptání skla. 1927–34 studoval na Uměleckoprůmyslové škole u sochaře, glyptika a sklářského výtvarníka J. Drahoňovského. Oženil se s K. Zvolánkovou.

Během protektorátu se zapojil do komunistického protifašistického odboje a byl od 1941 až do konce války vězněn v koncentračních táborech Mauthausen a Dachau. Autobiografické zážitky z nich zachytil v knize Mučili člověka (1945). Po osvobození se ucházel o místo pedagoga na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, ale nebyl přijat a nastoupil jako technický redaktor do nakladatelství Máj. Na přelomu čtyřicátých a padesátých let absolvoval studijní cesty do Anglie, Francie, Polska a SSSR. 1950 se stal členem Svazu československých výtvarných umělců a 1984 byl jmenován zasloužilým umělcem.

D. se věnoval především sochařské tvorbě, ale blízká mu byla také kresba, jejíž základy si osvojil u prof. Drahoňovského. V začátcích publikoval ilustrace a karikatury v časopisech Kronika, Oheň a Der Simpl. Jeho dílo okrajově zahrnovalo také malbu. V sochařské tvorbě byly zastoupeny volné i reliéfní plastiky, pomníky a medaile. Používal různé materiály – tesal do kamene, pracoval s hlínou, sádrou a dřevem a odléval z bronzu. Ve třicátých letech byl ovlivněn moderními uměleckými směry, např. sociálním uměním nebo kubismem. Po válce se však zvláště ve veřejných zakázkách přiklonil k socialistickému realismu. Ze zahraničních sochařů ho inspirovali zejména P. Picasso, A. Archipenko, H. Moore a M. Ernst, z českých např. J. Štursa. Při realizaci státních zakázek vycházel ze socialistického realismu (busty K. Gottwalda a A. Zápotockého, pomníky, medaile). Ve volné tvorbě dospěl D. k vytváření abstraktních nefigurativních plastik i řady postav vyjadřujících jeho obdiv k ženě. D. tvorba byla od šedesátých let pravidelně prezentována v rámci samostatných i kolektivních výstav doma i v zahraničí. Zastoupení má ve sbírkách: Národní galerie, Galerie hlavního města Prahy, Uměleckoprůmyslové muzeum, Oblastní galerie Liberec, Památník Terezín, Památník Karla Havlíčka Borovského v Havlíčkově Borové.

D: samostatné výstavy: Galerie Václava Špály, Praha 1960; Obecní dům Praha, 1971; Galerie výtvarného umění Havlíčkův Brod, 1971; Oblastní galerie Liberec, 1972; Výstavní síň Města Mostu, Most 1972; Městský dům kultury Karviná, 1974; k. p. Tesla, podniková knihovna, Praha 1978, 1981, 1984; Galerie výtvarného umění Cheb, 1982; Galerie umění Karlovy Vary, 1983; Ústřední kulturní dům železničářů Praha, 1983; Národní galerie Praha-Zbraslav, 1984; Galerie Modrý pavilon Praha, 1988.

L: Toman 1, s. 166; Toman D, s. 45; B. Stehlíková, Umění v koncentračních táborech, in: Výtvarná kultura 8, 1984, č. 4, s. 10–14; V. Procházka, V. D. (plastika a kresby, výběr z tvorby), 1988; týž, Autor emotivních forem, in: Ateliér, 1988, č. 2, s. 3; NEČVU 2, s. 977 (se soupisem literatury); SČSVU 2, s. 64.

P: stálá expozice v Památníku Karla Havlíčka Borovského v Havlíčkově Borové od 2007.

Aleš Veselý