DOBRUSKÁ Marta Marie Albína 18.1.1899-19.3.1947

Z Personal
Marta Marie Albína DOBRUSKÁ
Narození 18.1.1899
Místo narození Chrudim
Úmrtí 19.3.1947
Místo úmrtí Brno
Povolání 78- Hudební interpret

DOBRUSKÁ, Marta Marie Albína (provd. Žáčková), * 18. 1. 1899 Chrudim, † 19. 3. 1947 Brno, zpěvačka

Absolvovala dívčí lyceum v rodišti, zpěvu se učila soukromě u D. Branbergerové v Praze a u V. Šindlera a M. Fleischerové v Brně. Přijala nabídku ředitele V. Štecha a nastoupila jako sólistka opery mezzosopránového a altového oboru do brněnského ND. 1923–35 nastudovala na sedm desítek úloh. Její první rolí byla Olga (P. I. Čajkovskij: Evžen Oněgin). Pod vedením dirigenta F. Neumanna a režiséra O. Zítka sbírala jevištní zkušenosti a již 1923 zaujala v rolích careviče Feodora (M. P. Musorgskij: Boris Godunov) a panny Rózy (B. Smetana: Tajemství). V prvních pěti sezonách studovala český, zejména smetanovský repertoár. Mladistvý zjev ji předurčil k roli Záviše (Čertova stěna, 1924), Děčany (Braniboři v Čechách, 1924) a Radmily (Libuše, 1924, 1932); vedle Rózy zvládla Martinku (Hubička, 1924). Byla prvním psem Lapákem v Janáčkových Příhodách lišky Bystroušky (1924), v Dvořákově Rusalce zpívala Druhou lesní žínku (od 1923), jindy prostoduchou Káču (Čert a Káča, 1928) či hubatou Kláskovou (V. Novák: Lucerna, od 1928). Uplatnila se v chlapeckých úlohách – kromě Feodora a Záviše – např. jako Cherubín (Figarova svatba, 1930) a jeden z Geniů (Kouzelná flétna, 1933) v operách W. A. Mozarta, pastýř Lel (N. A. Rimskij-Korsakov: Sněguročka, 1928), Niklas (J. Offenbach: Hoffmannovy povídky, 1928), Cedrik (J. Křička: Bílý pán aneb Těžko se dnes duchům straší, 1929) a Páže (R. Strauss: Salome, 1932). Nastudovala též Antonii (E. d’Albert: Nížina, od 1927), Sestru Palomidovu (O. Chlubna: Aladina a Palomid, 1925) i jednu z Klingsorových dívek (R. Wagner: Parsifal, 1932) či Nancy (F. Flotow: Marta, 1926), Lolu (P. Mascagni: Sedlák kavalír, 1928), Kathos (O. Zich: Preciézky, 1934), cikánku Preciosillu (G. Verdi: Síla osudu, 1934), Hospodskou (M. P. Musorgskij: Boris Godunov, 1931), paní Katy (L. Blech: Pod pečetí, 1929), paní Quickly (G. Verdi: Falstaff, 1932), ptáka Alkanosta (N. A. Rimskij-Korsakov: Pověst o neviditelném městě Kitěži, 1934), Suzuki (G. Puccini: Madame Butterfly, 1925, 1930) a Mignon (A. Thomas: Mignon, od 1928), jež byla její nejmilejší rolí. K posledním úlohám nastudovaným v Brně patřily Chůva (P. Dukas: Ariana a Modrovous, 1935) a jedna z Panen pošetilých, Kovářova dcera a sestra Marta (B. Martinů: Hry o Marii, 1935).

V Brně záhy upozornila na své hudební nadání, svědomitost při studiu rolí, vyrovnaný pěvecký výkon, zvučný a příjemný hlas, schopnost chápat dramatickou podstatu postav, bohatý herecký interpretační rejstřík. Její odchod z divadla byl náhlý a předčasný, v rozkvětu uměleckých sil, vynucený prudkou otravou krve z líčidel. Uplatnila se i v koncertním životě, provedla v rozhlase písňový cyklus Wilhelma Grosze Africa-Songs (1930), či byla první interpretkou Uspávanek V. Kaprála (1935). S manželem vychovala jednoho syna. Od 1932 bydlela v Brně ve funkcionalistické vile v Lipové ulici.

L: HS 1, s. 248; Postavy brněnského jeviště 3, 1994, s. 431–432 (kde neúplný soupis rolí a literatury); Kam v Brně… 8, 2002, č. 4 (duben), s. 8.

P: SOA Zámrsk, Sbírka matrik Východočeského kraje, římskokatolický farní úřad Chrudim, sign. 3 659, matrika narozených pro Chrudim 1894–1899, fol. 355, č. post. 32/22.

Gustav Novotný, Svatava Přibáňová