DOKOUPIL Vilém Vincenc 30.5.1852-?18.2.1927

Z Personal
Vilém Vincenc DOKOUPIL
Narození 30.5.1852
Místo narození Boskovice
Úmrtí 18./19.2.1927
Místo úmrtí Praha
Povolání 61- Pedagog

DOKOUPIL, Vilém Vincenc, * 30. 5. 1852 Boskovice, † 18. /19. 2. 1927 Praha, pedagog, organizátor odborného a dívčího školství, redaktor, odborný spisovatel

Pocházel z rodiny kožešníka. Po studiích na reálce (dokončena 1868) a německé vysoké škole technické v Brně (absolvoval 1872) se stal učitelem na reálném gymnáziu v Kyjově. Již 1874 byl povolán do státních služeb jako ředitel průmyslové školy v Bystřici v Sedmihradsku (Bistritz in Siebenbürgen, dnes Bistriţa v Rumunsku). Odtud se vrátil do Čech a 1883 až 1904 pracoval jako první ředitel hořické školy sochařsko-kamenické a současně jako učitel aritmetiky, měřictví, rýsování, kreslení a fyziky, později příležitostně němčiny. Pro školu sepsal organizační statut, učební osnovy, školní a kázeňský řád, zajistil výstavbu nové budovy (1891). D. se také postaral o založení odborné školy pokračovací pro kameníky ve Vojicích u Jičína. Byl vládním komisařem pro inspekci průmyslových škol pokračovacích (patrně 1889–1904) na Královéhradecku a zasedal jako zástupce vlády v kuratoriu hořické obchodní školy. Z pověření ministerstva vyučování cestoval po Čechách, aby studoval poměry kamenické živnosti. Přispěl tak k jejímu zvelebení, výchově nových adeptů. Zajížděl na stáže do sochařských, štukatérských a kamenických závodů či škol a na umělecké výstavy v zahraničí, psal dobrozdání, vypracovával návrhy na rekonstrukce pomníků, byl v porotách na průmyslových výstavách. Předsedal dvěma hořickým okresním výborům: pro obeslání Zemské jubilejní výstavy v Praze (1891) a Národopisné výstavy českoslovanské (1895). Od 1888 pracoval jako technický referent spolku pro udržování památek z války roku 1866 a 1895–1905 se angažoval v Ústředním spolku pro udržování válečných pomníků z roku 1866 v Čechách a při jejich opravách. Byl zvolen dopisujícím členem ústřední komise pro zachování uměleckých a historických památek ve Vídni (1885), čestným a dopisujícím členem domácích a zahraničních učených (hlavně přírodovědných) společností. Psal do Ottova slovníku naučného hesla z oboru sochařství, kamenictví a sedmihradského místopisu. Zasloužil se o druhé vydání Schmidova díla Kamenické práce v pozemním stavitelství (1901) a Průvodce po bojišti královéhradeckém (1896). V Hořicích organizoval společenský život, byl mj. prvním předsedou Archeologického a muzejního spolku založeného 1887. Redigoval Národopisný sborník okresu hořického (1895) a sám do něho přispěl. Podílel se i na katalogu Hospodářské, průmyslové a umělecké výstavy českého severovýchodu v Hořicích.

Od 1904 D. působil jako úředník na ministerstvu kultu a vyučování ve Vídni; byl jmenován inspektorem českých, moravských a jihoslovanských průmyslových a odborných škol. 1908 přešel na ministerstvo veřejných prací. 1912 odešel do výslužby a přestěhoval se do Prahy. Tam byl od 1914 ředitelem Klarova ústavu pro nevidomé, po 1918 zástupcem vlády v ústředním výboru živnostenských škol pokračovacích a v Ženském spolku výrobním. Získal rytířské řády, mj. královský saský druhé třídy, královský pruský, řád Františka Josefa, či titul papežský čestný komoří. Byl pochován na Olšanských hřbitovech.

D: OSN 7, s. 773, výběr: Školství průmyslové na hořickém okresu. Starobylé kříže kamenné na Hořicku, in: Národopisný sborník okresu hořického, 1895, s. 337n., 360n.; Sochařství a kamenictví v Hořicích a okolí, in: Katalog výstavy českého severovýchodu v Hořicích roku 1903, 1903, s. 83n.

L: První výroční zpráva o c. k. odborné škole sochařsko-kamenické v Hořicích za školní rok 1883–4, 1884, s. 5n.; Druhá výroční zpráva o c. k. odborné škole sochařsko-kamenické v Hořicích za školní rok 1884–85, 1885, passim; Osmá výroční zpráva o c. k. odborné škole sochařské a kamenické v Hořicích za školní rok 1890–91, 1891, passim; Devátá výroční zpráva o c. k. odborné škole sochařské a kamenické v Hořicích ve školním roce 1891–92, 1892, s. 3n.; Jubilejní školní zpráva za rok 1933–34 na paměť 50ti letého trvání ústavu. 1884–1934, 1934, s. 1n.; OSND 2/1, s. 194; A. Jilemnický, Kámen jako událost. Kulturně historický a společenský obraz první české školy sochařů a kameníků za sto let její existence 1884–1984, 1984, passim; týž a kol., Sto školních let Střední průmyslové školy kamenické v Hořicích v Podkrkonoší 1884–1984, 1984, passim; E. Tichý, 120 let hořické školy pro sochaře a kameníky. 1884–2004, 2004, passim.

P: MZA Brno, fond E 67 Sbírka matrik, č. 174, římskokatolický farní úřad Boskovice, matrika narozených sv. VI, oddíl pro Boskovice, fol. 150; LA PNP Praha, osobní fond V. V. D. (se soupisem J. Wagnera, 1968).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Gustav Novotný