DOKULIL Jan 13.7.1910-1.2.1974

Z Personal
Jan DOKULIL
Narození 13.7.1910
Místo narození Mastník u Třebíče
Úmrtí 1.2.1974
Místo úmrtí Boskovice
Povolání

63- Spisovatel

64- Překladatel

DOKULIL, Jan, * 13. 7. 1910 Mastník u Třebíče, † 1. 2. 1974 Boskovice, římskokatolický kněz, básník, překladatel

Pocházel z rodiny rolníka. Po maturitě na klasickém gymnáziu v Třebíči (1929) studoval dva semestry češtinu a angličtinu na Filozofické fakultě UK, pak patrně na radu básníka a překladatele Jana Zahradníčka přestoupil na teologii do Brna (1930–35). Kněžské svěcení přijal 1935. Stal se kooperátorem v Protivanově u Prostějova (1935) a v třebíčské bazilice sv. Prokopa (1936), po půlroční vojenské prezenční službě v Praze působil jako kooperátor v Měříně a od 1937 v Uhřínově u Velkého Meziříčí, kde byl ustanoven administrátorem a 1941 farářem.

Na uhřínovské faře, kterou vybudoval, za okupace ukrýval gestapem hledané členy rodin odbojářů (mj. i příbuzné budoucího prezidenta L. Svobody), spolupodílel se na záchraně Židů před transportem, příbuzným parašutisty J. Kubiše ve farnosti zachránil za stanného práva život. Po únoru 1948 patřil mezi nepohodlné kněze a pronásledované katolické spisovatele. Státní bezpečnost se ho 1950 pokusila bez úspěchu zatknout. Sedm let se skrýval v okolních vesnicích u farníků, např. v Geršově, Radslavicích, Vozratíně, Střížově, Bítovčicích a od 1953 ve sklepním úkrytě u krejčího J. Jelínka v Kamenici u Jihlavy, kde 1953 onemocněl kostní tuberkulózou. Ošetřoval ho místní lékař J. Dvořák, za což byl uvězněn. D. se uzdravil. Byl však vypátrán, sledován a 1957 zatčen. Krajský soud v Jihlavě ho odsoudil ve vykonstruovaném procesu ke 12 letům vězení. Zatčení, uvěznění a deportaci přiznal i oficiální komunistický tisk (jihlavská Jiskra 29. 11. 1957 a Večerní Praha 11. 7. 1959). Prošel káznicemi ve Valdicích, Leopoldově na Slovensku a na Mírově. Amnestován nebyl a teprve 1965 mu byl přerušen trest ze zdravotních důvodů, a to po zákroku západoněmecké pobočky Amnesty International. Rehabilitační senát jihlavského soudu rozsudek 1967 zrušil. D. pak pracoval jako knihovník Západomoravského muzea v Třebíči a 1966–67 archivář Lidového spotřebního družstva Jednota v Moravských Budějovicích. V lednu 1968 získal státní souhlas a byl ustanoven administrátorem farnosti ve Svitávce u Boskovic, kde dožil a byl pohřben.

Za studií začal psát verše pod dojmem četby O. Březiny, J. Keatse a svého švagra J. Zahradníčka, s nímž se přátelil a který u něho od 1939 na faře v Uhřínově trvale bydlel. První báseň uveřejnil 1931 v brněnském periodiku Museum. Časopis slovanských bohoslovců. Ve 30. a 40. letech patřil do volného okruhu básníků a spisovatelů kolem katolické revue Akord, již 1939–40 redigoval s M. Dvořákem, A. Vyskočilem a s J. Zahradníčkem. Na uhřínovské faře se od 1941 setkávali pravidelně kromě Zahradníčka a Vyskočila mj. J. Čep, F. Halas, J. Deml, J. Vašica, J. Durych, E. Frynta, T. Vodička, A. Plichta a B. Fučík. Na faru byla přenesena redakce Akordu. Do 1948 D. vydal čtyři básnické sbírky. Již první kniha veršů byla považována za objev a novou cestu české poezie. Soustředila poezii mysticky založenou, poezii nitra, duševna i žízně po absolutnu. Druhá sbírka přinesla jemný a vroucí pohled na domov, rodný kraj a odtud přírodu a Boha, potvrzení jednoty světa i života, člověka s Bohem. V dalších sbírkách se vyrovnával s hrůzami války, a to bez malomyslnosti a s důvěrou v budoucí vítězství a ve svatováclavskou tradici. Zůstal náboženským hymnikem a básníkem domova z rodu O. Březiny, srovnatelným s V. Holanem či s J. Zahradníčkem. V první polovině 90. let vyšlo 24 básní v souboru Verše z pozůstalosti a torzo pamětí Loučení. Patrně při zatčení 1957 bylo zničeno pět rukopisů z období 1949–57. Uspořádal a vydal Evangelium svatého Matouše z Bible svatováclavské (1939, s A. Vykopalem), přispíval nejen do Archy (1934) a Akordu (1939–48), ale také do Poezie (1932–33), Lidových novin (1933), Řádu (1934–36), Listů pro umění a kritiku (1936), Rozhledů po literatuře a umění (1936), Čteme (1940), Vyšehradu. Listu pro křesťanskou kulturu (1945–48), Listu Sdružení moravských spisovatelů (1946–48) a Tempa (jedno strojopisné číslo z dubna 1968). V komentářích a v esejích se zamýšlel nad filozofickými a kulturními otázkami formou kontemplativní meditace. Překladatelské dílo z období před 1945 zaměřil na duchovní literaturu v latině, angličtině a němčině. V Brněnské tiskárně, kde řídil řadu Duchovní knihovna, měl vyjít 1948 překlad latinského spisu L. Blosia Základy duchovního života, avšak hotová sazba byla rozmetána (vyšlo až 2000). Nedošlo ani k vydání překladů starokřesťanských hymnů a středověké latinské poezie. Spolupracoval na ineditním překladu duchovního deníku francouzské vizionářky Gabriely Bossisové On a já a od poloviny šedesátých let na novém překladu žalmů a mešního řádu pro Českou liturgickou komisi. Jeho bratrancem byl lingvista Miloš D. (1912 až 2001).

D: výběr: sbírky básní: Křížové dni, 1935; Tvým slovem, 1937; Lidský živote, 1940; Tváří v tvář, 1947; Verše z pozůstalosti, 1994 (ed. F. Malý); Loučení, 1995 (ed. týž); Chvála svatého Jana Sarkandra, 1995 (s kol.); překlady: Evangelium Sv. Matouše z Bible Svatováclavské (ed. J. D. a A. Vykopal), 1939; (z latiny) Hymny; 2. vyd. Starokřesťanské hymny, 1937; L. Blosius (Louis de Blois), Základy duchovního života, 2000; (z angličtiny) J. H. kardinál Newman, Maria v litaniích. Rozjímání o Panně Marii, 1939; (z němčiny) A. K. Emmerichová, Hořké umučení Pána našeho Ježíše Krista, 1948; Náboženské umění XX. století. 20. prosinec 1947–11. leden 1948, 1947 (úvod K dočasnému náboženskému umění výtvarnému, katalog výstavy v Domě umění v Brně, nestr.).

L: LČL 1, s. 574n. (se soupisem díla a literatury); E. J. Havlíček, Zemřel básník, in: Kostnické jiskry 59, 1974, č. 8; J. R., Vzpomínka na básníka, in: Katolické noviny 27, 1975, č. 27; Martyrium básníka a kněze J. D., in: Katolický týdeník, 1994, č. 31 (31. 7. 1994), s. 8; A. Provazník, O J. D., in: Akord 19, 1993/94, s. 94; F. Malý, J. D., in: Verše z pozůstalosti, 1994, s. 37–39; M. C. Putna, Česká katolická literatura v evropském kontextu 1848–1918, 1998, s. 419; R. Zejda – M. Hedbávný – P. Jindra – P. Benda – K. Richter, Osobnosti Třebíčska, 2000, s. 35–37; J. Hanuš, Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů, 2005, s. 30–31; L. Navara, Sedm let na útěku před StB, in: Mladá fronta DNES, 20. 6. 2009, s. A 11; J. D. (http://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Dokulil).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Miroslava Novotná, Gustav Novotný