DOLEŽIL Hubert 25.10.1876-10.6.1945

Z Personal
Hubert DOLEŽIL
Narození 25.10.1876
Místo narození Velké Kunčice (dnes Kunčice) pod Ondřejníkem
Úmrtí 10.6.1945
Místo úmrtí Praha
Povolání

78- Hudební interpret

80- Mecenáš nebo organizátor hudebního života

DOLEŽIL, Hubert, * 25. 10. 1876 Velké Kunčice (dnes Kunčice) pod Ondřejníkem, † 10. 6. 1945 Praha, hudební historik, kritik, pedagog

Syn učitele Josefa D. (1848–1928), bratr sbormistra Metoda D. (1885–1971). Vystudoval klasické gymnázium v Olomouci (1887–95), kde byl fundatistou dómského sboru, řízeného Josefem Nešverou. V mládí ho ovlivnila rozsáhlá aktivita olomouckého pěveckého spolku Žerotín. V Praze na české univerzitě byl žákem Jaroslava Golla (historie) a Otakara Hostinského (estetika), hudební teorii studoval u lektora univerzity Karla Steckera. 1900–02 učil na reálce v Hradci Králové a působil jako sbormistr spolku Slavjana, 1902–08 působil na reálce v Olomouci, kde publikoval v deníku Pozor a stal se druhým sbormistrem Žerotína, s nímž nastudoval a řídil Lisztovo oratorium Kristus. 1908–14 byl profesorem českého gymnázia v Brně a pod značkou D. publikoval v tamním listu Snaha. Od 1908 se stal také dopisovatelem pražských hudebních časopisů Hudební revue a Smetana (od 1911 člen redakčního kruhu), dále přispíval do hudebních časopisů Věstník pěvecký a hudební, Listy Hudební matice. V řadě svých statí zastával myšlenku hudebního moravanství. V letech brněnského působení se pohyboval v okruhu spolku Beseda brněnská a Pěveckého sdružení moravských učitelů. Silně ho ovlivnil Zdeněk Nejedlý, s nímž se seznámil během pražských studií, patřil k stoupencům jeho výkladu hudebně-historického významu husitství. 1914–19 D. učil na české reálce v Plzni. Poté přesídlil do Prahy, vyučoval rok na malostranském gymnáziu a 1920–37 na smíchovské reálce. Tehdy přispíval do listů Stráž socialismu (1920–23), Československá republika (1920–23), České resp. Svobodné slovo (1924–45), byl zodpovědným redaktorem hudebního časopisu Smetana (1921–27), psal pro Tempo (1929–1936). Působil v řadě poradních sborů (především Národního divadla) a uměleckých porot.

D: výběr: Olomoucko za válek husitských, in: Vlastivědný sborník župy olomoucké 1924–25; Fibichova čítanka, 1930; Kniha o Praze, 1931 (kapitola Praha v české tvorbě hudební); Hudba v Praze, in: Hudební národ 1932–33; Bedřich Smetana, 1934 (2. vyd. 1946); Československá vlastivěda 8, 1935 (kapitola Hudba v XIII. a XIV. věku); Jan Branberger (ed.), Dějiny světové hudby, 1939 (několik kapitol); Česká píseň reformační a vývoj protestantského chorálu, in: Soupis repertoiru Národního divadla 1881–1935 (s A. M. Píšou), 1939; O Smetanových operách, in: České umění dramatické II. Zpěvohra, 1941, s. 49–97; Boleslav Vomáčka, 1941; W. A. Mozart, 1941; Mistr houslí Jan Kubelík, 1941; Z rodinných vzpomínek, in: Sborník k 60. narozeninám Metoda Doležila, 1945; Staročeské duchovní zpěvy 14. a 15. století, úpravy pro mužský sbor, 1917.

L: OSND 2/1, s. 198; MSN 2, s. 322; Pazdírek, s. 196; F. Pala, in: Hudební rozhledy 9, 1956, s. 912, 953; HS 1, s. 252; Slezsko 7, s. 21–22.

Vlasta Reittererová