DOLENSKÝ Antonín 11.6.1884-20.12.1956

Z Personal
Antonín DOLENSKÝ
Narození 11.6.1884
Místo narození Praha
Úmrtí 20.12.1956
Místo úmrtí Praha
Povolání

70- Knihovník nebo pracovník informatiky

67- Nakladatel nebo vydavatel

DOLENSKÝ, Antonín, * 11. 6. 1884 Praha, † 20. 12. 1956 Praha, knihovník, literární a výtvarný historik, editor

Narodil se v rodině ředitele měšťanské školy a popularizátora dějin Jana D. (1859–1933) a Barbory, roz. Jirouškové. Vystudoval gymnázium a při zaměstnání historii u Č. Zíbrta a estetiku u O. Hostinského na české univerzitě (1911 PhDr.). 1904 vstoupil jako skriptor a posléze volontér do služeb knihovny Národního muzea, kde byl od 1910 asistentem, od 1916 bibliotékářem, od 1927 vrchním bibliotékářem a vedoucím oddělení rukopisů a vzácných tisků. Působil jako kurátor řady muzejních výstav počínaje jubilejní výstavou J. Husa (1915). V listopadu a prosinci 1939 ho věznilo gestapo, 1941 byl penzionován. Velkou část díla věnoval knihovědě. K pražskému sjezdu knihovníků vydal monografii Knižní kultura doby staré i nové, dále publikoval díla: Doba českých prvotisků, Soupis pražských knihoven, Bodoniana z knihovny Kinských v Praze a z knihovny Stadionů v Koutech, Kuenburská knihovna a Soupis knižních značek. Publikaci Pět set let knihtisku v obrazech vydal 1940. Jako literární historik se uvedl Slovníkem pseudonymů v české literatuře, v pozdějších vydáních doplněným o pseudonymy slovenských autorů pod názvem Slovník pseudonymů a kryptonymů v československé literatuře. Edičně připravil Husitskou kroniku Vavřince z Březové, Kroniku trojánskou, Novou legendu zlatou, básnické dílo F. L. Čelakovského, epigramy K. Havlíčka Borovského a Palackého Dějiny národu českého (k 10. jubileu republiky 1928). Byl prvním, ještě nekritickým editorem Spisů J. Haška, s nímž se po první světové válce osobně seznámil a do konce svého života jezdíval na prázdninové pobyty do Lipnice. V oboru výtvarného umění vynikl zvláště jako historik české grafiky. Na gymnáziu uzavřel celoživotní přátelství s J. Konůpkem, který ho 1912 přivedl do redakčního kruhu revue E. Pacovského Veraikon. Tam se D. spřátelil s členy skupiny Sursum. Udržoval kontakty s moderními grafiky v Uppsale, Vídni, Budapešti, Lipsku, Švýcarsku, Varšavě a Paříži, 1914 a 1917 vedl redakci Veraikonu sám, jeho zásluhou se konala významná výstava evropské grafiky 1913 v pražském Obecním domě. Založil a vedl Knihovnu Veraikonu, po 1918 spolupracoval se skupinou Tvrdošíjných. Počátkem 1914 vydal dvě čísla středoevropské grafické revue Graphische Edition. Zabýval se rudolfínskou, barokní a klasicistní grafikou, zpracovával počátky grafiky ve středověkých kronikách. Knižně publikoval práce Moderní česká grafika, Vincenc Morstadt a jeho pohledy staropražské, Český rytec Václav Hollar, Výbor obrazů Karla Škréty, Exlibris Otakara Fialy, Z neznámých dopisů malíře J. Čermáka. V dalších oborech na sebe upozornil jako redaktor Nového velkého ilustrovaného slovníku naučného (1929–32), Obrazů k české historii, dvou ročníků Kulturního adresáře ČSR (1934, 1936) a ediční řady České kroniky, zastavené nacisty. V mládí uveřejnil teoretické příspěvky Estetické podmínky zahradního města, Muzea jako ústavy esteticko-výchovné a Příručka pro sběratele. Sňatkem se Zdenou Baborovskou se stal spolumajitelem Lebenhartovy tiskárny Gutenberg. Byl docentem Státní knihovnické školy; po smrti J. Volfa (1937) se uvažovalo, že povede školu i muzejní knihovnu, ale jeho národně demokratická politická příslušnost to znemožnila. Ke konci života byl funkcionářem Spolku českých bibliofilů.

L: OSND 2/1, s. 197; A. Dyk, Zemřel A. D., in: Zprávy Spolku českých bibliofilů, 1957, č. 1, s. 1–3; J. Tichý, Za dr. A. D., in: ČNM 126, 1957, s. 79; J. Vrchotka, Dějiny Knihovny Národního muzea, 1968, passim; Tomeš 1, s. 245.

P: LA PNP Praha (26 kartonů); ANM Praha (část osobní pozůstalosti).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Martin Kučera