DOSKOČIL Jiří 3.10.1922-20.4.1995

Z Personal
Jiří DOSKOČIL
Narození 3.10.1922
Místo narození Jičín
Úmrtí 20.4.1995
Místo úmrtí Praha
Povolání 3- Chemik nebo alchymista
Citace Biografický slovník českých zemí 13, Praha 2010, s. 321-322
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=68991

DOSKOČIL, Jiří, * 3. 10. 1922 Jičín, † 20. 4. 1995 Praha, chemik, biolog, biochemik

Vystudoval reálné gymnázium v rodišti. Vzhledem k uzavření vysokých škol absolvoval 1940–41 jednoroční kurs při obchodní akademii v Praze a nastoupil jako korespondent v bance Slavia. Již na gymnáziu ho ovlivnil V. Úlehla (zejména jeho kniha Zamyšlení nad životem), seznámil se též se S. Prátem, který ho uvedl do biologie. Po osvobození D. studoval na Přírodovědecké fakultě UK chemii u J. Heyrovského a R. Brdičky, zároveň nastoupil jako pomocná vědecká síla v Ústavu fyziologie rostlin UK. Studium ukončil rigorózními zkouškami z fyzikální a teoretické chemie a z biologie. Pracoval nejprve jako výzkumný chemik ve Spolku pro chemickou a hutní výrobu v Ústí nad Labem, 1951 pak nastoupil do závodu Penicilin, n. p. (pozdější Výzkumný ústav antibiotik a biotransformací) v Roztokách u Prahy, kde se zaváděla výroba základních antibiotik v Československu, a několik let se zabýval studiem metabolismu produkčních kultur a produkcí sekundárních metabolitů.

Od 1959 pracoval v ČSAV, nejprve v Ústavu organické chemie a biochemie, kam byl přijat na základě publikací z oboru metabolismu kmenů Aktinomycet, od 1977 v Ústavu molekulární genetiky. Jeho nejvýznamnější studie v šedesátých letech se týkaly methylací bazí DNA. Objevil přítomnost 5-methylcytosinu u několika druhů Bacillus a některých kmenů E. coli. Vyvrátil tehdy panující mínění, že 5-methylcytosin se vyskytuje pouze v DNA vyšších eukaryont. Studie sekvenční specifity methylace cytosinu v DNA bakterií předběhly svou dobu. Staly se předmětem zájmu až objevem bakteriální modifikace a restrikce v 70. letech. Největší ohlas vzbudila D. práce o sekvenční specifitě methylace cytosinů u savců, jež nastává v sekvenci CpG. Tato práce dosáhla mnoha set citací, vesměs ale teprve 15–20 let po vydání (tedy v době, kdy byl poznán význam methylace DNA v regulaci genové exprese). 1965–66 působil D. na oddělení biofyziky univerzity v Chicagu. Odtud si přinesl zkušenosti s výzkumem bakteriálních virů, kterému se pak věnoval po zbytek své experimentální činnosti. Jedním z řady výsledků byla příprava dvouvláknové RNA, odvozené od bakteriofága f2, která je výborným induktorem interferonu. D. zainteresoval řadu spolupracovníků a přispěl v 70. letech k rozvoji výzkumu interferonu v Československu. Během studia bakteriofágů napadajících Bacillus licheniformis objevil nového bakteriofága (pojmenoval jej theta) a se spolupracovníky zmapoval fyzicky i funkčně jeho genom. V začátcích genového inženýrství byly v D. laboratoři poprvé v Československu připraveny všechny potřebné enzymy (restrikční endonukleázy, DNA ligáza a další), provedeny první pokusy rekombinace DNA in vitro a uspořádán kurs klonování DNA.

Po letech intenzivní experimentální práce se D. vrátil k teoretické biologii a s uplatněním svých zkušeností z experimentální práce a celoživotního pozorování přírody budoval teorie evoluce genů. Evoluční biologii přednášel v posledních letech života na Přírodovědecké fakultě UK. D. hovořil šesti jazyky, ovládal dokonale latinu, překládal ze staroitalštiny. K jeho zálibám patřila hudba (hrál na housle, byl velkým znalcem hudební literatury, harmonie i hudební teorie), okrajově se zabýval též entomologií (brouci, ploštice).

D: výběr: Distribution of 5-methylcytosine in pyrimidine sequences of desoxyribonucleic acids, on: Biochemica et Biophysica acta, vol. 55 (6), 1962, s. 953–959 (s F. Šormem); Inhibition of Protein Synthesis by 5-Atacytidine in Escherichia coli, in: tamtéž, vol. 145, 1967, s. 771n. (s F. Šormem a V. Pačesem); Double-stranded F2 phage RNA as Interferon Inducer, in: Acta Virologica 15, 1971, s. 523 (s J. Větrákem a N. Fuchsbergerem); Evoluční biologie, 1994.

L: ČBS, s. 115; Tomeš 1, s. 249; Koleška, s. 54–55.

Jitka Forstová