DOSKOČIL Karel 16.7.1908-4.2.1962

Z Personal
Karel DOSKOČIL
Narození 16.7.1908
Místo narození Olešnice na Moravě
Úmrtí 4.2.1962
Místo úmrtí Praha
Povolání 63- Spisovatel
53- Historik
65- Literární historik, kritik nebo teoretik
Citace Biografický slovník českých zemí 13, Praha 2010, s. 322-323
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45727

DOSKOČIL, Karel, * 16. 7. 1908 Olešnice na Moravě, † 4. 2. 1962 Praha, historik, archivář, básník

Narodil se v rodině krejčího Františka D. Maturoval 1927 na reálném gymnáziu ve Znojmě. Poté se zapsal na Filozofickou fakultu UK v Praze. Ač byla již v té době jeho hlavním zájmem historie, vzdělával se i v dalších humanitních oborech. Studium zakončil 1934 rigorózní zkouškou z českých dějin a dějin umění a obhajobou doktorské disertační práce Výklad Kristiána a Kosmy u Josefa Pekaře, za jehož nadějného žáka byl považován. Vedle toho složil 1932 státní zkoušky způsobilosti pro výuku filozofie, českých dějin a zeměpisu na středních školách, 1935 vyšší zkoušky knihovnické a 1934–37 absolvoval Státní archivní školu (závěrečná práce Codex epistolaris Jindřicha z Isernie). 1940 se oženil s Marií, dcerou Františka Kořínka, Pekařova přítele.

D. profesní kariéra začala v pražském Archivu pro dějiny průmyslu, obchodu a technické práce, kde působil 1932–33 a 1935, nejvíce však byla spojena s Archivem Země české. Tam pracoval od 1934 s několika přestávkami (krátké působení na gymnáziu v Hlučíně v září 1938 a totální nasazení v továrně Prokop v Praze od 1944) po celé čtvrtstoletí a dosáhl hodnosti zemského archivního rady. Navazoval na ediční činnost dalšího svého učitele Gustava Friedricha, po němž měl převzít přípravu 4. svazku edice Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae. Středověká témata do 1948 představovala nejzávažnější část jeho díla (Šest kázání z homiliáře opatovického, 1939; Protonotář Jindřich Vlach a notář Jindřich Vlach z Isernie, 1939; Korunovační řád českých králů; Manželství svatého knížete Václava a úcta svatojimramská, 1940; K pramenům „Ackermanna“, 1943; Mistr Dybin, rétor doby Karlovy, 1948). Zahrnovala dále regionální a novější církevní dějiny (Zrušení řádu jesuitského v diecési královéhradecké, 1931; edice M. Tanner: Život P. Antonína Possevina a jeho komentář o věcech moskevských, 1941; spoluautorství monografií o obcích Miškovice a Hovorčovice, 1936). Za války se D. musel věnovat především praktické úřední agendě související s rodopisným bádáním, avšak i z ní vytěžil materiál pro závažné práce z genealogie a její teorie (Vývoj farních matrik v českých zemích ve světle právních předpisů, 1940; Náčrt dějin českých jmen křestních, spoluautor, 1941; Původ Jaroslava Vrchlického, 1943).

V období druhé republiky a protektorátu se angažoval v národně obranných snahách. Vydal populární antologie Listy a listiny z dějin československých 869–1938 (1938) a související cyklus přednášek. V květnu 1945 se účastnil Pražského povstání jako člen bojové skupiny S III (Svornost) v Praze-Dejvicích. S touto aktivní angažovaností souvisel také jeho podíl na publikacích Srdce Prahy v plamenech (1946) a Ležáky (1947).

Okrajově se věnoval krásné literatuře. Přispíval do periodik Akord, Kvart, Listy pro umění a kritiku, Lumír, Řád. Vydal dvě sbírky kontemplativní poezie Větve stromů (1941) a válečnými událostmi ovlivněné Milosrdenství (1947). Po 1948, kdy se musel pro svou katolickou orientaci odmlčet, se plně věnoval archivní a editorské práci, zejména koncepci vydání a přípravě úvodních svazků edice berní ruly (K edici berní ruly, 1950; Popis Čech z roku 1654 I–II, 1953–54); svazek věnovaný Rakovnickému kraji nedokončil.

Po včlenění Archivu Země české do Státního ústředního archivu v Praze 1954 byl pověřen náročnými pořádacími pracemi, zejména fondu Archiv pražského arcibiskupství. Připravoval v této souvislosti rozsáhlejší práci o církevní organizaci v Čechách, uveřejnil ale pouze ojedinělou studii z historické chronologie (Vývoj cisiojanu u nás, 1959). Dobová atmosféra, kdy se při pořádání archiválií kladl neúměrný důraz na kvantitu oproti kvalitě, vedla k tomu, že D. byl na podzim 1959 nejprve degradován z funkce staršího archivního pracovníka a o několik měsíců později propuštěn. Poté byl zaměstnán jako dělník v národním podniku Tiba.

L: F. Beneš, K nedožitým šedesátinám PhDr. K. D., in: Archivní časopis 18, 1968, s. 235–237; LČL 1, s. 585n.; Předběžná zpráva o pozůstalostech K. D. a Františka Štědrého, in: Literární archiv 27, 1994, s. 282n.; M. Sládek, Na okraj osobního fondu K. D., in: tamtéž 32–33, 2000–2001, s. 475n.; L. Matušíková, Uzavření kruhu. (Po stopách K. D. v české historii a literatuře), in: Z dějin Státního ústředního archivu v Praze a jeho předchůdců. Konference ke 40. výročí SÚA konaná dne 6. 10. 1994 v Praze, 1995, s. 50–54; V. Babička, Státní ústřední archiv v 50. letech, in: tamtéž, s. 48; Kutnar, s. 846; J. Hoffmannová – J. Pražáková, Biografický slovník archivářů českých zemí, 2000, s. 145n.

P: LA PNP Praha (osobní pozůstalost).

Marek Ďurčanský