DOSTÁL‑LUTINOV Karel 22.9.1871-29.11.1923

Z Personal
Karel DOSTÁL‑LUTINOV
Narození 22.9.1871
Místo narození Prostějov
Úmrtí 29.11.1923
Místo úmrtí Prostějov
Povolání

49- Náboženský nebo církevní činitel 63- Spisovatel

68- Redaktor nebo žurnalista

DOSTÁL‑LUTINOV, Karel, * 22. 9. 1871 Prostějov, † 29. 11. 1923 Prostějov, římskokatolický kněz, básník, publicista, politik

Pocházel z chudé rodiny obuvníka z Lutína (odtud pseudonym). Absolvoval německou chlapeckou obecnou školu v Prostějově, poté německé arcibiskupské gymnázium v Kroměříži (1882–88). Tam maturoval 1890 na německém státním gymnáziu. Už tehdy projevoval hlubší zájem o významné postavy českého písemnictví (S. Čech, K. J. Erben, F. L. Čelakovský, J. Vrchlický, F. Sušil) a pokoušel se o vlastní literární tvorbu (verše, próza, drama, překlady z němčiny). 1890–94 studoval na olomoucké teologické fakultě. Souběžně se věnoval literární činnosti, začal publikovat v periodikách Museum, Vlast, Náš domov, Obzor a Hlídka literární a učil se cizím jazykům. Ve spolku bohoslovců Literární jednota se sešel s obdobně zaměřenými alumny Františkem Skalíkem, Jarolímem Pavlíkem, Rudolfem Stupavským, ale i Janem Šrámkem a Aloisem Langem. Jako kaplan začínal ve Wiesenbergu (dnes Loučná nad Desnou), následoval Nový Jičín (1896–1904) a odtud 1904 přešel jako farář do rodiště, v němž setrval až do smrti.

Zásadní zlom do D. života přineslo 1892 setkání s příslušníkem benediktinského řádu S. L. Bouškou, nadaným malířem, literátem a zejména překladatelem ovlivněným J. Vrchlickým. 1895 společně založili literární skupinu mladých kněží Katolická moderna a její uměleckou tribunu, časopis Nový život, s cílem pozvednout českou katolickou literaturu na evropskou úroveň. Vydali almanach Pod jedním praporem jako první titul ediční řady Básnické obzory katolické, v níž pak vyšla řada pozoruhodných uměleckých prací spjatých se jmény O. Březina, Xaver Dvořák, František Bernard Vaněk, Vilém Bitnar, J. Š. Baar, J. Deml, Léon Bloy, Jacint Verdaguer, Hector Berlioz, Gabriel Ronaj. Na jejich výtvarném zpracování se podíleli např. František Bílek, Antonín Runie, Jano Köhler, Karel Wellner, Adolf Kašpar, Mikoláš Aleš, Arnošt Hrabal, Felix Jenewein aj. Nový život vycházející do 1907 představoval z hlediska výtvarné podoby jeden z nejlepších českých časopisů. Na jeho tradice se později pokusila navázat D. Archa (1912), jež se stala orgánem Družiny literární a umělecké. S obdobnými ambicemi vystoupil i jeden z prvních časopisů určený pro katolické ženy Eva. Vlastní D. literární dílo zahrnující na třicet vydaných (a další desítku nevydaných) prací, básnických sbírek, pohádek, překladů, fejetonů, náboženských textů a písní, postrádá vyšší uměleckou úroveň a v podstatě právem upadlo v zapomenutí. Kromě pseudonymu Lutinov publikoval i pod dalšími uměleckými jmény: Fr. Kalina, Karel Skřivan, Karel Valenta, Leonard Volný, Vladimír Valentin ad.

D. získal význam jako vůdčí osobnost církevně reformního hnutí římskokatolických kněží, které vystoupilo na přelomu 19. a 20. století s myšlenkou obrody katolicismu. Postupně založil několik časopisů (Rozvoj, Rozkvět, Mane, Bílý prapor, Nezmar), dal impuls ke svolání sjezdů Nového života a dalším umělecko-vzdělávacím akcím s cílem připravit reformní program. Katoličtí modernisté narazili na nepochopení ze strany vysoké církevní hierarchie i veřejnosti, proto po 1899 D. život poznamenala řada veřejných skandálů, jako např. proslulá Kohnova aféra (1903–04) končící rezignací olomouckého arcibiskupa nebo Judova aféra (1906), v níž D. hájil proti tzv. pokrokové veřejnosti katolickou školu. Známé se staly i jeho novinářské střety s pokrokáři a realisty, zejména s Tomášem G. Masarykem a Josefem Svatoplukem Macharem. Jako bojovný kněz, žurnalista a apologeta církve i vůdčí osobnost místního politického katolicismu několikrát zvířil také hladinu politického života v Prostějově.

Po válce D. patřil k zakladatelským osobnostem Československé strany lidové, prosazoval se v jejím vedení na zemské úrovni a stranu zastupoval ve vedení města. Založil a z pozadí řídil týdeníky Ječmínek a Hanácké listy. Přestože byl před první světovou válkou katolickým modernistou, po vzniku Československé republiky se sice zapojil do reformního hnutí katolického duchovenstva, ovšem církevní schizma a vznik Církve československé odmítl.

D: Sedmikrásy, 1895; Království Boží na zemi, 1899; Rok a jeho děti, 1901; Potulný zpěvák, 1902; Honza hrdina, 1903; Písně o žních, 1912; Ryme a špryme, 1912; Orlí fanfáry, 1913; Osudy, 1913; Šlehy a něhy, 1914; Písně tvorů, 1917; Děti Královně máje, 1918; Květiny, 1930; Ve mlýně světa, 1934; Tajemná Sfinx, 1942; překlady: Kvítka sv. Františka (s Alma Gelata), 1902; H. Berlioz, Dětství Ježíšovo, 1906; Lutinov contra Juda, 1906; Duch Německa, 1917; Hovory Dne, 1923; soupisy in: Poselství, 1938, s. 239–241; LČL 1, s. 590; Zajatci hvězd a snů, 2000, s. 431–434; vybrané spisy a výbory: Výbor z básní a myšlenek (ed. A. Gajdoš), 1941; Vybrané spisy K. D. L., 1–4 (ed. L. Zamykal), 1928–1942; korespondence: L. Zamykal, Dopisy B. M. Kuldy K. D. L., in: Archa 17, 1929, s. 63–74, 136–145; Přátelství básníků. Vzájemná korespondence K. D. L. s Juliem Zeyerem a Otokarem Březinou, 1997; Jsem disgustován… Vzájemná korespondence Sigismunda Ludvíka Boušky a K. D. L., 2002; Korespondence Katolické moderny. Dopisy Františka Bílka a K. D. L. z let 1896–1923, 2007.

L: OSND 2/1, s. 226n.; Kunc 1, s. 114n.; LČL 1, s. 590; ÖBL 1, s. 196; BL 1, s. 275; Ficek 4, s. 23n.; Slezsko 3, s. 34n.; J. Hanuš, Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století, 2005, s. 31; M. Pehr a kol., Cestami křesťanské politiky, 2007, s. 63–64; J. S. Machar, Katolická moderna, 1–7, in: Naše doba 9, 1902, č. 4–11; V. Bitnar, Technika básnických překladů K. D. L., in: Archiv literární 1, 1918, č. 3–4, s. 46–60; týž, K. D. L., in: Archa 11, 1923, s. 487–497; L. Zamykal, Osobnost a dílo K. D. L., in: Vlast 44, 1928, s. 296–303; O. Svozil, Básnická tvorba K. D. L. z jeho let středoškolských, in: Archa 17, 1929, č. 4, s. 319–344; týž: Literární činnost K. D. L. z let bohosloveckých, in: tamtéž 21, 1933, č. 3–4, s. 106–121; P. Marek, K Judově aféře z r. 1906, in: ČMM 113, 1994, s. 293–311; S. Bartůšek, Katolická moderna, 1996, s. 7–12; M. C. Putna, Česká katolická literatura 1848–1918, 1998, s. 297–303; P. Marek – L. Soldán, K. D. L. bez mýtů předsudků a iluzí, 1998; T. Pavlíček, K. D. L., in: Zajatci hvězd a snů, 2000, s. 139–234; Česká Katolická moderna, 2000, passim; L. Soldán, K. D. L. a Nový život, dva sloupy Katolické moderny, 2000.

P: LA PNP Praha (část pozůstalosti, korespondence); ZA Opava, pobočka Olomouc (část pozůstalosti, rukopisy literárních prací, korespondence); pamětní deska na prostějovské faře (Filipcovo nám. čp. 20/4).

Pavel Marek