DOSTÁL Alois 2.7.1858-13.6.1934

Z Personal
Alois DOSTÁL
Narození 2.7.1858
Místo narození Kvasiny u Rychnova nad Kněžnou
Úmrtí 13.6.1934
Místo úmrtí Český Brod
Povolání

49- Náboženský nebo církevní činitel 50- Náboženský publicista

63- Spisovatel

DOSTÁL, Alois, * 2. 7. 1858 Kvasiny u Rychnova nad Kněžnou, † 13. 6. 1934 Český Brod, římskokatolický kněz, prozaik, dramatik, redaktor

Narodil se v rodině zedníka a podhorského chalupníka. 1879 maturoval na reálném gymnáziu v Rychnově nad Kněžnou, bohosloví studoval v pražském semináři, vysvěcen na kněze byl 1883. Od téhož roku působil jako kaplan v Horním Stupně na Plzeňsku, od 1890 na Velízi na Křivoklátsku, kde se 1892 stal farářem. 1894 obdržel faru v Křečovicích u Neveklova, od 1906 do konce života byl farářem (později děkanem a konzistorním radou) v Úvalech u Prahy. Zemřel v nemocnici v Českém Brodě, pohřben byl na úvalském hřbitově.

Obětavě se věnoval národovecké činnosti, pořádal osvětové přednášky, organizoval čtenářské besedy, ochotnické spolky a turistické hnutí. Hojně přispíval do konzervativních a staročeských periodik, a to jak prózami, tak teologickými příspěvky, fejetony a referáty. Politicky se orientoval na katolicko-národní stranu, reprezentoval pravici, odmítající katolický modernismus a odsuzující náboženskou reformaci. V tomto duchu redigoval 1914–25 časopis Vlast a vydával kalendáře: Velký národní kalendář pro čas a věčnost, Mariánský kalendář pro lid katolický a Svatá rodina. Spolupracoval na Národopisné výstavě českoslovanské 1895.

Do literatury vstoupil za studií, kdy debutoval v časopise Blahověst epigonskými verši, od 1880 se věnoval výhradně próze a hrám pro ochotníky. Jeho rozsáhlé dílo, obsahující kolem dvou set knižních a množství časopiseckých titulů, lze rozdělit do tří částí: jedna zahrnuje prózy z venkovského a maloměstského prostředí, druhá prózy mravoličné a třetí historické. Většího zdaru než jako romanopisec a příležitostný dramatik dosahoval D. jako rutinovaný povídkář. V oboru realistické venkovské a maloměstské prózy nepřekročil nižší průměr, nešlo mu ani o umělecký tvar, ani o národní ideu, nýbrž o etnografický obrázek s jednoduchou dějovou osnovou, přístupnou lidovým vrstvám. Zato v mravoličné povídce, navazující na odkaz jeho přítele, solnického faráře J. Ehrenbergra, neměl srovnatelného konkurenta: uměl vychovávat slovem, prostřednictvím příkladů pozitivně působil i na mládež. Jako autor historické prózy byl oblíben jen u konfesionálně blízkých čtenářů, neboť zůstal poplatný katolickému výkladu národní minulosti. Jeho dějepisné povídky určené mládeži neodpovídaly již svou didaktičností a sentimentálností programu české literatury pro děti. Specifickým rysem celé D. tvorby byl sociologizující zájem o život drobných řemeslníků, domkářů i dělníků, jímž reagoval na soudobé požadavky, kladené literárně činným duchovním. Křesťanskou sociologií se zabýval i jako publicista. Patřil k čelným a hojně čteným prozaikům lidového zaměření přelomu 19. a 20. století.

L: OSN 7, s. 870; OSND 2/1, s. 226; LČL 1, s. 587–589 (kde neúplná bibliografie).

P: LA PNP Praha (kde pozůstalost).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí


Martin Kučera