DOSTÁL Rudolf 28.3.1885-27.8.1973

Z Personal
Rudolf DOSTÁL
Narození 28.3.1885
Místo narození Proruby u Rychnova nad Kněžnou
Úmrtí 27.8.1973
Místo úmrtí Brno
Povolání

6- Botanik

17- Veterinář

DOSTÁL, Rudolf, * 28. 3. 1885 Proruby u Rychnova nad Kněžnou, † 27. 8. 1973 Brno, botanik, fyziolog, morfolog, pedagog, odborný spisovatel

Byl nejmladším ze sedmi dětí. Studoval na gymnáziích v Hradci Králové (1895–97), Praze v Žitné ulici (1897–1900) a Rychnově nad Kněžnou (1900–03), kde 1903 maturoval. Na pražské filozofické fakultě si zapsal přírodopis, matematiku a fyziku. Zprvu pracoval v tamějším Geologickém ústavu. Přešel do Ústavu pro anatomii a fyziologii rostlin a stal se žákem Bohumila Němce. Pod jeho vedením se věnoval experimentální morfologii rostlin a publikoval první studie o růstových korelacích, zejména na hrachu, které se staly tématem i jeho disertační práce (Korelační vztahy u klíčních rostlin Papilionacei, PhDr. 1908). Složil státní zkoušky z přírodopisu, matematiky a fyziky a získal učitelskou aprobaci pro střední školy. 1910–19 působil na reálkách a na reálných gymnáziích v Praze (Karlín, Nové Město) a v Třeboni jako suplující učitel a do 1921 jako profesor. Na filozofické fakultě se 1919 habilitoval v oboru fyziologie rostlin se zvláštním zřetelem k fyziologii růstu (spis O formativní činnosti reservních orgánů rostlinných, 1918). Byl 1920 potvrzen jako soukromý docent a veniam docendi si přenesl z Prahy na Přírodovědeckou fakultu MU. Na nově zřízené VŠZ v Brně byl 1919 jmenován honorovaným docentem anatomie a fyziologie rostlin a od 1922 suploval zemědělskou a speciální botaniku a morfologii rostlin. Budoval Botanický ústav a botanickou zahradu na Vysoké škole zvěrolékařské v Brně, kde přednášel všeobecnou a speciální botaniku se zvláštním zřetelem k pícním, medicinálním a jedovatým rostlinám. 1921 byl jmenován mimořádným a 1927 řádným profesorem botaniky, 1929–31 zastával rektorský úřad, který zahájil přednáškou Otázka o vnitřním vyměšování u rostlin (před izolací prvních rostlinných hormonů mluvil o existenci speciálních látek, které ovlivňují jednotlivé orgány rostlin).

D. 1933 přešel na VŠZ, kde přednášel všeobecnou botaniku a bakteriologii, vedl Botanický ústav a botanickou zahradu a kde byl 1934 jmenován řádným profesorem všeobecné a systematické botaniky. Za druhé světové války pokračoval ve vědecké práci na stejném pracovišti, jež bylo v dubnu 1940 vyhrazeno pro hospodářské potřeby Říše. 1945 obnovil ústav a kromě všeobecné botaniky pro zemědělce a lesníky přednášel speciální zemědělskou botaniku a bakteriologii. Od 1951 byl vedoucím katedry biologie, později z ní vyčleněné katedry botaniky a mikrobiologie na Agronomické fakultě VŠZ. 1952 externě přednášel botaniku i na Vysoké škole veterinární v Brně, tehdy včleněné do Veterinární fakulty VŠZ. Na fakultách agronomické i zootechnické přednášel zemědělskou botaniku, na lesnické lesnickou biologii. 1956 byl uvolněn z funkce vedoucího katedry a 1957 ukončil trvalý pracovní poměr. 1957/58 ho pověřila přednáškami Komenského univerzita v Bratislavě. Od 1958 vědecky pracoval na VŠZ v Brně.

D. po růstových korelacích objevil mj. závislost tvorby přídatných kořenů na rašení pupenů a příčiny sterility modelové rostliny orseje v inhibičním vlivu listů na tvorbu plodů, rozpoznal regulační úlohu kořenů. Kromě hrachu pracoval s krtičníkem a čárovníkem. Proslavil českou vědu objevem rozmnožovacích orgánů mořské řasy Caulerpa prolifera, po kterých generace botaniků marně pátraly. Od 30. let 20. století obohatil vlastní experimentální bádání o využívání rostlinných hormonů ke zjišťování korelačních vztahů mezi jednotlivými orgány rostlin a objasnění jejich růstových jevů. Za německé okupace zkoumal růstové a morfogenetické účinky hormonů, vitaminů a jiných vzrůstových látek (svítiplyn) a jejich kombinaci na stimulaci výnosů kulturních rostlin či používání syntetických preparátů auxinové skupiny. Po 1945 se zaměřil na morfogenetické a fotoperiodické pokusy s květinami a objevil neznámou světelnou citlivost, nadále však věnoval pozornost i otázce květních hormonů. Objasnil několik otázek v oblastech hormonální podstaty opadu listů a morfogeneze pupenů. Studoval růstové korelace na klíčních rostlinách hrachu a lnu či dichaziální větvení šeříku a sympodiální větvení lípy pod vlivem giberelinu-fytohormonu na bázi kyseliny giberelové. 1921 se na studijní cestě seznámil s botanickými ústavy a zahradami v Německu a v Nizozemsku, 1925–31 absolvoval studijní pobyty v biologické stanici Villefranche-sur-Mer u Nice, kde studoval nebuněčné řasy. 1930 poznával botanické ústavy a výzkumné stanice ve Velké Británii a přednášel o korelativní morfogenezi na V. mezinárodním botanickém kongresu v Cambridge.

Výsledky originálních experimentálně fyziologických a morfogenetických pokusů na rostlinách uložil do monografií a do více než sta příspěvků v domácích i zahraničních odborných periodikách. Zveřejnil mj. souhrnné dílo O celistvosti rostlin (1959), které péčí prof. Thimanna vydala Harvardova univerzita v USA (On Integration in Plants, 1967). Napsal příručky botaniky pro zvěrolékaře (Vegetabilní potraviny, 1929), agronomy (Fyziologie rostlin, 1957–62) i botaniky (Zemědělská botanika II. Fyziologie rostlin, 1962, s D. Dykyjovou) a populárněvědecké práce.

ČSAV udělila D. hodnost doktora věd (1955) a byl jejím členem korespondentem. Přijal členství např. v KČSN, ČAZ a ČSAZV, Československé botanické společnosti, Československé biologické společnosti, Moravské přírodovědecké společnosti v Brně, Německé botanické společnosti v Berlíně a ve vědeckých radách několika výzkumných ústavů, domácích i zahraničních společností. Byl vyznamenán Řádem práce (1955) a Řádem republiky (1970). Oženil se 1911 s Marií, roz. Váňovou, s níž vychoval dvě dcery. Byl pohřben na brněnském Ústředním hřbitově.

D: OSND 2/1, s. 226 (kde neúplný soupis díla); J. Šebánek, Harmonie v rostlinách. O botanické škole R. D., 2004, s. 164–170 (se soupisem díla a literatury); výběr: O korrelačním vztahu mezi systemem lodyžním a kořenovým, 1912; Über die wachstumsregulierende Wirkung des Laubblattes, 1926; Experimentální morfologie rostlin, 1930; Rostlinné hormony a jejich praktické využití v zemědělství, 1940; Odlučování listů jako jev korelační, 1951.

L: výběr: jb, PhDr. R. D. šedesátníkem, in: Posel z Podhoří 59, 1945, č. 14, s. 2; J. Šebánek – J. Šikula, 70 let akademika R. D., in: Sborník Vysoké školy zemědělské a lesnické fakulty v Brně, řada A, 1955, č. 1, s. 1–6; S. Prát, Akademik R. D. sedmdesátníkem, in: Preslia 27, 1955, s. 315–319; J. Šebánek, Některé pokusně morfologické rostlinné modely profesora R. D. Vybráno z díla prof. R. D. k jeho nedožitým devadesátinám, 1975; týž, Brněnská botanická škola experimentální biologie, in: Bulletin experimentální biologie rostlin 11, 1997, s. 6–17.

P: SOkA Rychnov nad Kněžnou, fond Gymnázium Rychnov, inv. č. 261, kart. 37 (maturitní protokoly); Archiv MZLU Brno, fond C Archiv Veterinární a farmaceutické univerzity (osobní spis R. D.); Archiv Veterinární a farmaceutické univerzity Brno, fond P 16 Prof. PhDr. et MVDr. h. c. R. D., DrSc., 1919–1971 (s inventárním soupisem).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí


Alena Mikovcová, Gustav Novotný