DOSTALOVÁ Leopolda 23.1.1879-17.6.1972

Z Personal
Leopolda DOSTALOVÁ
Narození 23.1.1879
Místo narození Praha
Úmrtí 17.6.1972
Místo úmrtí Praha
Povolání 83- Divadelní interpret nebo herec
Citace Biografický slovník českých zemí 13, Praha 2010, s. 337

DOSTALOVÁ, Leopolda, * 23. 1. 1879 Praha, † 17. 6. 1972 Praha, herečka

Narodila se v kultivované rodině cukrovarnického továrníka Leopolda D. (1835–1907) a herečky Marie, roz. Kallmünzerové (1847–1917). První sňatek uzavřela D. s pěvcem Národního divadla Václavem Klimentem (1863–1918), po ovdovění se 1919 provdala za sochaře Karla Dvořáka (1893–1950).

Herecké pokusy si odbyla na ochotnické scéně v Poděbradech. 1899 profesionálně debutovala v Aréně na Smíchově. V Národním divadle vystoupila na zkoušku 1901 v titulní roli Maryši bratří Mrštíků. Úspěch ztvárněné postavy jí zajistil trvalé angažmá. 1920, kdy jí vedení Národního divadla nepovolilo mimořádné vystoupení v Divadle na Vinohradech, byla nucena z jeho scény odejít. Do Národního divadla se vrátila 1924 a působila tam až do 1942, kdy byla penzionována. Po válce se stala od 1945 opět členkou Národního divadla (do 1959), pohostinsky na scéně hrála do 1969. Od 1966 spolupracovala s Otomarem Krejčou v Divadle za branou. Pohostinsky tam vystupovala do až 1972.

Mimořádný herecký talent D. se projevil již na začátku její herecké dráhy. Školením u Hany Kvapilové, jejíž nástupkyní v Národním divadle se stala, získala jak základy psychologického herectví, tak silné vědomí umělecké odpovědnosti. Vynikla v titulní postavě Ibsenovy Nory (1901), jako Julie v Shakespearově tragédii Romeo a Julie (1903), Porcie v Kupci benátském i v dalších shakespearovských hrách, kde postavy ztvárňovala většinou po boku Eduarda Vojana. Od něžných dívčích rolí se však začala brzy přehrávat k velkým tragickým rolím, v nichž mohla nejlépe uplatňovat své herecké předpoklady. K jejím vrcholným kreacím patřila Lady Macbeth v Shakespearově tragédii Macbeth (1916). Ve vinohradském divadle vynikla jako Emilie Marty v Čapkově Věci Makropulos (1922) a Antigona ve stejnojmenném dramatu Sofoklově (1925). Výrazným expresivním hlasovým projevem, strohou gestikou bez popisné drobnokresby a přemýšlivým přístupem k rolím směřovala k zvýraznění základních kontur ostře stylizovaných postav s velkým vnitřním napětím. Tímto hereckým stylem našla od poloviny 20. let souznění s poetikou expresionismu. Uplatnila se zejména v režiích K. H. Hilara, v jehož dramaturgii vytvořila 1926 mj. Gertrudu v Shakespearově Hamletovi či Annu Christophersonovou v O’Neillově tragédii Anna Christie, 1931 Alžbětu Anglickou v stejnojmenné hře F. Brucknera a 1934 Kristinu v O’Neillově hře Smutek sluší Elektře, které patřily k dalším vrcholům její tvorby. S vynikajícími hereckými výkony D. byly spojeny i velké postavy české dramatiky. Vedle Maryši ztvárnila s velkým úspěchem 1903 Královnu Kunhutu v Hilbertově Falkenštejnovi, 1905 Hippodamii ve Vrchlického Námluvách Pelopových, Ludmilu v Tylově hře Drahomíra a její synové, 1933 Lízalku v Maryši bratří Mrštíků. K. Čapek pro ni vytvořil titulní postavu ve své hře Matka (1937). V Divadle za branou navzdory pokročilému věku oslnila diváky 1966 svým hereckým uměním jako Chůva Anfisa v Čechovových Třech sestrách, 1968 jako Teti v Topolově Hodině lásky a ve svých 93 letech jako vedoucí choru v inscenaci Oidipus – Antigone.

Hrála také v jedenácti filmech, mj. v Kouzelném domě (1939), Pohádce máje (1940) a v Její pastorkyni (1938), kde ztvárnila Kostelničku. Patřila k nejvýznamnějším osobnostem českého herectví 20. století.

D: soupis rolí in: http://archiv.narodni-divadlo.cz.

L: A. Veselý, Hovory s herci, 1926, s. 68–79; Tragédka, in: Nové české divadlo 1918–1926, 1927, s. 110; K. Engelmüller, L. D., 1929; J. Götzová, Profily českých hereček, 1931, s. 164n.; L. D. (ed. Klub sólistů), 1946; M. Rutte, Šest podob českého herectví, 1947, s. 311; E. Janský, Národní umělkyně L. D., 1948; L. D., Herečka vzpomíná, 1960; J. Vodák, Tváře českých herců, 1967, s. 160–165; DČD 3, s. 342, 395; F. Černý, Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, 1978, s. 159, 236–237; Závratě výšek, in: H. Konečná a kol., Čtení o Národním divadle, 1983, s. 351–364; ND a jeho předchůdci, s. 81–83; B. Mazáčová, Josef Topol a Divadlo za branou, 1993, s. 302–304; M. Valtrová, Herci lásky a osudu, in: Herecké osobnosti poválečných let, 1995, s. 47–49; I. Hutařová, Národní divadlo 33 portrétů, 2001, s. 7–15; M. Fikejz, Český film. Herci a herečky 1, 2006, s. 218n.

P: Poděbrady, Polabské muzeum (kde část pozůstalosti); dokumentace v Divadelním ústavu, Praha.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí


Alice Dubská