DOUBRAVA František 22.3.1901-2.12.1975

Z Personal
František Josef DOUBRAVA
Narození 22.3.1901
Místo narození Litovel
Úmrtí 2.12.1975
Místo úmrtí Brno
Povolání 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik

DOUBRAVA, František Josef, * 22. 3. 1901 Litovel, † 2. 12. 1975 Brno, malíř, ilustrátor, pedagog

Pocházel z rodiny krejčího. Studoval na zemském reálném gymnáziu v rodišti, kde mu první výtvarné vzdělání zprostředkoval O. Cihelka, a kde 1920 maturoval, 1920–21 na soukromé krajinářské škole F. Engelmüllera a 1921–26 na AVU v Praze, kde ho učili J. Loukota, V. Bukovac a J. Obrovský. Studium 1924–25 pro nemoc přerušil. Působil jako samostatný malíř a pracoval pro olomouckého nakladatele Prombergera. Složil 1930 státní zkoušku z figurálního a ornamentálního kreslení a 1933 získal i vysvědčení učitelské způsobilosti pro střední školy, a to z matematiky a deskriptivní geometrie v nižších třídách a kreslení ve třídách nižších i vyšších. 1931–42 působil na ČVŠT v Brně jako asistent Ústavu figurálního a krajinářského kreslení a F. Hlavici. 1933 se oženil se Zdenou Eckertovou a spolu vychovali dvě dcery. Za německé okupace byl přidělen k Hospodářské správě provozu vysokých škol v Brně (1942–44) a třikrát, zřejmě úmyslně, nevyhověl u povinné zkoušky z němčiny, takže mu byl zastaven kariérní postup. 1944–45 odešel na dočasný odpočinek. 1945 se na techniku vrátil a do 1948 pracoval jako asistent. 1946–51 externě učil i na katedře výtvarné výchovy brněnské pedagogické fakulty. Byl 1951 jmenován profesorem Fakulty architektury a pozemního stavitelství VUT pro obor kreslení, 1956 vedoucím katedry kreslení a modelování. Po necelém roce byl zproštěn funkce proděkana fakulty a 1963 odvolán z funkce vedoucího katedry.

Byl silnou uměleckou individualitou. V malířské tvorbě s neširokou námětovou škálou se vyrovnával se Cézannem, analytickým kubismem i klasicismem, D. krajiny byly poklidné, idylické a lyrické. Jako malíř a grafik se soustředil především na dětský žánr, byl výtvarníkem dětství, což určila základní východiska stylu upomínající na Bonnardův intimismus a některé rysy Matissova fauvismu. Ilustroval více než čtyři desítky knih prostými perokresbami s měkkou a minimální linií bez dynamického napětí, tituly dětské literatury, a to především pro nakladatelství Promberger v Olomouci, Moravské kolo spisovatelů a Ústřední spolek jednot učitelských v Brně či Státní nakladatelství dětské knihy v Praze. V ilustraci dosáhl nejtrvalejších úspěchů. 1956–57 se podílel na vnitřní rekonstrukci divadla Reduta na Zelném trhu v Brně (spolu s B. Lacinou a V. Makovským). Kromě kolektivních spolkových a svazových výstav v českých zemích (mj. Salony ve Zlíně) vystavoval samostatně v Praze (1942, 1943) a v Brně (1946, 1948, 1959, 1960). Byl vyznamenán Krajskou cenou A. Procházky (1962).

D: F. Holešovský – B. Stehlíková, Čeští ilustrátoři v současné knize pro děti a mládež, 1989, s. 67–69 (kde neúplný soupis díla a literatury), výběr: ilustrace: B. Němcová, Pohádky, 1928 (další vyd. 1994, 1995); táž, Křišťálová studánka pohádek Boženy Němcové, 1931; K. J. Erben, Pohádky, 1929; V. Mazálek, Mourek. Veselé i trpké chvíle kočičího kluka, 1937; J. Kirton, Můj přítel Toto, 1938; W. Durian, Vojtíšek z bedny. Zcela neuvěřitelný příběh podnikavého kluka, 1939; D. Filip, V srdci české divočiny. Poslední dny pralesa, 1939; P. Mattheus, Kosa na Kameni, 1940; J. Spáčil, Světla večerní oblohy. Povídky o všelijakých lidech, 1941; A. Zhoř (=Pavel Čermák), Když byl Alois Jirásek maličký, 1941 (2. vyd. 1946); Ž. Hekelová, Aigen, 1944; J. Koudelák – A. Sedláček, O pacholku Jankovi a krásné Magdalence. O zlaté Meruňce, 1944; A. Gajdoš, Zlatý den. Básně, 1944; J. V. Pleva, Perníková chaloupka, 1955; V. Podhorná (=Květa Legátová), Postavičky, 1957; F. Tenčík, Kde sa podeli deti?, Bratislava 1961; J. Dubová, Měsíc na karanténě, 1962; J. V. Pleva, Malý Bobeš, 1959; A. Gajdoš, Ježíškovo kvítí. Knížka legend, 1992.

L: výběr: KSN 3, s. 450; Toman 1, s. 173; SČSVU 2, s. 89–90; Tempery, akvarely a kresby F. D., 1943 (katalog výstavy, úvod J. Pavelka); F. Holešovský, D. knižní ilustrace, in: Úhor 30, 1942, č. 5–6, s. 81–85; týž, Kresby a kvaše F. D. Spolek výtvarných umělců Aleš. Dům umění, Brno. Od 4. září do 3. října 1948, 1948, nestr.; I. Zhoř, Čtvrtá tvář Malého Bobše, in: Zlatý máj 2, 1958, s. 215–217; týž, Historie výtvarných škol v Brně, 1968, s. 18–25, 27, 159; O. Franěk, Dějiny České vysoké školy technické v Brně 1, 1969, s. 269, 337; Kdo je kdo v Československu 1, 1969, s. 158; F. Holešovský, Kabinet umění – Kniha, n. p. Brno. F. D., 1960 (katalog a pozvánka); týž, Za ilustrátorem Malého Bobše, in: Zlatý máj 20, 1976, s. 402–403; týž, Glosy k vývoji české ilustrace pro děti, 1982, s. 259 a rejstřík.

P: Archiv VUT Brno, osobní fondy zaměstnanců – F. D.

Gustav Novotný, Alžběta Skákalová