Biografický slovník
DOUFALÍK Alois 26.9.1839-3.7.1918
| Alois DOUFALÍK | |
 | |
| Narození | 26.9.1839 |
|---|---|
| Místo narození | Rudice u Uherského Brodu |
| Úmrtí | 3.7.1918 |
| Místo úmrtí | Strání u Uherského Brodu |
| Povolání | 79- Sběratel nebo upravivatel lidových písní |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 14, Praha 2011, s. 348 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=74915 |
DOUFALÍK, Alois, * 26. 9. 1839 Rudice u Uherského Brodu, † 3. 7. 1918 Strání u Uherského Brodu, pedagog, sběratel lidových písní
Po absolvování učitelského ústavu v Brně působil na obecných školách, od 1861 v Hradčovicích u Uherského Hradiště jako podučitel, pak sedm let v Březové pod Lopeníkem (od 1864) a ve Strání, kde byl od 1871 do odchodu do důchodu 1889 nadučitelem. Za studií ho ke sběru lidových písní podnítil F. Sušil. Úzce spolupracoval s F. Bartošem, pro jeho Dialektický slovník moravský (1906) dodal rozsáhlý materiál zejména z Březové a Strání. D. získal dobré hudební vzdělání, hrál na varhany, harmonizoval, měl vlastní klavír – v té době na uherskobrodském venkově zřejmě jediný. Schopnost správně zaznamenat lidové písně jej dovedla mezi blízké spolupracovníky L. Janáčka, s nímž pracoval v rámci sběratelské akce Das Volkslied in Österreich, která probíhala od 1904 do konce první světové války. Tuto činnost organizoval Pracovní výbor pro českou národní píseň na Moravě a ve Slezsku, jehož předsedou byl L. Janáček.
D. zápisy využil F. Bartoš ve své druhé a třetí písňové sbírce (Národní písně moravské v nově nasbírané, 1889 [33 písní] a Národní písně moravské v nově nasbírané, 1899–1901 [125 písní]), které připravil ve spolupráci s L. Janáčkem. Díky D. byla oblast Moravských Kopanic a moravsko-slovenského pomezí v základních edicích moravských lidových písní spolehlivě zastoupena, třebaže zásluhy samotného sběratele se v tomto kontextu ztrácely. Další D. záznamy byly uloženy v Národopisném muzeu v Praze, opisy se staly součástí sbírek Etnologického ústavu AV ČR v Brně, ojedinělé zápisy lze najít v korespondenci v pozůstalosti F. Bartoše v Moravském zemském archivu v Brně. D. zápisy pečlivě zpracovával zvláště z hlediska dialektologického. Z korespondence vyplynulo, že sběratel zaslal Janáčkovi nejen písně, které zaznamenal v dospělosti, ale i ty, které znal z dětství (uváděl z roku 1847). D. přispěl také do studie F. Pospíšila Mečový (zbrojný) tanec na slovanské půdě (in: Národopisný věstník českoslovanský 6, 1911, s. 25–56) a do časopisu Obzor napsal článek o masopustním mečovém tanci, který měl možnost dobře poznat zejména v obci Strání. Je autorem divadelní hry se zpěvy Lesní panny z Javořiny (1909), v níž hudební složku tvoří jeho zápisy lidových písní.
L: HS 1, s. 260; O. Hrabalová, Průvodce písňovými rukopisnými sbírkami Ústavu pro etnografii a folkloristiku ČSAV, pracoviště v Brně, díl 2, 1983, s. 30–31; lk, Paměti učitele D., in: Rozhlas 48, 31. 8.–6. 9. 1981, č. 36, s. 12; S. Bimka, A. D., sběratel lidových písní. Příspěvek k folkloristice a dějinám učitelstva z moravsko-slovenského pomezí, in: Studia Comeniana et historica 1, 1971, č. 1, s. 83–102; L. Kunz, Březované, in: tamtéž 14, 1984, č. 27, s. 70–116.
Marta Toncrová
