DRÁBEK Jaroslav 6.5.1901-11.12.1996

Z Personal
Jaroslav DRÁBEK
Narození 6.5.1901
Místo narození Chrudim
Úmrtí 11.12.1996
Místo úmrtí Washington (USA)
Povolání

44- Právník 45- Voják nebo partyzán

48- Politický publicista

DRÁBEK, Jaroslav, * 6. 5. 1901 Chrudim, † 11. 12. 1996 Washington (USA), právník, advokát, publicista

Narodil se v rodině právníka Jaroslava D. st., který si 1905 otevřel advokátní praxi v Ústí nad Orlicí. Gymnázium vystudoval D. v Praze, 1919 se krátce jako dobrovolník účastnil bojů s Maďary na jižním Slovensku. Po maturitě absolvoval Právnickou fakultu UK, následně si v Praze založil advokátní praxi. Stýkal se s lidmi z okruhu debatního klubu Přítomnost (P. Drtina, J. Jína, A. Pešl, H. Ripka, K. Stloukal; 1935–38 byl jeho předsedou), s nimiž na podzim 1938 spoluvytvářel základy protinacistického odboje. V listopadu 1938 a v lednu 1939 navštívil z jejich pověření E. Beneše v Londýně. Po březnu 1939 se zapojil do činnosti odbojové organizace Politické ústředí a později ÚVOD, spolupracoval s ilegálním časopisem V boj! V odboji patřil k blízkým spolupracovníkům V. Krajiny. V lednu 1943 byl zatčen, krátce vězněn v Osvětimi, od května 1943 v souvislosti s Krajinovým procesem umístěn v Praze na Pankráci, kde byl jeho spoluvězněm Z. Bořek-Dohalský. V červenci 1944 byl propuštěn na svobodu, před hrozbou dalšího zatčení předstíral choromyslnost a uchýlil se do bohnické psychiatrické léčebny.

Advokátní praxi obnovil 1945, současně byl jmenován jedním ze správců Národní banky Československé (1945–48), poté se stal veřejným žalobcem Mimořádného lidového soudu v Praze, kde vedl i obžalobu proti J. Pfitznerovi, K. H. Frankovi, K. Daluegemu či přímým viníkům vyhlazení Lidic. Po skončení retribuce byl jmenován nejvyšším státním zástupcem. Profesionalita a korektnost D. vedení procesů byly oceňovány i v zahraničí. Politicky se angažoval v národně socialistické straně a publikoval i v jejím tisku, podílel se i na vyšetřování tzv. krčmaňské aféry (1947).

Po únoru 1948 se rozhodl pro emigraci a s rodinou odešel (na lyžích přes Šumavu) nejprve do Německa, pak do USA, usadil se ve Washingtonu. Stal se komentátorem stanice Hlas Ameriky, v jejíž redakci působil až do odchodu do penze 1971. Uveřejnil své vzpomínky (Z časů dobrých i zlých, 1992), psal beletrii a významně se podílel na publikaci pamětí P. Drtiny, které vydal jako editor v Torontu 1982. Od 1980 působil jako zástupce česko-americké obce v U.S. Holocaust Memorial Council. Až po listopadu 1989 několikrát navštívil vlast. Urna s D. popelem byla uložena do rodinné hrobky v Ústí nad Orlicí. D. byl oceněn Československým válečným křížem 1939 a Československou vojenskou medailí I. třídy (1946) a in memoriam také Řádem T. G. Masaryka III. třídy (1997). Ústí nad Orlicí mu udělilo čestné občanství. Syn Jan D. (* 5. 5. 1935 Praha) pracoval jako pedagog, novinář a publicista, působil i jako hlasatel v Radiu Svobodná Evropa. Po 1989 se zapojil do diplomatických služeb a byl českým velvyslancem v Keni a Albánii, napsal rovněž několik vzpomínkových i beletristických knih.

D: Povídky o krutém umírání, 1947; Čtení o moravských bratřích, New York 1962; Oženil jsem se s královnou, Affoltern am Albis 1982; Podzemí, Toronto 1986 (Praha 2005).

L: M. Rechcígl, J. D. 1901–1996, in: Zprávy Společnosti pro vědy a umění (Czechoslovak Society of Arts and Sciences), Washington, January–February 1997, s. 18; Tomeš 1, s. 254.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí


Ondřej Koutek