DROŽ Karel 22.8.1858-24.12.1928

Z Personal
Karel DROŽ
Narození 22.8.1858
Místo narození Uhlířské Janovice u Kutné Hory
Úmrtí 24.12.1928
Místo úmrtí Praha
Povolání

63- Spisovatel

64- Překladatel

DROŽ, Karel, * 22. 8. 1858 Uhlířské Janovice u Kutné Hory, † 24. 12. 1928 Praha, cestovatel, spisovatel, překladatel

Absolvoval kutnohorskou reálku a učitelský ústav v Jičíně. Krátce učil v Chotěboři, od 1882 byl vyslán Ústřední maticí školskou jako řídící učitel do Duchcova. Škola tam byla teprve zřizována a o její otevření 1882 se vedle D. významně zasloužil i inženýr J. Bydžovský. Zapsalo se do ní více než 350 žáků z rodin českých horníků. D. se záhy postavil do čela protigermanizačního úsilí v regionu a od května 1883 vedl i místní spolek Budeč Rudohorská, záhy však byl odvolán a 1884–87 učil v Dobřanech u Plzně, pak rok v Oseku u Duchcova a od 1888 trvale na měšťanské škole v Plzni. Při záplavách oseckých dolů (1888) organizoval pomoc rodinám postižených horníků. Po vzniku ČSR byl povýšen do funkce inspektora měšťanských škol na Podkarpatské Rusi, vzhledem k jeho jazykovým znalostem především škol rumunských. Od 1921 krátce redigoval časopis Podkarpatská Rus. Poslední léta života trávil na odpočinku v Praze, kde i zemřel na následky dopravní nehody.

Podobně jako jiní učitelé během letních prázdnin často cestoval, navštívil severní Afriku a Asii, ale k jeho nejoblíbenějším oblastem patřilo Slovensko a balkánské státy, především Rumunsko a Bulharsko (z obou jazyků překládal: A. Vlahuţă, Z Rumunska malebného; E. Pelin, Bulharské povídky). Publikoval literaturu s cestopisnou tematikou.

D: Tatry, Ružomberok 1897; Život na Tatrách, 1906; Polská ves v Asii, 1906; První cesta na Rylskou planinu, 1907; Návštěva u Carmen Sylvy, 1908; Druhá a třetí cesta na Rylskou planinu, 1921; Z našich Tater, 1924.

L: nekrolog in: Slovanský přehled 21, 1929, s. 457–458; OSN 28, s. 293; OSND 2/1, s. 257; KSN 3, s. 500; LČL 1, s. 601n. (kde i částečná bibliografie a další literatura); Deník Směr 23. 8. 1998; B. Sajvera, Osobnosti Uhlířskojanovicka, 2006.

Jiří Martínek